Už příští středu čeká jeho Kiel jeden ze šlágrů bundesligy. Lídr tabulky se představí na hřišti druhého Rhein-Neckat Löwen, ještě předtím hraje Final Four domácího poháru. To už by měl být Jícha u toho.
Nenapadlo vás, že byste se z reprezentačního srazu omluvil?
Musím říct, že kouč i vedení klubu na mě hodně tlačilo. Plno spoluhráčů z Kielu tuhle reprezentační akci vynechalo.
Ale vy jste jejich nátlaku odolal.
Já ale chtěl přijet, byla to příjemná změna. I proto, že jsme měl s trenéry Habrem a Hudečkem domluvený volnější režim, abych měl čas na regeneraci.
Přijel jste i proto, že soustředění jste měl prakticky doma?
Já se do Plzně rád vracím, ale jsem tady hrozně málo. Zvlášť na to jak mám Čechy rád. Proto si každou takovou akci užívám.
Házenou jste hrál i za Slavii VŠ, v jejíž hale jste teď trénovali. Co se vám vybavilo?
Byl jsem šťastný, když jsem viděl na tribuně pana Moulise. To je házenkářský guru, který mě na tuto cestu přivedl. Bez něho bych to nedotáhl takhle daleko. Bylo pro mě ctí teď trénovat před jeho zraky a vidět ho, jak se mu daří.
Při autogramiádě byl mezi malými žáčky nejžádanější právě váš podpis. Jaké to bylo, když jste byl malý? Čí podpis jste si přál?
Musím říct, že já vysněný idol neměl. Házenou jsem hrál od šesti let, ale třeba světový šampionát, který tady byl v roce 1990 jsem v podstatě neviděl. Každý den jsem sice byl na hřišti, ale o vrcholový sport jsem se nezajímal. Hrál jsem si sám házenou u nás ve Starém Plzenci. Pamatuji si, až když hrál Kovopetrol proti Stavangeru, tehdy mě ta mužská házená pohltila.
A teď jste kapitánem Kielu. Týmu, který udává tón ve světové házené. Před sezonou tam došlo k velké hráčské obměně. Jak jste spokojen s tím, co předvádíte?
Musím přiznat, že jsem měl obavy, protože nároky v Kielu jsou vysoké. Vždy chceme hrát o pocty nejvyšší. Na to musíte mít 15 špičkových hráčů, a nás opustily čtyři velké opory. Sedmdesát zápasů za sezonu se nedá zvládnout v sedmi lidech. Jak už to tak někdy bývá, ve sportu se nedá nic naplánovat, projevilo se to spíš pozitivně.
O dva body vedete bundesligu a jste ve čtvrtfinále Champions League. To asi nikdo nečekal, že?
Kdyby mně tohle někdo tvrdil před sezonou, tak bych mu stoprocentně nevěřil. Z toho pohledu je to nádherné, ale obrovsky zavazující. Tolik jsem toho neodehrál za celou svoji kariéru. Každý třetí den musím být připravený nastoupit.
Jak se cítíte fyzicky?
Nejsem superman. Jsou momenty, kdy je člověk vyčerpaný, je úplně prázdný. Bylo to vidět v posledních třech týdnech, kdy jsem jenom běhal po hřišti a snažil se to přežít, odvést aspoň standardní výkon. Nebyl jsem se sebou extra spokojený. Na druhou stranu jsem pokorný, jsem šťastný, že mohu mít takový život. Jako začínajícímu hráči se mi o tom ani nesnilo.
Cítíte, že i v reprezentaci se teď kolem vás bude tvořit nový tým?
Nároďák se vůbec nedá srovnávat s klubem. A zvlášť ne s takovým, jako je Kiel. Ale je příjemné vidět tady tolik kluků z české ligy, sledovat, jaké mají odhodlání. To je přesně to, co český tým potřebuje. Na druhou stranu si je ale potřeba uvědomit realitu. Zdaleka nedosahujeme kvalit špičkových házenkářských národů. Řada kluků skončila, budou chybět. Ale věřím tomu, že mladí chytí šanci. A povede se nám nároďák povznést.
