Kariéru ukončil Karel Nocar v létě. V 36 letech, s nabídkami z Francie... "Ale bylo to vědomé rozhodnutí. Měl jsem to v sobě vyřešené," říká. Od nového vedení svazu dostal šanci zůstat u národního týmu ve funkcionářské roli.
Je to na pohled zvláštní situace: třeba při jídle sedí Nocar, jehož s většinou hráčů pojí silné pouto, striktně s vedením. "To je samozřejmé," uznává. "Ale po obědě si s klukama kafe dám. Necítím to, že to tak, že by tu byly dvě strany, musíme být jeden propojený tým. A potřebujeme silné hráče na úplně všech postech."
Radost mu tak dělají i drobnosti. "V hráčské kariéře jsme hodně sportoval každý den, teď tolik ne. A kluci mě na tréninku vyhecovali na fotbálek, jsem strašně rád i za tu čtvrthodinku," usmívá se bývalý křídelník. "Je to maličkost, ale potěšující."
Euro házenkářůEvropský šampionát začíná v Dánsku v neděli, Češi skupinu zahájí duelem s Rakouskem. Dále je čeká Makedonie a domácí tým, dál postoupí nejlepší tři. |
Role mimo hřiště jej baví, ač přiznává: "Mám se co učit, kam se posouvat. Což je samozřejmě jen dobře." Nocar také potvrzuje, co se mezi sportovci říká - že při posunu mezi funkcionáře najednou práce zabírá víc času. "Určitě jo," kýve hlavou. "Život je živej, pořád se něco děje. Servis musí být takový, aby se kluci mohli koncentrovat jen na hřiště."
Nocar do své nové pozice vstoupil v době, která české házené co do velkých turnajů přeje. "Beru jako obrovské štěstí moci jet rovnou na dva šampionáty," zmiňuje prosincové mistrovství světa žen a v neděli startující Euro mužů: "Cítím zodpovědnost za organizaci. Je to něco nového a taky obrovská šance."
Kromě organizace má na starost třeba i práci s médii a poznává, jaký rozdíl je mezi únavou na hřišti a mimo něj. "Je úplně jiná. Teď je člověk unavený hlavně mentálně - nepolevíte celý den, snažíte se vidět a kontrolovat co nejvíc věcí, dávat správné odpovědi," popisuje Nocar.
Na lavičce vedle trenérů jej na turnaji v Dánsku neuvidíte. "Už teď jsem nervózní, když sleduju tréninky. A to je pořád příprava - až půjde o všechno a bude se hrát na krev, bude to se mnou asi v hledišti pěkně škubat," přiznává.
Ale nikoli kvůli tomu, že bych chtěl ve vypjatých chvílích sám naskočit na hřiště. "To určitě ne. Nic takového v sobě nemám," říká Nocar přesvědčivě. "Jsou tu ti správní hráči a já dělám maximum, aby byli v pohodě. I moje práce se odrazí na hřišti. Pokud to tak bude, udělá mi to radost."
Nocar vždy platil za bojovníka, hecíře: "Teď si přeju, aby kluci vzali fanoušky svojí hrou za srdce." V kabině měl velké slovo, což nejspíš platí stále. "Mančaft chci nechat žít svým životem. Ale pokud budu mít pocit, že mám co říct, určitě řeknu."
