Miroslav Jurka

Miroslav Jurka | foto: Jan Salač, MAFRA

Jurka: Srovnávat extraligu s Francií nejde. Pro Euro udělám všechno

  • 0
Poslední mistrovství Evropy házenkářů v Chorvatsku Miroslav Jurka vynechal, protože jeho žena ve stejném termínu ve Francii rodila. O Euro v Rakousku však zuberské křídlo přijít nechce.

Ve francouzském Saint-Raphaëlu se mohl soustředit jen na házenou. Po návratu do Zubří Miroslav Jurka stíhá kromě extraligy také práci i večerní školu. Sen o lednovém mistrovství Evropy ale nevzdává.

„Je to moje poslední šance jet na velký šampionát,“ uvědomuje si dvaatřicetiletý křídelník, který v Uherském Hradišti vychovává s bývalou českou reprezentantkou Helenou (za svobodna Štěrbovou) dceru Mayu.

Nedávný kemp národního mužstva jste ale vynechal. Jakou máte pozici v reprezentaci?
Bavil jsem se s Honzou Filipem (trenér reprezentace). Nechal mě odpočinout. Ví, že v létě se toho u mě hodně změnilo. Domluvili jsme se, že vyzkouší někoho nového. Já už ho nemám ve svém věku jak překvapit.

Poslední kemp před Eurem bude na konci prosince v Rožnově pod Radhoštěm. Tušíte, jestli vás pozvou?
Záleží, jak se mi bude dařit, jestli budu zdravý. Doufám, že dostanu šanci se ukázat. Pro mistrovství Evropy chci udělat maximum možného. Začnu trénovat čtyřikrát týdně, abych se do toho ještě více dostal.

Miroslav Jurka (u míče) v dresu Zubří
Miroslav Jurka (vpravo) v dresu Zubří

Stíháte toho hodně. Jak vypadá váš běžný týden?
V pondělí jdu do školy, dopoledne máme volno já i manželka, takže si užíváme malou a snažíme se něco dělat na domě, který jsme nedávno dostavěli. V úterý jsem v práci od rána do tří hodin, pak jedu na trénink do Zubří a vracím se v deset večer. Ve středu to stejné. Čtvrtek jsem si vyhradil na malou, protože dva dny ji vůbec nevidím. Do toho manželka tři týdny pracuje, takže je těžké to zorganizovat. Pátek si nechávám jenom na házenou, protože jinak by to nešlo zvládat se sobotními zápasy.

Škola souvisí s vaším novým zaměstnáním, že?
Pracuji u tchána v jeho firmě. Taháme kabely vysokého i nízkého napětí, takže si dodělávám silnoproud na učňáku v Uherském Hradišti. Pak se vrhnu na střední školu, protože tohle vzdělání mi chybí. Jsem vystudovaný pedagog, ale netrefil jsem obor. Všechno je pro mě nové, ale naštěstí to jde. Teď jsem v kanceláři asistentem technika. Pomáhám mu s papírováním. A když nejsou montážníci, tak jedeme do terénu. Někdy je to náročné.

Obtížný pro vás musel být po sedmi letech ve Francii i návrat do extraligy, ne?
Začátek byl pro mě složitější, než jsem se trochu aklimatizoval. Dojíždění mi bere dost sil, do toho škola, práce. První zápasy ode mě nebyly úplně stoprocentní. Naštěstí jsme nějaké body získali. Poslední domácí utkání proti Dukle bylo neskutečné. Plná hala, lidé stáli, neměli si kam sednout. Úžasná atmosféra. Kvůli tomu jsem se do Zubří vracel. Diváci nás strhli a každý dal zápasu sto deset procent. Cítím, že tým má sílu. Když se nám nedaří vpravo, vezmou to na sebe kluci vlevo. Proti Dukle se zapojilo docela dost mladých. Odehráli skvělé utkání jak v obraně, tak v útoku.

Miroslav Jurka v dresu Zubří

Máte za sebou téměř půlku základní části extraligy. Zkusíte ji srovnat s francouzskou ligou?
Tohle moc nejde. Ve Francii je jiný házenkářský svět. Tam hrají nejlepší hráči na světě. Bohužel česká extraliga je, dá se říct, amatérská soutěž. Z první čtyřky bude pár lidí profíky, ale nikdy to nebude jako ve Francii. Tam se může člověk věnovat házené od rána do večera, to je jeho práce, na kterou se plně soustředí. Utkání s Duklou mě příjemně překvapilo úrovní z obou stran, ale když hrajete proti Karabatičovi, Hansenovi, tak se to nedá s kluky v extralize srovnávat. Doufám, že co nejvíce jich dostane šanci, kterou jsem měl já, odejdou do zahraničí a uvidí ten rozdíl.

Tomáš Řezníček si pochvaluje vaši symbiózu na pravé straně. Ale občas vtipkuje, že vám nahraje podle toho, jak na něho budete hodný.
Je pravda, že v Maloměřicích mi vyhrožoval (Jurka tam dal 10 gólů), že je to naposledy, kdy mi přihrál. Dobře se doplňujeme. Když se nedaří mně, daří se jemu a naopak. Spolupráce funguje jak v obraně, tak i v útoku. Doufám, že to tak bude pokračovat. Na českou ligu je Řezňa nadstandardní spojka. Má přehled, dokáže dohrát akci do křídla, do pivota, má parádní střelu. Je super hrát vedle takového hráče.

Když jste se vracel do Zubří, tak jste říkal, že to vidíte na rok. Nezměnil jste názor?
Musím říct, že mě to strašně baví. S kluky v kabině jsem rád, snažím se mladým něco předat. Je pravda, že bych ještě hrál, ale vím, že musím pracovat, že je potřeba myslet na budoucnost. Takže zatím je to tak, že po téhle sezoně skončím. Vím, že kariéra se mi krátí, a proto se snažím užívat každý zápas, dávat do toho všechno, protože člověk nikdy neví, kdy to bude naposledy.