Česká reprezentantka a opora loňských mistryň z Veselí nad Moravou od léta působí v městečku Vestmannaeyjar na ostrůvku jižně od Islandu.
Někdo si představí zapomenuté místo na konci světa, jiný zase čarokrásnou přírodu, jíž Island oplývá. Život v těchto kulisách každopádně představuje dobrodružství. "To víte, že si i tu drsnou přírodu trochu užívám. Jsem sice městský typ, ale nemám problém se sžít s přírodou. Sice by tu mohlo být živěji, ale někdy je zapotřebí se trochu uklidnit," popisuje Nevařilová přes e-mail v rozhovoru pro MF DNES.
Je to zajímavé vyprávění. 26letá pivotka je dobře naložená, každou chvíli doplní svou odpověď smajlíkem. První týdny na Islandu přitom proplakala. "Ale už jsem si zvykla," líčí sympatická házenkářka.
Pavlo, jak jste se vlastně dostala až na Island?
Po vydařené sezoně ve Veselí jsem chtěla zkusit hrát v zahraničí. Došly nabídky jak z českých klubů, tak i slovenských a z Německa. Island byl pro mě ale zajímavější nabídkou a po delším rozhodovaní jsem ji vzala. Dala mi vědět bývalá hráčka pražské Slavie Pavla Plamínková, která zde hrála už sezonu předtím. Sháněli hráčku na můj post pivota, a tak jsem řekla, že to zkusím. I z toho důvodu, že na Island se člověk jen tak nepodívá jako za roh do Německa (smích).
Žijete na malém ostrůvku. Předpokládám, že se život na něm hodně liší od toho, jak jej známe v Česku...
Na Vestmannu je úplně jiný život než v Česku. Právě proto, že tady jsem na ostrově. Ale nebojte, trosečník zase nejsem (smích). Žiju v malém městečku, kolem je jen moře. Ze začátku bylo těžší si na to zvyknout, ale už je to O. K. Hodně jsem se o ostrově dozvěděla od Páji, tak jsem byla i trochu připravená. A jinak je život zde jako každý jiný, jaký si ho uděláte, takový ho máte (smích).
Jací jsou islandští lidé? Jsou jiní než ti v Česku?
Lidé jsou zde hodně milí, to se v Česku nevidí. Ani vás neznají, a všichni vás zdraví, po svém příjezdu na Vestmann jsem z toho byla trochu v šoku. Místní hráčky vás zvou domů na návštěvy, na party, jsou hodně zdvořilé. Zvlášť rodiče a sestry od jedné naší spoluhráčky, ty jsme si s Pájou hodně oblíbily a ony nás (smích). Vždycky vás potěší, že už se necítíte jako cizinec. Říkám, že jsou jako moje druhá rodina.
Člověk u nás si přitom Islanďany nadneseně řečeno představuje jako drsné zarostlé chlapíky ošlehané severem..
To se dá obecně tvrdit o lidech ze všech severských zemí, ale není tomu tak. Mohli jste se přesvědčit i na nedávném mistrovství světa mužů, kde Island taky startoval. Možná mi tak připadne trenér, když se pár dní neholí, ale drsný rozhodně není (smích).
Na jaké úrovni je vlastně islandská házená? Je hodně odlišná od české?
Házená je tady na vysoké úrovni. Je rychlá, hravější, ale taky hodně tvrdá, můžu říct, že drsnější než v české lize. Ze začátku jsem si musela hodně zvykat, co rozhodčí nepískli za fauly na brankovišti, nevěřila jsem vlastním očím. Ale právě to je islandská házená, přijde mi, že na fauly se nehraje.
Jak je házená na Islandu vůbec populární? Kolik na ni chodí lidí?
Házená je tu hodně populární, jak ženská, tak i mužská. Bývá hodně v televizi a má hodně fanoušků, což je pro kluby hodně důležité. Na nás loni chodilo hodně lidí, letos je to méně. Ale i ta trocha dokáže fandit, a ne jen sedět a koukat (smích).
Jak si vede váš tým IBV Vestmannaeyjar?
Loni se stal mistrem, ale po sezoně odešlo hodně hráček a letos je nás málo. Tým tvoří 5 profihráček a ostatní jsou mladé islandské hráčky, které kromě házené hrají i fotbal. Nejvyšší soutěž má 9 týmů a my jsme nyní na 6. místě. Hraje se dvakrát až třikrát týdně, k tomu pohár, takže toho je celkem dost.
Váš klub sídlí na ostrově, jak tedy cestujete k zápasům? Letadlem, nebo lodí?
