"Ale i tak se mi splnil sen," poznamenal jednadvacetiletý Mičkal. "Jenže na lavičce mě to nebaví. Byl jsem zvyklý hrát celé zápasy. Doufám, že letos se otrkám a příští rok to bude lepší," dodal.
K angažmá v bundeslize pomohla Mičkalovi náhoda. V Nordhornu totiž dlouhá léta působí jeden z nejlepších českých házenkářů Jan Filip.
Klub v létě sháněl nadějné levé křídlo. Reprezentační opora proto oslovila se žádostí o radu kouče národního týmu Pavla Pauzu, který doporučil svého bývalého svěřence z juniorského výběru.
"Trenérovi Nordhornu jsem se asi líbil. Hned od začátku to vypadalo, že bych mohl zůstat," vzpomíná Mičkal na horké léto. "Honza mi hlavně v úvodu pomáhal, ale teď už jsem si našel i nějaké kamarády."
Z nejvyšší české soutěže do nejlepší ligy na světě, to je pořádný skok. Mičkal se najednou ocitl mezi svými idoly. Zejména v prvních týdnech proto pozorně sledoval hru svých kolegů. "Se spoluhráči vycházím perfektně. Například Ljubomir Vranjes, který je velkou hvězdou, se se mnou baví nejvíc," připomněl známého spoluhráče.
Menší zkušenosti jsou hlavním důvodem, proč většinou jen sedí na lavičce. Bundesligové zápasy jsou vyrovnané, každá chyba může rozhodnout o výsledku. Křídelník Mičkal bývá připraven jako náhrada za Mathiase Franzéna, který však v obraně hlídá spojku.
"Kdyby Mathias hrál jen křídlo, tak se do hry dostanu častěji. Ale na bránění spojky zatím nejsem fyzicky ani psychicky připraven," uvědomuje si český házenkář. Šanci dostává alespoň v evropské soutěži. Nordhorn úspěšně prochází Pohárem vítězů pohárů, je už ve čtvrtfinále. "Nejlepší to bylo proti rakouskému Aurichu, to jsem hrál celý zápas," pochvaloval si.
Do bundesligy sice naskakuje jen nárazově, ale jinak je v Německu spokojený.
V padesátitisícovém městě poblíž nizozemských hranic žije s přítelkyní, bydlení našli přímo v centru. Jazyk postupně vylepšuje a spoluhráče už potěšil tradičním valašským dárkem - slivovicí. "Kluci ji znali od Honzy, ale radovali se, že ji zase zkusí," pousmál se Mičkal.
