„Sama ještě nevím, co bude. Nechávám otevřené, kterým směrem se vydám,“ tvrdí bývalá hvězda německého Thüringeru. „Jsem pořád na cestách, v autě, což je náročné. Když Kubu nechám doma, musí kolem něj kmitat celá rodina. Když si ho vezmu s sebou, musí ho někdo hlídat v hale. A když si pro něj přijdu, tak brečí. Je to složité.“
Před pár dny se objevila na reprezentačním srazu v Olomouci. Původně se domluvila na pomoci v kvalifikačních zápasech s Ukrajinou, ty ale byly odložené kvůli válce. „Šlo tedy o obyčejný kemp, já tam byla jen na dva dny. Byl hezký pocit zahrát si zase za reprezentaci, byť v přípravě, a zatrénovat si s holkama.“
Do konce března se rozhodne, zda přijme nabídku Mostu na příští sezonu. Podmínky by zůstaly stejné. „Končit s házenou ještě nechci.“ Když ne český mistr, v úvahu by mohl připadat třeba i Písek, kde žije, čímž by odpadlo úmorné cestování. „Most by zase chtěl do Ligy mistrů, což je důležité, ale lítání do Mostu a zpátky je hektické. Člověk si pak uvědomí, že házená není na prvním místě, že důležitější je rodina.“
Letní návrat po mateřské dovolené byl pro Korešovou náročný, a když už chytala formu, zranila si na podzim lýtkový sval. „Pomalu se do toho dostávám, ale nikdy to asi nebude jako dřív. Povinnosti jsou jiné a odpočinek na zápasy není takový, jaký by člověk potřeboval. Ale nestěžuju si, v Mostě jsem ráda.“
Už s ním má svoji první českou zlatou medaili, Andělé vyhráli pohár. „Konečně nějaká trofej z Česka, to jsem chtěla,“ potěšilo čtyřnásobnou německou mistryni.
Teď může přidat titul z interligy, český je pak povinností. „S holkama jsme si říkaly, že kvalita českých týmů šla dolů. Vyrovnaných zápasů je míň, než by člověk chtěl.“ Třeba z toho bude pro Korešovou i Most zlatý hattrick.
