A právě jeho synové Michal a Rostislav v klubu rozjíždí druhý díl házenkářské dynastie Brůnů. V neděli proti Chamebry si Michal a Rostislav poprvé v životě vedle sebe zahráli Ligu mistrů před domácím publikem.
"Ale přišlo mi to dost komické," namítl devatenáctiletý Rostislav Brůna. "Přišel jsem na hřiště, hned jsem dostal ránu loktem do nosu a šel si zase sednout na lavičku." Na hřiště se však mladík po ošetření zase vrátil. Takže s bratrem, který je o šest let starší, si přece jen chvíli zahrál. "Je příjemné, když je s vámi na hřišti někdo z rodiny, ale to je tak všechno. Prosadit se a poprat se s nervozitou musím sám."
Tomu, aby se Brůnovi na hřišti potkávali častěji, brání zásadní záležitost - hrají na stejném postu. Oba jsou levé spojky, hází pravou rukou. V tom je rozdíl proti starší generaci Brůnů. Táta Miloslav byl pravák, kdežto František házel levou. "Třeba mě Rosťa jednou vytlačí ze sestavy," usmál se Michal Brůna. "Přeju mu to, ale na levé spojce je nás víc. Já, Horák, Prokopec, Szymanski. Konkurence je velká."
Kromě věku sourozence dělí i zcela odlišné povahy. "Vůbec nejsme stejní," potvrdil Michal. "Brácha je takový klidnější a hodnější." Rostislav se jen pousmál a přikývl. "Taky bych řekl. Michal je tvrdší. V házené i v životě."
A stejně mluví i trenér Jaroslav Hudeček, který v Karviné oba vedl. "Z Michala na hřišti čiší jistota a sebevědomí, povahou je agresivnější," říká Hudeček. "Kdežto Rosťa je povahou stejný jako táta. To byl také kliďas, který byl spíš v pozadí a moc na sebe neupozorňoval."
Přesto je Hudeček přesvědčený, že Rostislav může být časem lepší. "Michal je skvělý v soubojích jeden na jednoho, je rychlý, dynamický, umí zakončit i přihrát. Jenže Rosťa k tomu může přidat i střelbu ze střední a větší vzdálenosti. Jen musí ještě trochu zesílit, zpevnit postavu a nabrat zkušenosti. Pokud všechno zvládne psychicky, bude z něj osobnost. A třeba i taková, jakou byl jeho slavný strýc František."
