"Do Dánska jedeme v plné síle, v plné palbě. A pokusíme se o zázrak, i když ten je už z říše snů," uznal mostecký kouč, ovšem vzdát se nehodlá: "Dobrou odvetou si můžeme dál budovat sebevědomí, nakopnout se do interligy. Nehledě na čest a český klubový koeficient."
Co rozhodlo úvodní osmifinále?
Rozdíl v kvalitě. Suverénně nejvíc nás zlobila spojka Polmanová, její přehled na hřišti a individuální schopnosti jsou někde jinde. Ale v ostatních hráčkách takový rozdíl nebyl. Kdybychom podali maximální výkon, dalo se něco uhrát. Proměnit všechny náskoky ze šestky, všechny trháky, křídla a pivoty, kterých bylo nejmíň deset, tak jsme vyhráli. Anebo se přiblížili. Ale lepšího soupeře jsme nepotkali.
Proč to v koncovce drhlo?
Projevilo se, že nejsme v top formě. Není pohoda, klídek. Ale zase to byl od Zlína lepší výkon. Myslím, že jsme na správné cestě.
Co ještě potřebujete zlepšit?
Soustředěnost. Když o tři čtyři góly prohráváme, holky si přestávají věřit a projeví se nekoncentrovanost. Škoda, mohlo to být 23:26. Nemyslím si, že jsme byli o sedm gólů horší.
Ale skončila vaše dvouletá domácí neporazitelnost.
Ta interligová pořád trvá - a snad bude další 2 roky. Je to škoda, ale bariéry jsou od toho, aby se bortily.
