„Se zlatou třešničkou na dortu by bylo všechno ještě veselejší, ale i tak u mě s odstupem času převládá radost z dobré sezony,“ ohlíží se šestačtyřicetiletý Štochl, bývalý reprezentační gólman a letitá opora bundesligového Berlína.
Zkuste tedy sezonu bilancovat?
Když ji vezmeme podle výsledků, byla úspěšná. Vyhráli jsme Český pohár, hráli čtvrtfinále evropského poháru, což se v Plzni ještě nepovedlo. A ve finále extraligy s Karvinou jsme padli až v pátém zápase.
Pořád přemýšlíte, co se dalo změnit, abyste jeden ze tří finálových pokusů v Karviné proměnili ve výhru?
O tom přemýšlíte po každém utkání. Vždy dumáte, co změnit, jak reagovat na taktiku a hru soupeře. V hlavách jsme to měli pořád. Na druhou stranu, před pátým zápasem už moc pokynů nebylo. Tam už je to hlavně o disciplíně, o morálních silách. Jde o všechno.
Kolik detailů tedy nakonec převážilo pro Karvinou?
Těch jazýčků na vahách bylo víc. Jako nejzásadnější se mi asi jeví obrovská touha Karviňáků. Pramenila z více důvodů. Tři roky jí Plzeň titul brala. Nejprve v pátém zápase na sedmičky doma, v covidové sezoně Talent vyhrál základní část, loni jsme uspěli v pátém zápase v Karviné. Zároveň v Baníku končí několik hráčů. Patzel míří do zahraničí, kariéru končí Honza Sobol, velmi těžké bude podle mě udržet i Soláka. Všichni ti kluci měli obrovskou motivaci rozloučit se titulem. Myslím, že ta touha u nich byla v pátém utkání o něco větší.
Čím to, že domácí prostředí se ve finále nikomu nepodařilo prolomit?
Vážně nevím. Navíc až na čtvrtý zápas u nás, který skončil o gól, ty ostatní dopadly poměrně jasně. Přitom loni to tak vůbec nebylo. Nám ve všech duelech utekly začátky. Ale doma jsme ztráceli jen dva tři góly, zato v Karviné šest sedm branek. A to už se strašně složitě otáčí.
Prozradíte, jak na tom byl v sérii o titul tým zdravotně?
Zdravotní stav jsem během finále vůbec nezmiňoval. Každý má nějaké problémy a nechtěl jsem, aby to vyznělo jako výmluva. Ale trablů bylo dost. Hrát nemohl Tomáš Nejdl, Ondra Šafránek byl poslední tři zápasy nemocný, na křídle tak musel hrát Petr Vinkelhöfer s nataženým stehenním svalem. Miky Tonar nám chybí už půl roku, Marek Korbel jel rovnou po finále domů na Slovensko a už je po operaci ramene. Ale to není berlička, Karviná měla také své potíže. Co vím, se zraněním hráli finále Patzel i Solák.
Sehrál svou roli i náročnější program? Během čtvrtfinále s Brnem jste hráli evropský pohár, i semifinále proti Zubří se pak natáhlo až na pět utkání.
Asi to nějaký dopad mít mohlo, zatížení bylo větší. V zimě jsme navíc měli dlouhou karanténu kvůli covidu, příprava tím byla trochu ošizená. Možná je to spojené, že pár hráčů toho mělo ke konci sezony zdravotně dost.
Sezona nebyla špatná, ale poslední krok scházel, litoval plzeňský Stehlík |
Dařilo se vám v pohárové Evropě, ale také to ovlivnilo čtvrtfinále extraligy proti Brnu, s nímž jste měli nečekané problémy.
Pohárové čtvrtfinále bylo fajn, ale mrzí mě, že jsme nedošli ještě dál. Švédský Alingsas byl hratelný soupeř, od nich jsme si přivezli remízu, bohužel odvetu jsme nezvládli. Potkalo nás to zrovna ve fázi sezony, kdy se nám herně moc nevedlo. To se projevilo také ve čtvrtfinále s Brnem, které se hrálo zároveň. Ale je samozřejmě otázkou, jak bychom zvládli další série play off, pokud bychom v Evropě šli ještě dál.
Nicméně je to cesta, kterou tým potřebuje? Konfrontace na mezinárodní úrovni?
Zcela jistě to potřebujeme. Proto kvalitní konfrontaci hledáme i v přípravě. Už loni jsme hráli jen s první a druhou bundesligou, letos už máme domluvené podobné čtyři zápasy a dojednáváme další. Pokud chceme růst, tahle konfrontace je nutná, přestože jsme drtivou většinu těch utkání prohrávali.
Máte jako bývalý gólman radost z progresu Filipa Herajta, který odchytal skoro celé play off?
