Jdete poslední dobou raketově nahoru, cítíte, že se vaše role mění už na jasnou oporu?
Tak to není. Zadařilo se mi v jedné kvalifikaci a říká se, že takový výkon je vždy těžší zopakovat. Jsme mančaft, kde je to spíš o týmovém výkonu, o tuhé obraně a o brankáři, takže se nedá říct, že bych se vnímal jako opora. Samozřejmě se ale budu snažit týmu pomoci, co to půjde.
Pocházíte z nedaleka, nedělní zápas tak máte dá se říct doma. Přijde hodně kamarádů?
Určitě se moc těším, ale tím, že jsem teď v Německu, tak je to s kamarády takové složitější. Rodiče a blízcí se ale určitě přijdou podívat, mají to dvacet minut od domu, tak ještě aby nedorazili. Stejně tak to ale platí i o Bratislavě, ta také není úplně z ruky. Je to příjemná možnost zase si zahrát před rodinou i českými fanoušky a určitě to žene mě i tým kupředu.
Vnímáte Ivančice stále jako svůj domov?
Je to dům rodičů, ale je to pro mě stále domov, i když jsem byl od patnácti let na internátu, potom v Praze a teď v Německu. Abych se ale přiznal, od léta jsem v Ivančicích nebyl.
V rodném městě jste s házenou i začínal. Utekl jste ale do většího klubu do Zubří vcelku dost brzy.
Tenkrát to byli opravdu starší žáci nebo tak něco, takže o vrcholovém sportu se ještě rozhodně mluvit nedalo, i když jsme byli s Ivančicemi vcelku úspěšní. Táta byl zároveň můj trenér, takže jsem měl idol hned vedle sebe a koukal co bych měl a neměl dělat. Táta mě hodně naučil a v té době mě pak oslovila akademie v Zubří a tak jsem se vydal na cestu.
Musel vás tam táta vystrčit, nebo jste prchal sám?
Upřímně jsem se trochu bál opustit to teplo domova, ale pak se to ve mně zlomilo a táta mi vždy říká, abych dělal věci tak, abych jich později nelitoval a tak jsem to prostě zkusil. To stejné jsem pak řešil při cestě do Dukly Praha a vlastně je to tak i při cestě do Německa. Teď to beru tak, že to byl dobrý vývoj a díky tomu házenou žiju a je to jediné, co dělám.
Matěj Klíma ještě v dresu Dukly
Máte jasně dané kariérní schody, po kterých kráčíte nahoru, vyhlížíte už i ten poslední schůdek před sebou, tedy Bundesligu?
Určitě bych chtěl, ale teď mám v Německu smlouvu v Lübecku a nechci na to nějak tlačit. Jestli ten čas má přijít, přijde. Do teď to tak pokaždé bylo, že jsem udělal ve správný čas ten další krok. Hlavně se mi musí ale vyhýbat zranění a musím zůstat zdravý. Ještě mi nesmí dojít chuť a vůle.
Ivančice jsou sportovně obrovsky nahoru, vy, tenistka Barbora Krejčíková, fotbalista Adam Hložek jste hodně vidět. Znáte se?
S Bárou jsme chodili na stejný gympl, i když ona byla ve vyšším ročníku, protože je o kousek starší. S Adamem jsem chodil hrát fotbal v přípravce nebo žácích, ten je sice zase o tři roky mladší, ale on už v té přípravce právě trénoval s mým ročníkem. Je to hezké, poslouchat rodáky z Ivančic, že se tahle generace povedla a celkem to tam díky tomu žije, sleduje se to tam.
Je to náhoda, nebo vás něco společně formovalo?
Je to čistě náhoda, protože žádnou sportovní třídu či něco podobného jsme neměli. Je to malé město a jen se to tak sešlo, že jsme věkově navíc docela u sebe, tak je to takové úsměvné.
Vyhlašuje se sportovec města Ivančice? Taková akce by mohla být nabytější, než třeba v Brně.
Nevím, ale v téhle konkurenci to je pro házenkáře nemožné vyhrát, takže žádné pozvání jsem nedostal. (směje se)
V září jste mluvil o tom, že ani v klubu ještě nechcete být vůdčí osobností, že se na to ještě necítíte. Přesto to samovolně už přichází jak v klubu, tak v reprezentaci. Je to shoda náhod?
Asi ano, ale já se hlavně musím zaměřit na to, aby to nebylo pro mě svazující. Nechci si z toho dělat velkou hlavu a přemýšlet nad tím, že já teď musím a už vůbec ne, že mám na hřišti větší pravomoci než ostatní hráči. Takže je to shoda náhod.
