Ondřej Šulc

Ondřej Šulc | foto: Karolína Machalická

Z Jičína se mi nechtělo, byl jsem takový pecivál, vzpomíná Šulc

  • 0
Pomohl Jičínu ke konečnému sedmému místu v extraligové sezoně. Další zápasy však už zkušený házenkář Ondřej Šulc s největší pravděpodobností nepřidá.

Rodák z Kadaně chtěl kariéru končit už po loňském extraligovém ročníku, jenže ten byl vinou šíření nemoci covid-19 předčasně ukončen, proto se Šulc rozhodl v Jičíně, kde házenkářský vyrostl, pokračovat.

„Takovým způsobem jsem kariéru končit nechtěl,“ řekl tehdy. Teď však s největší pravděpodobností definitivní konec přišel. Sedmatřicetiletá pravá spojka má na svém kontě velké úspěchy.

Šulc je čtyřnásobným mistrem republiky s Karvinou, kde si zahrál i Pohár EHF a Ligu mistrů. Má za sebou úspěšné angažmá ve Francii v klubu US Ivry Handball, nastupoval i za národní tým.

Po návratu ze zahraničí odehrál Šulc posledních šest sezon doma v Jičíně. Tomu pomohl nejlépe ke čtvrtému místu v nejvyšší domácí soutěži. „Za poslední roky je to největší úspěch, na který budu vzpomínat. Byla to výborná sezona,“ připomněl Šulc soutěžní ročník 2018/2019, ve které Ronal bojoval o jednu z medailí.

Po letošní sezoně jste řekl, že to byla vaše poslední sezona. Definitivní konec?
Říká se - nikdy neříkej nikdy, ale teď už to opravdu vypadá, že to bylo naposledy. Chtěl bych to v tuto chvíli nechat na tom, že to byla moje poslední sezona. Muselo by se stát něco mimořádného, ale pochybuji, že se něco takového stane.

Házenkářsky jste vyrostl v Jičíně, postupně jste však začal nakukovat do profesionální házené.
V tu dobu jsem cítil, že bych se házenou mohl živit, proto jsem potřeboval odejít. Všechno začalo ve Frýdku-Místku, kde jsem nastoupil do přípravy. Sice jsem si tenkrát místo v týmu nevybojoval, protože tam byli opravdu skvělí házenkáři, navíc Frýdek vyhrával Interligu, ale dalo mi to hodně moc do profesionální kariéry. Tréninky byly neskutečně náročné a já z toho měsíce a půl těžil následně v Kostelci na Hané, kam jsem odešel na hostování a zahrál jsem si tam právě Interligu.

Následně přišel první velký přestup, když si vás vybrala Karviná, jak na to vzpomínáte?
Pamatuji si, že se mi do Karviné vůbec nechtělo, já jsem byl takový pecivál. (směje se) Pan Pelech mě uháněl asi dva měsíce, nakonec jsem se rozhodl, že to bude pro moji kariéru to nejlepší.

Jaké byly začátky v jednom z nejlepších klubů v zemi?
Znovu jsem zjistil, že neumím vůbec nic. Byl to ohromný skok, Karviná byla špička, co tady v té době bylo. Trénoval nás Jirka Kekrt, který mi ukázal, že jsem na úplně jiné úrovni než kluci. Musel jsem znova zapnout a naučit se spoustu věcí.

Kde byl největší rozdíl?
Říkám to klukům tady v Jičíně, že musí mít tah na branku, taky jsem ho tenkrát neměl, ale v Karviné mě to naučili. Člověk musí být na hřišti nebezpečný, jinak tam je k ničemu.

V Karviné přišly první velké úspěchy.
Je to tak. Působil jsem v Karviné čtyři roky a my dokázali čtyřikrát vyhrát ligu, navíc jsme přidali i dva tituly v poháru. Bylo to něco mimořádného.

Karviná - Hranice, Karvinský Ondřej Šulc (v bílém) se snaží uniknout brání mu Tomáš Bednařík(vlevo) a Radim Brož.

Jaké to bylo?
Neskutečné! Nikdy jsem takový úspěch nezažil. Vzpomínám, že první rok jsem z toho byl paf. Samozřejmě tam na nás byl větší tlak, každý zápas jsme museli vyhrát, ale byly to krásné roky.

Pak už přišlo první zahraniční angažmá, když jste šel do francouzské ligy do týmu US Ivry Handball, jak přestup probíhal?
To bylo zajímavé. Kamarád Radim Hanzel dělal hráčského agenta, proto jsme spolu řešili, kam budou směřovat další moje kroky. Rozposílali jsme cédéčka s mými zápasy do všech koutů Evropy, jako poslední bylo Ivry, kde jsme tomu moc nevěřili, protože Radim byl expert na Německo. Ale Ivry se najednou ozvalo, že mě bere. Nebyl důvod váhat.

Co házená ve Francii?
Znovu obrovský skok. V každém týmu výběr hráčů z celé Evropy. Bylo to ještě o stupínek výš než házená v Karviné. A to jsme se pohybovali spíše ve spodní části tabulek, v mém posledním roce v Ivry jsme dokonce spadli. Ale jinak to byl neskutečný zážitek, potkávat se s nejlepšími týmy a hráči v Evropě.

Rok jste ještě strávil ve Francii, ale poté už přišel návrat do Jičína. Byl jedinou variantou?
Určitě. Měli jsme tu koupený dům a neuměl jsem si představit, že bych šel hrát jinam. Už v zahraničí jsem byl rozhodnutý, že když se budu chtít vrátit, tak jedině do Jičína. S kluky jsem celých devět let byl v kontaktu a věděl jsem, do čeho jdu.

Po návratu jste se stal hlavní oporou týmu.
Asi ano. Myslím, že jsem čerpal ze zkušeností, které jsem nasbíral. I když si pamatuju, že po návratu jsem na tom nebyl fyzicky vůbec dobře a musel jsem se do toho znovu dostat.

Letos jste se probojovali do play off a nakonec je z toho sedmé místo, jak vaši poslední sezonu ve vrcholové házené hodnotíte?
Myslím, že jsme mohli skončit na lepším místě. Připravilo nás o něj hluché místo v zápase o 5. až 8. místo s Kopřivnicí, což určitě mrzí.