Nocar tak už nezasáhne do kvalifikace o Euro 2014, jež začne na konci října ve Zlíně duelem proti Izraeli. Do něj národní tým poprvé povede nové duo trenérů Vladimír Haber - Jaroslav Hudeček. "S osobnostmi trenérů jako takových moje rozhodnutí nesouvisí," říká Nocar.
S čím tedy?
Prostě nastal čas. Je důležité umět skončit, odejít s hlavou nahoře. Byl jsem v reprezentaci patnáct let bez přestávky a z toho deset let jako kapitán, bylo obrovskou ctí vést tým plný takových osobností, jaké v něm působily. Na to jsem pyšný.
Přemlouvali vás ostatní? Takto už se do národního týmu vrátili třeba Jan Filip nebo David Juříček, také protřelí třicátníci jako vy…
S klukama jsem si promluvil, chtěli, abych s nimi hrál dál. Ale moje rozhodnutí nemá nic společného ani třeba s tím, že bych chtěl mít víc času na rodinu nebo na klub, to mi nikdy nevadilo. Budu se opakovat: přišel čas. Rozhodl jsem se sám za sebe.
Kdo by vás měl v roli lídra nahradit? Je logickou volbou Filip Jícha, největší hvězda mužstva?
O tom jsem ani sám nepřemýšlel - to si musí sednout nové vedení nároďáku s klukama a někoho zvolit. Nový kapitán se vyvine tak, aby tým táhl na hřišti i mimo něj. Ale Filip je určitě jedním z kandidátů.
Na co budete ve spojení s reprezentací vzpomínat nejraději?
Vždycky se mi líbilo, jak jsme dokázali naplnit haly - ať už byli fanoušci z Karviné, Zubří, Prahy, Plzně, Lovosic nebo odkudkoli, přijeli na zápasy a fantasticky nás podporovali. Ať se dařilo nebo ne. Za to bych jim chtěl poděkovat a poprosit je, ať v tom pokračují. Já se teď ostatně stávám jedním z nich, snad se mi poštěstí být občas na nároďák v hledišti.
Přestože jste si získali fanoušky, velký úspěch s reprezentací nepřišel. Mrzí vás to?
Chápu, že výsledky jsou nejvíc. A my na žádné velké akci neprorazili, to je fakt. Mně ale přišlo hlavně až neskutečné to, že tenhle tým vyzařoval obrovské vnitřní světlo, které fanoušci dokázali chytat. Z čeho mě doteď mrazí v zádech, je moje vlastně poslední utkání za reprezentaci, červnová odveta baráže o MS proti Rusku v Pardubicích. Byl to totální výbuch, byli jsme úplně dole a prohrávali o osm gólů, přesto lidi dokázali slavit každou naši branku a užívat si atmosféru. Na to ani nemám slova.
Vidíte na mistrovství světa nebo na Euru, na které Češi jezdili poměrně pravidelně, nějakou promarněnou šanci? Turnaj, kde vám chyběl krok k úspěchu a vy jej neudělali?
Zastávám názor, že zpětně je lehké chválit i kritizovat: člověk může analyzovat a rozebírat spoustu věcí, ale v danou chvíli je dělá nejlíp, jak umí. To jsme dělali i my. Lítost určitě necítím - možná to kolikrát nebylo tak vidět, ale odvedli jsme velký kus práce.
I když ještě kariéru nekončíte, napadá vás, jak byste se třeba jednou mohl do české házené vrátit?
Teď ne, uvidí se, co osud připraví. Ve Francii studuji druhým rokem mentální koučink, byla by radost pracovat s házenkáři v Česku, ať už třeba u juniorů nebo u áčka… Uvidíme, já jsem otevřený člověk. Teď budu hlavně klukům držet palce, ať se dostanou na Euro.
