"Takové věci přece sama nemůžu hodnotit, záleží na každém, kdo je komu sympatický," vykládala přesvědčeně nyní nezadaná studentka pedegogické fakulty v Olomouci.
Televizní kamery si jí rády vybírají, úsměv z její tváře prakticky nezmizí. Ještě donedávna tomu tak nebývalo, Fabíková prožívala krušné časy.
Problémy začaly velikým triumfem. Loni byla vyhlášena nejlepší českou házenkářkou roku a v jednadvaceti letech s ní pocta pěkně zamávala. "Chodila jsem se doma na trofej koukat do vitrínky, moc jsem si jí vážila, na druhou pro mě bylo ocenění strašně zavazující," vyprávěla hráčka Olomouce.
Zdálo se jí, že spousta lidí si myslí že vyhrála nezaslouženě. Především v reprezentaci měla pocit, že musí neustále někomu něco dokazovat. "Já navíc často bojuju s vlastní psychikou. Když jsem v pohodě, tak je to vidět i na hřišti, ale jakmile se nervuju, je všechno špatně," podotkla Fabíková.
Od červnové kvalifikace s Makedonii se talentovaná házenkářka zmítala v bludném kruhu. Ještě pár týdnů před šampionátem marně hledala pohodu. "Pořád mi někdo říkal, jak musím hrát, jak musím střílet, samý 'mus'. Pak jsem neproměnila první trhák a už jsem se sebou nebyla schopná nic udělat," popisovala chmurné okamžiky.
V nejhorších chvílích jí pomohla rodina, kamarádi nebo třeba Veronika Zubková, bývalá kapitánka olomouckého celku. "Začaly mi od nich chodit uklidňující zprávy: buď v klidu, házená je tvoje radost, nestresuj se, usmívej se..." Zdánlivě banální slova, o to upřímnější, která vyhojila její bolavou duši. Protože věděla, že jim může věřit.
"Všechno je v hlavě," upozorňuje česká brankářská hvězda Lenka Černá. "A má strašnou pravdu," pokyvovala hlavou Fabíková, která na mistrovství Evropy opět našla ztracený klid.
