Házenkářky Thüringeru slavily až do noci, píše se na oficiálním webu ženské bundesligy. "Ale jen s týmem a vedením, bez fanoušků," přibližuje 25letá Luzumová. "Já jsem odjížděla kolem půlnoci, druhý den jsem vyrazila do Česka. Ne že by to byly předčasné oslavy, ale ještě jsme nedostaly pohár ani medaile. Takže další slavení ještě přijde," usmívá se.
I její branky pomohly k tomu, že Thüringer HC soutěži dominoval, jen za poslední čtyři kola nastřílela Luzumova 23 gólů. Její klub vyhrál soutěž už počtvrté za sebou a začíná připomínat styl, jakým německé mužské házené vládnou v posledních letech hráči Kielu v čele s Filipem Jíchou.
Neslyšela jste už sama něco podobného?
Nikdo nám to nepředhazuje. Ale vím o tom, mužskou bundesligu sleduju, navíc když v Kielu hraje Filip. Ostatní jsou asi trošku naštvaní, když máme počtvrté titul, ale tak to je. Hodně je to dané naším trenérem Herbertem Müllerem - pomalu platí, že kam přijde, tam vyhraje.
Kielu se před dvěma lety povedl unikát, když proplul bundesligou bez jediné porážky. A vy můžete dokázat totéž, chybějí už jen čtyři kola.
Kdyby se nám to podařilo, bylo by to něco neskutečného. Nevím o tom, že by to v naší soutěži někdy před námi dokázal. I proto se snažíme dál - nechceme dopustit, že když už máme titul, začneme prohrávat. Naopak. Budeme trénovat normálně dál, jako bychom ještě mistryněmi nebyly.
Mužská bundesliga je jasně nejlepší na světě. Co ženská?
Určitě patří k nejsilnějším soutěžím, ale není jasně nejlepší. Pro mě je nastejno s Francií, která se hodně zlepšila a od příští sezony bude ještě silnější, působí tam spoustu výborných hráček.
Zároveň však v německé soutěži překvapuje vyrovnanost. Platí, že i vy jako suverénní vítězky můžete v titulové skupině prohrát s každým?
Je to tak. Spodní půlka, tedy posledních šest týmů, se moc brát nemůže, zvlášť s těmi nejslabšími vítězíme opravdu o hodně. Ale nahoře je každý zápas těžký, hlavně když se hraje venku. Třeba v Oldenburgu, oproti němuž máme o 26 bodů víc, jsme vyhrály o jediný gól a bály se o výsledek.
Sezonu jste mohly mít dokonce ještě lepší, nejtěsnějším možným způsobem vám uteklo Final Four Ligy mistrů. Stačil bod navíc...
To je škoda. Hrozně nás to mrzelo, protože jsme byly blízko a taková šance už se nemusí opakovat. Ale těší nás, že jsme pro to udělaly maximum. Cílem byl postup mezi nejlepších osm, všichni v klubu nám gratulovali a jsou pyšní. Když jsem pak Final Four sledovala, hlavně výkony obran a brankářek byly neskutečné. To byl ještě další level navíc.
Teď budete bojovat o zápis do dějin bundesligy - a po sezoně ještě přijde vrchol kvalifikace o Euro 2014. Zbývají vám na něj síly?
Člověk je najít musí, ale sezona je strašně dlouhá. Tím, že jsme v prosinci hrály mistrovství světa, jsme neměly žádné volno, jedeme bez přestávky a už meleme z posledního. Já navíc nemám ráda typ kvalifikací po konci sezony: dohrajete ligu a hlava i tělo si říkají, že už by mohly být prázdniny. Ale nehledě na to se do reprezentace vždycky těším, v týmu je skvělá atmosféra.
Navíc můžete vybojovat už třetí postup na velkou akci po sobě. To je pro českou ženskou házenou po slabších letech nevídaně dobré období.
Proto na závěr kvalifikace hodně myslím. Hlavně doufám, aby se teď na konci sezony nikdo nezranil a mohly jsme zápasy v Portugalsku a doma s Polskem odehrát v plné síle. A že nám postup i do třetice vyjde.