Když je dobré počasí, tak se letí letadlem, a to naštěstí bylo většinou. Loď totiž do hlavního města Reykjavíku, kde sídlí většina týmů, pluje tři hodiny a hlavně mi nedělá vůbec dobře, takže se nestane mým kamarádem (smích). Občas se ale stává, že počasí je tak špatné, že se nemůže letět ani plout, a to se odkládají zápasy. Letadlo mi nevadí, i když je malé, jen pro sedm lidí. Už jsem měla i možnost sedět s pilotem v kabině a to byl opravdu skvělý zážitek.
Jste na Islandu sama, bez rodiny? Nestýská se vám?
Na Islandu jsem sama, bez přítele. Ale zase tak sama ne, protože je tu se mnou Pája s přítelem, kteří mi hlavně ze začátku hodně pomohli. Je s nima sranda a čeština je stále s námi (smích). Po rodině se mi ale hodně stýská, hlavně začátky byly strašné. Když se na to teď podívám, tak se za sebe i stydím. Myslela jsem, že vydržím hodně, ale tohle mě dostalo. Probrečela jsem snad týden. Ale myslím, že každý si při opouštění rodiny trochu pobrečel a o to krásnější bylo je všechny vidět o Vánocích.
Jak se vám vlastně žije v malém městečku, které má jen čtyři tisíce obyvatel?
Je tu hezky. Na to, že je to malý ostrov, tak tu najdete tři fotbalová hřiště, golfové hřiště, hodně fabrik na ryby. Vlastně je tu všechno, obchody, banka, knihovna, pošta, kostel. Příroda je hezká, ale jiná už díky lávovitému povrchu. Jsou tu dvě sopky.
A čím se bavíte ve volném čase, nenudíte se?
Ve volném čase chodíme na bazén, ten je hned v hale. Když je dobré počasí, tak se jdeme projít po ostrově. Chovají tu i koně, tak se chystáme na projížďku. V létě po příjezdu jsme byli na projížďce kolem místních ostrovů, to bylo super. U přístavu je zátoka, kde byla vězněna kosatka Willy z filmu Zachraňte Willyho, to je místo hodně navštěvované turisty. Jinak si čtu a učím se anglicky, nemůžu říct, že bych se nudila.
Island má mít druhou nejvyšší životní úroveň v Evropě, je to poznat?
No neříkám, že jim z kapes trčí spousty peněz, ale jde to poznat na jejich majetku. Je tu několik luxusních aut, jejichž značky jsou u nás na trhu třeba až za rok, ale oni je mají jako první. Ani s nimi nemají kam jezdit, protože ostrov je malý, a přesto si je koupí. K tomu mají nádherně vybavené domy, člověk by s nimi i měnil (smích).
Jak vlastně snášíte islandské počasí, proslulé svou nepříjemností?
Ze začátku mě to trochu překvapilo, ale věděla jsem, že Island je takový. No, už jsem si zvykla, ale mám raději teploučko, takže už se těším na dovolenou do hodně teplých krajů. Místy si tady ale vážně připadám jak chlápek ošlehaný severem (smích). Díky těm obrovským větrům.
Naopak je Island také známý svou krásnou a podmanivou přírodou. Už jste si jej stihla objet?
Island je hodně zvláštní země a mají tu hodně věcí na obdiv, ale ještě jsem neměla tu možnost to všechno objet a vidět. Ale určitě neodjedu, aniž bych to viděla. Zatím jsem vše viděla jen na fotkách.
Co vám ten dosavadní čas dal jak házenkářsky, tak po životní stránce? Šla byste do toho znovu?
Po házenkářské stránce mi to dalo určitě hodně. Jsem tady jediný pivot, tak si nemůžu na nedostatek hraní stěžovat (smích). Po životní stránce jsem se určitě naučila samostatnosti, vytrvalosti a kolikrát i bojovnosti. A jestli bych do toho šla znovu? Šla i nešla. To je otázka k zodpovězení až na konci sezony.
Jak často jste vlastně v kontaktu s bývalými spoluhráčkami z Veselí? Sledujete jejich výsledky?
Často, a to díky mailům nebo skypu. Hodně si píšeme. To víte, že sleduji jejich výsledky, na jejich stránkách jsem dennodenně. A fandím jim, zůstal mi s nimi výborný vztah.
A na závěr: plánujete na Islandu zůstat i příští sezonu?
Zatím o tom moc nepřemýšlím, ale pokud se objeví nějaká zajímavá nabídka třeba z Reykjavíku, tak o tom začnu uvažovat. Zatím je to ve hvězdách. Ale určitě bych se sem chtěla někdy vrátit, zůstanou mi tu přátelé.
 PAVLA NEVAŘILOVÁ. Loni vyhrála český titul ve Veselí nad Moravou, letos působí v týmu Vestmannaeyjar na Islandu. |
