Může být pro vás domácí vítězství nad první Plzní zlomovým okamžikem sezony?
Hlavně nám nezavřelo dveře do první šestky. Nechci kalkulovat, ale vím, že když vyhrajeme zbývající čtyři utkání, tak tam budeme.
První jarní duel s Jičínem jste nestihl. Jak vám bylo v hledišti?
Trpěl jsem hodně. Cuká vám to rukama, když vidíte, jak kluci hrají, nedaří se a prohrávají. Nejraději by tam člověk vletěl. Ale zranění to nedovolilo. Bylo hodně bolestivé a nedalo se s tím ani běhat. Čtyři týdny jsem měl nechodící sádru a s nohou jsem vůbec nehýbal. A když mi ortézu sundali, tak i obyčejný dřep mi dělal velký problém.
A jak jste na tom teď?
Naplno jsem začal trénovat až před zápasem ve Frýdku-Místku, jenže stále to není ono. Nemám fyzičku, rychlost. Pořádně nemůžu na noze stát, dělat rotační pohyby a kličky do boku. Úplně fit budu, až nohu pořádně posílím. A to bude po sezoně.
Cítíte, že výkon týmu jde nahoru?
Klukům vítězství s Plzní hodně zvedne sebevědomí. Tím, jak jsme prohrávali v uvozovkách i s těmi horšími týmy, tak byla na nich deka. Když se podaří vyhrát pár zápasů, tak by mohli nabýt sebedůvěru. A hlavně u mladých je to důležité.
Po podzimu jste přišli o reprezentační křídlo Jurku. Jak moc chybí?
Byl to náš nejlepší střelec a ani nechci vědět, kolik nám s ním uteklo gólů. Celá defenzivní hra soupeře se soustředila na něho a byl větší prostor i pro ostatní hráče. Udělal na hřišti velký kus práce nejen svými góly, ale i tím, že pomohl ostatním se prosazovat do brankových pozic.
