V posledním období vašeho působení v Dukle jste se spíše trápil, nedostával jste tolik příležitostí jako dřív a měl jste v úmyslu odejít. Ale proč do Švédska?
Vlastně jsem se k současnému angažmá dostal docela náhodou. Už jsem nechtěl zůstat v Dukle, měl jsem tam všeho dost a hledal novou výzvu. Pomohl mi kamarád Honza Filip, který hraje bundesligu. Přes švédského internacionála Olu Lingrena dostal hlášku, že Drott potřebuje spojku.
Věděl jste, o jaký tým vlastně jde?
Do té doby jsem znal jenom dvě švédská mužstva - Redbergslid a Skövde, s nimiž hrála Dukla pohár, a o Drottu jsem netušil zhola nic. Pak mi Honza řekl, že v Halmstadu hraje a trénuje Magnus Andersson, jedna z legend světové házené, vždyť byl dvakrát vyhlášen nejlepším hráčem světa. Od té chvíle jsem neváhal, jednání proběhla hladce a kluby se rychle dohodly na ročním hostování.
Vážně jste ani na okamžik nezapochyboval, když jste odcházel do totálního neznáma?
Prostě jsem se novou štaci rozhodl brát jako 'studijní pobyt'. Chtěl jsem pochopit, proč je švédská házená na vrcholu už víc než deset let a naučit se jejich způsob hry.
V začátcích jste se asi potýkal s různými nástrahami.
Vlastně ani ne, od první chvíle, kdy jsem na sever Evropy dorazil, jsem nadšený přístupem všech lidí i klubu. Švédové jsou velmi přátelští, můžu se na kohokoliv obrátit s nejrůznějšími problémy a každý mi vyjde vstříc. Mám z toho výborný pocit.
Takže vlastně máte ideální podmínky?
Samozřejmě, že nic není ideální, například jsem musel trochu slevit ze svých požadavků, protože ve Švédsku není běžné, aby měli hráči profesionální smlouvy, v celé souteži je snad jen deset profesionálů. Kluci chodí do zaměstnání nebo studují a hodně si zakládají na tom, že mají ještě jiný, než házenkářský život.
Švédové získávali v posledních letech tituly mistrů světa i Evropy a patří mezi absolutní světovou elitu. Odpovídá tomu i tamní popularita házené?
Určitě. Denně se o ní píše v novinách, hráči národního mužstva jsou nesmírně populární, lidé je poznávají na ulici a chtějí autogramy. Třeba u McDonalds se jmenuje jeden hamburger po švédském trenérovi Bengtu Johanssonovi - McBengt... Pravidelně hrajeme před vyprodaným hledištěm, i když lístky jsou poměrně drahé, a i v průběhu sezony se kluby přesouvají do hokejových hal, kam se pak vměstnají třeba čtyři tisícovky diváků.
Jak jste se vyrovnal s jazykovou bariérou?
Opravdu v pohodě, protože devětadevadesát procent Švédů mluví anglicky a já už jsem si díky tomu svoji angličtinu hodně vylepšil. A v současnosti navštěvuju kurs švédštiny, kde mi ji každý den cpou do hlavy tři hodiny.
Drott patří mezi nejúspěšnější celky švédské historie a ani letos si asi neklade nízké cíle. Daří se vám je plnit?
Před sezonou odešlo několik opor a místo nich se tu objevilo pár nových kluků, včetně mě. V zásadě si však klademe nejvyšší cíle, chtěli bychom hrát o titul a postup do finále je myslím reálný. Momentálně jsme na pátém místě tabulky, což je trochu míň, než jsmě očekávali, ale ztráta není veliká a švédská liga je strašně vyrovnaná, de facto může každý porazit každého, ať doma nebo venku.
Pohled do individuálních statistik i fakt, že jste se dostal do elitní říjnové sestavy, napovídá, že se vám ve Skandinávii báječně daří...
Je těžké hodnotit vlastní výkony, ale v zásadě lze říct, že patřím k oporám týmu, hraju kompletně celé zápasy a na hřišti trávím asi nejvíc času ze všech. Je to pro mě poměrně náročné, protože mám zodpovědnost nejen za obranu, jak tomu bývalo v Dukle, ale i za útok, na což si pořád ještě zvykám.