Matěj Klíma v barvách Zubří
V Brně vás trenéři budou zkoušet na střední spojce, tedy pro vás možná trochu netradičním postu. Jak si zvykáte?
Už jsem se na této pozici objevil v Německu v klubu, takže to pro mě úplně nové nebude, i když v tomhle reprezentačním týmu je vlastně nové úplně vše. Začínáme všichni od nuly a je to těžké, nicméně právě na to je teď čas a klíčová bude komunikace mezi námi.
Dá se laicky vysvětlit, co se pro vás nejvíce mění?
Střední spojka prostě řídí hru, říká si, co se zrovna bude hrát.
Je to tedy projev důvěry ve vás, že se stáváte dirigentem?
Asi to tak může být, ale tím, že jsem hrál střed už v klubu, tak mě trenéři zvolili na tuto pozici i tady.
Řídit budete i o kus zkušenější spoluhráče, je to složitější, když mají kolegové nahráno v reprezentaci více?
Asi se o tom dá polemizovat, ale já se jako střední spojka budu snažit, aby kluci na krajích se dostávali do situací, které oni umí. Je to opět o té komunikaci, a tím nemyslím komunikaci na hřišti v zápasu, nefunguje to tak, že během hry zakřičím, co se bude hrát a oni to budou muset udělat. Naopak musíme si teď v tréninku domluvit, co komu vyhovuje a který signál bude nejúspěšnější, tak ten budeme hrát.
Přesto asi na zádech nesete větší tíhu zodpovědnosti a máte být tahounem, vaše původní pozice je levá spojka, stal jste se nejlepším házenkářem roku, hrajete v Německu… už se objevují hlasy, říkající: máme nového Jíchu?
Tak to asi ne. (ušklíbne se) To je asi hodně daleko a já takhle vůbec nepřemýšlím. Je pravda, že levá spojka mi asi sedí trošku víc. Říká se, že levá spojka je takový ten typický palič, i když já to tak úplně nemám. Přeci jen se tam cítím trochu lépe, hrál jsem tam odjakživa. Myšlenky na srovnání s Filipem vůbec nemám a teď je můj hlavní fokus zaměřený na dvojzápas s Rakouskem a pak už na Euro.
Srovnání s Filipem Jíchou je asi hodně velké sousto, zaregistroval jste jej aspoň?
Vůbec. Asi bych o to ani nestál, protože bych chtěl být prostě Matěj Klíma a vybudovat si své jméno.
V Česku jste platil za docela urostlého hráče na svůj post, je to tak i v Německu?
Naopak, jsou to samí bouchači a nevím čím to je. Zdá se mi, že jsme tady všichni celkově trochu menší. Jsou samozřejmě i výjimky, ale v Německu se na spojkových postech vyskytují samí dvoumetroví borci. Jiní lidé, jiná házená. Mají odlišnou kulturu, mentalitu.
Vnímáte až takový rozdíl?
My v Česku se máme tendenci uspokojit. Tady se jede na krev, i když v podstatě o nic nejde. Když máme mít pohodový, lehčí trénink, tak pro ně to pohoda úplně není a dřou pořád.
Házená je v Česku stále poloprofesionálním sportem. V druhé Bundeslize to je podobné?
Nevím jistě, jak to v ostatních klubech funguje, ale mám za to, že mezi adepty na postup do Bundesligy jiná cesta, než absolutní profesionalizace neexistuje a to včetně podmínek jako regenerace, zázemí, které musí být na špičkové úrovni. U nás v Lübecku to tak není. Tam stále kluci mezi tréninky chodí do práce. I na tom ale vidím pozitiva a posun od Česka. Tady ti, co chodí do práce trénink třeba často nestihnou a vynechají. To se v Německu nestane, je tam větší benevolence a házená má lepší postavení, než u nás.
Řekl jste, že házená je teď to jediné, co děláte. Jste ten fanatik, co přijde z tréninku či zápasu a pustí si záznam nebo konkurenci?
Tím, že jsem teď mimo Česko, tak se čas od času dívám na naši ligu, minimálně výsledkově jsem v obraze. Snažím se sledovat i druhou Bundesligu, kterou nyní hraji a člověk má vždycky lepší pocit, když si to nakouká a nejde úplně do neznáma. No a když se chce člověk večer podívat na tu nejlepší házenou, tak si občas zapnu Bundesligu, nebo Ligu mistrů. Ne že bych házenou trávil 24 hodin denně, ale rád se podívám.
