V týmové hierarchii mu za Vítem Schamsem patří až pozice brankářské dvojky, přesto v sobotním zápase Martin Štohanzl zkušenějšího kolegu mezi tři tyče příliš nepustil. Svými parádními výkony deptal střelce Maloměřic a měl velkou zásluhu na vítězství domácího Sokola 28:19. „Určitě jsem spokojený,“ usmíval se Štohanzl. „Ale o výkon jednotlivce nikdy nejde. Jsem rád, že se týmu podařilo uhrát dva body, které jsou teď extrémně důležité,“ dodal.
Výhra nad posledním celkem tabulky se mnohdy považuje za povinnost. Jak se rodila ta sobotní?
Rodila se těžko. Nevyšel nám vstup do zápasu - sice jsme poměrně dobře bránili, ale hrozně jsme ztráceli balony naší nedisciplinovaností a zbrklou rychlou střelbou. Až pak jsme se dokázali lépe zkoncentrovat, získávali lehké balony z obrany a přecházeli do rychlých protiútoků, ze kterých jsme dávali rychlé branky.
Pomohl oddechový čas, který si trenér Kostka vybral na začátku 13. minuty za stavu 3:6?
Ano, jednoznačně. Potřebovali jsme se zkonsolidovat, porovnat, uklidnit hlavy. A držet se systému. To nám pomohlo k vítězství.
Mluvil jste o extrémní důležitosti dvoubodového zisku. Šlo o udržení postavení v tabulce, nebo také o nutnou psychickou vzpruhu po výsledkově nepříliš povedeném jaru?
Tyhle body jsou důležité pro hlavu. Nám jaro zatím moc nevycházelo. Některé naše výkony byly velmi dobré. Zkraje sezony jsme zdolali Plzeň, se kterou jsme se drželi i prvních čtyřicet minut ve finále poháru. Slušný byl i domácí zápas s Karvinou, ale pak tam byla také špatná utkání v Zubří či v Brně.
Sobotní duel měl i charitativní podtext, za každou vstřelenou branku se přispívalo 200 korun na humanitární pomoc válkou zasažené Ukrajině. Když to odlehčím: neříkal jste si v závěru, že jste přece jen hostům ještě nějakou tu branku pustit měl?
(usmívá se) Budu se asi muset Charitě omluvit za svůj výkon, že jsem nepomohl zaplatit víc.
Do konce základní části vás čekají ještě dva duely: ve středu s Jičínem a v sobotu v Lovosicích. Předpokládám, že se pokusíte zajistit si co nejlepší pozici pro play off.
Rozhodně. Teď ve středu nás čeká Jičín, který už hraje o všechno. Jde mu o každý bod, musí vyhrát. Má teď dobrou formu, přijede určitě našlapaný. Bude to extrémně těžký zápas, který když zvládneme, můžeme se dostat na šesté místo. A poté v sobotu v Lovosicích bude přímý zápas o lepší postavení.
Sledujete po očku tabulku, který soupeř by na vás mohl v prvním kole play off vyjít?
No, asi úplně ne. (usmívá se) Když se podíváme, jak se za poslední dvě tři kola tabulka vyvinula, hrozně se to tam zamotalo a bude hodně záležet na posledním zápase. Ve finále ještě může skončit i Zubří před Plzní.
Říká se, že soupeře pro play off si není radno vybírat. Přesto, máte nějaké tajné přání?
Uvidíme, kdo na nás vyjde. Ale my jsme si dokázali, že umíme hrát s každým. Hned na začátku sezony jsme vyhráli v Plzni, před čtrnácti dny byl zápas, jaký byl. S Karvinou jsme doma prohráli pouze o dva body, Zubří jsme doma porazili. Nechceme se na to dívat, než to bude jasné. A uvidíme, jak to dopadne.
 |
Vraťme se k nepovedenému jaru. Čím si vysvětlujete, že se nepodařilo navázat na parádní výkony ze začátku podzimu. Srazil vás extrémně našlapaný harmonogram?
Určitě. Myslím si, že je to právě tím těžkým programem. Na začátku sezony, když byl standardní týdenní mikrocyklus, nám to fungovalo velice dobře a porazili jsme silné mančafty. Na jaře už byl program těžší. Bylo hodně anglických týdnů, kdy se hrálo středa-sobota-středa-sobota, což cyklus vážně naruší. To nás poznamenalo.
Několikrát jsme zmínili finále poháru, které jste měli parádní rozehrané, ale nakonec jste v něm prohráli. Už jste to ze sebe dostali?
V hlavách to asi většina z nás bude mít dlouho, ale nedá se s tím nic dělat. Utkání skončilo, musíme jít dál. Před námi jsou závěrečné zápasy základní části a poté se musíme vrhnout na play off.