Filip má v sobě velký potenciál, v reprezentaci prošel všemi mládežnickými výběry. To, že se začal víc prosazovat v extralize, by mělo být logické. Podle mého soudu ale hlavně trochu přehodnotil celkový přístup k házené, což se projevuje na jeho výkonech. Mám radost, že se nám zatím daří mít oba gólmany dobře připravené, s Karlem Šmídem si navzájem vyhoví, pomůžou. A zejména přelom semifinále a finále měl Filip skvělý, výrazně pomohl k tomu, jak daleko jsme došli.
Momentka ze čtvrtého finálového seouboje mezi Plzní (v oranžovém) a Karvinou.
Většího prostoru se také dočkal na střední spojce Martin Říha, vyplatila se mu trpělivost?
Ukázal se. Martin i Leo Kaplan dostali prostor a nevedli si vůbec špatně, otevřeli nám další možnosti. Martin Říha byl trpělivý několik let a je jeden z mála, kdo dokázal, že fakt chce a má chuť i touhu, přestože dlouho moc šancí neměl. Vydržel, posunulo jej hostování ve Strakonicích a dnes už se ho nebojíme na hřiště poslat. Ví, co hrát.
Přesto jsou často slyšet hlasy, že Plzeň je už přestárlá...
Máme tam starší hráče, ale zrovna ten nejstarší, tím myslím Honzu Stehlíka, je fyzicky na lepší úrovni než většina ostatních. Milan Škvařil vypadá staře, ale to vypadá od patnácti a není mu ještě ani třicet. (úsměv) Trochu jsem to odlehčil. Samozřejmě, postupně stárneme. Kuba Šindelář má svůj věk, zdravotně není úplně fit, Petr Vinkelhöfer to samé. Jenže zrovna tihle dva jsou pilíři týmu, srdcaři, kteří ostatní umí strhnout. Ale souhlasím, že musíme pracovat na postupném omlazování, abychom udrželi dynamiku a rychlost s Karvinou, Duklou i Zubřím, kde je výchova mladých vidět asi nejvíc z celé extraligy.
Je v Plzni kde brát?
Do přípravy vezmeme tři hráče ze staršího dorostu, těmi jsou Vojta Dubský, Vojta Svoboda a Petr Zeda. Uvidíme, jak budou schopní do týmu naskočit, případně s námi budou trénovat a půjdou někam na hostování. A myslím, že během dvou tří let se naplno projeví dlouhodobá práce Jirky Hynka a našich dalších trenérů u mládeže. Pak by se hráčů mělo objevit víc.
Úzce jste spolupracovali se Strakonicemi. Jejich postupem do extraligy však varianta hostování zřejmě padá. Jsou další možností Šťáhlavy, které naopak postoupily do první ligy?
Se Šťáhlavy se chceme bavit, mohlo by to být prospěšné pro obě strany. My jsme spolupráci otevření delší dobu, nějaká jednání už proběhla. Pokud nám jde o sport a rozvoj hráčů, je to logická varianta.
Těší vás, že hráčům se z Plzně příliš nechce odcházet?
Tohle je trochu složitější. Snažíme se v Plzni pracovat profesionálně, ale v podmínkách sportu v Česku házená čistě profesionální sport prostě není. Takže kluci mají zároveň práci, studují nebo jsou to Plzeňáci s rodinami a nemají potřebu odcházet. A zároveň musíme mít pořád ambice hrát stále na vrcholu. Takže je klíčové, aby hráči byli v Plzni spokojení, ale ne uspokojení. Proto je dobré přivést občas někoho z venku, doplnit tým kluky z juniorky a dorostu, kteří jsou ambiciozní a mají potřebnou kvalitu.
Kdy začnete přípravu na novou sezonu?
Tenhle týden končíme s tréninky, pak bude volno a znovu se sejdeme v pondělí 18. července.
Vrátí se naplno i Michal Tonar, který dlouho marodí?
Pevně v to doufám. Ale to doufám už tři měsíce. Stále má problémy v horní části těla. Nicméně se zády intenzivně rehabilituje a pracuje na sobě ve všech směrech. Věřím, že do přípravy Miky nastoupí.
Plzeň znovu posílí levoruký Srb Stefan Terzič Srbský házenkář Stefan Terzič při testování v Plzni. Před dvěma lety odehrál v Plzni část covidem přerušené sezony, rozehrával se po zranění. Teď by se měl ukázat v plné síle. Talent hlásí druhou posilu pro příští sezonu a opět z Balkánu. Po makedonském křídle Nikola Kosteskim, kterého klub již před extraligovým play off oznámil jako náhradu za odcházejícího Petra Linharta, se čerstvý vicemistr dohodl na kontraktu se srbskou spojkou Stefanem Terzičem. Osmadvacetiletý levák a světoběžník jako mladík slavil s Hamburkem triumf v Lize mistrů, působil i v Makedonii, Španělsku, Portugalsku či Izraeli, uplynulou sezonu odehrál ve slovinském RK Celje. „Je šikovný s míčem, střelecky disponovaný a chce dávat góly,“ uvedl plzeňský trenér Petr Štochl. |
