Jeden paradox - ačkoliv jsou všichni tři muži vášniví rybáři, žádného kapra v zásobě nemají. „Kapra chytíme až někde v kádi, asi před Olympií,“ plánoval Michal Tonar. „Bohužel, nebylo moc času a ani to moc nebralo,“ vysvětloval.
Vánoce jsou u nich v duchu rodinných tradic. „Na Štědrý den dopoledne zajedeme za dědou na koně,“ popisuje Jakub. Pak se na náměstí ve Starém Plzenci, kde žijí, sejdou s přáteli, aby si popřáli klidné svátky. „Dáme svařáček, pokecáme,“ upřesňuje otec Tonar.
Pak už budou spěchat domů, večeře u nich bývá už kolem páté. „Už jsme sice dospělí, ale na dárky jsme pořád stejně natěšení, nedočkaví,“ vysvětluje Jakub.
Jakub Tonar (v černém)
Jak se u Tonarů změnily Vánoce od dob, kdy byli oba kluci malí? „Tehdy bylo pod stromečkem víc hraček, postupně to nahradila elektronika. Ale jinak moc rozdílů nevidím. Hlavní je, že se sejdeme jako rodina,“ říká Michal Tonar starší. V zahraničí zažil Vánoce jen jednou, když kdysi působil na Islandu, ale to jeho synové ještě nebyli na světě. „Tam jsme si s manželkou užili pravou zimu. Sněhové závěje byly zároveň s okny bytu, takové islandské Vánoce,“ vzpomíná bývalý reprezentant a dnes trenér.
A jaké dárky měly v minulosti u potomků největší ohlas? Samozřejmě ty házenkářské, i když synové nepohrdli ani legem nebo autodráhou. „Jednou byl pod stromečkem snowboard, to jsem byl docela překvapený. Pak jsem na něm jezdil i v obýváku,“ přiznává Michal mladší. „A já jsem bláznivý akvarista, takže si vždycky nadělím nějakou pěknou rybičku,“ překvapí otec.
Zatímco Vánoce stráví v kruhu rodinném, konec roku hodlají Tonarové mladší strávit bez dozoru otce a trenéra v jedné osobě. „Na Silvestra jsem domluvený s malým Šetlasem (syn bývalého kouče Martina Šetlíka – pozn. aut.), že vyrazíme na Moravu,“ odhaluje svoje plány Jakub. „Je potřeba si odpočinout, načerpat síly,“ pokyvuje starší bratr.
Sportovní přání do nového roku se nejprve zdráhají prozradit, ale nakonec prozradí: „Abychom měli na konci sezony zase důvod k oslavám,“ shodnou se. Ať je jasno - chtějí zase titul.
