Kubeš, jednatřicetiletý obr a nezdolný hecíř, sám člen oné silné generace, vyhlíží úspěch na lednovém Mistrovství Evropy v Rakousku. Tam ale Česko potká přetěžké soupeře: postupně Španělsko, Francii a Maďarsko. Dlouhou přípravu začínají Kubeš a spol. už tento týden turnajem v Polsku.
Teď míříte do Polska, v lednu na další turnaj do Dánska a pak přijde vrchol, mistrovství Evropy 2010. Vážně to cítíte jako možné loučení jedné házenkářské generace?
To je úplně jasný. Já osobně počítám s tímhle mistrovstvím, pak možná ještě s jednou velkou akcí - a pak bude pomalu konec. Je to tlak a motivace zároveň. Ale pozor, nemůžeme si navlíkat růžový brejle a myslet si, kdovíjak dopadneme. Úspěchem bude už samotný postup ze skupiny.
Je tlak na vás pozitivní, nebo si spíš říkáte: Už bychom konečně měli uspět?
Tak to nevidím. Když se podívám na naše výsledky z velkých akcí, tak je fakt, že nám ve světové házené patří zhruba desáté místo, jestli vůbec to. Takže cokoli lepšího bude úspěch. Spoustu let jsme žádný podobný výsledek neuhráli, na turnaj se dívám realisticky.
Vážně? Nenapadlo vás v koutku duše, že kdyby se sešly všechny okolnosti, může Česko skončit i někde výš?
Musím říct, že na náhodu ve sportu nevěřím. A v házené už vůbec ne. Může se stát, že se ti všechno sejde v jednom zápase, podobně jako nám v kvalifikaci doma s Francií (Češi loni porazili úřadující olympijské vítěze - pozn. autora). Ale na dlouhodobé akci se to asi nestane, naopak aspoň jednou se spíš sejdou příznivé okolnosti soupeři. Ne, na náhodu nevěřím.
Pojďme k síle českého týmu: v je podle vás mužstvo specifické?
Myslím, že máme tři silné pilíře. Obranu, hru brankářů a Filipa Jíchu.
Je Jícha, elitní střelec německého Kielu, vážně tak výjimečný?
Samozřejmě, že je. Bez debat. Hraje v nejlepším klubu světa, má tam klíčovou pozici, loni byl nejlepší střelec Ligy mistrů. Chybí mu hrozně málo k tomu, aby se zapsal do historie světové házené. V té české už je napevno zapsaný. Je to největší postava, kterou máme.
Může se i on dál zlepšovat?
Náš sport se rozvíjí každý den. Bez toho, aby se každý den zlepšoval, by se nikdo z nás nedostal na úroveň, na které je dnes. Nejlepší hráči na sobě neustále pracují a právě na Filipovi to jde jasně vidět: do každého tréninku a zápasu jdou s touhou se zase zlepšit, to jej posunuje nahoru. Házenkáři, kteří se uspokojí, brzo zapadnou. Ti hladoví je předeženou.
Tolik Jícha, co můžete před Eurem zlepšovat vy jako celý tým?
Pilovat souhru. Problémy, které máme, musíme odstranit. Jsou to sice detaily, ale právě ty v konečném výsledku rozhodují o úspěchu.
Cítíte v českém týmu právě tohle? Tedy že je naladěný na každodenní snahu být lepší?
Určitě. Všichni pochopili, že je to jediná cesta. V každém tréninku se dá posunout dál. Pracovní atmosféra je výborná, známe se dlouho. Každý ví, co od druhého očekávat.
Zapadá do toho i trenér Lipták? Sám přiznal, že bude s vámi zkušenějšími třeba konzultovat plán přípravy. To nebývá pravidlem.
Když nám dává důvěru v tomhle, cítíme zase my zpátky zodpovědnost za to, jaké budou výsledky. To je, myslím, dobrý systém. Trenér Lipták má výsledky u národního týmu, podle toho ho musí člověk měřit. Jestli je kamarádský, nebo přísný, to diváky a novináře nemusí zajímat. Trenéra veřejnost vždy měří podle výsledků - pan Lipták je má zatím dobré, takže to funguje.
Na Euru bude chybět klíčová spojka Pavel Horák. Česká špička není moc široká, jak se to podepíše na týmu?
Je to velká ztráta. Je škoda, že počet kvalitních hráčů u nás není tak vysoký jako u světové špičky. Každé zranění má u nás obrovský vliv na výsledek. Už neúčast jednoho dvou lidí je znát.
A přitom se bude Euro hrát ve zběsilém tempu. Na tři klíčové zápasy ve skupině jsou jen čtyři dny. Česko sází na užší kádr, dá se vůbec v dnešní házené vydržet hrát 60 minut s minimem střídání?
Dá se to, ale jeden zápas. Podle mě to tři dny za sebou nejde. Náš sport se vyvíjí do nejmenšího detailu, týmy se snaží využívat veškerý potenciál k úspěchu. Taktika, síla, rychlost, všechno je jiné, v Německu udělala házená velký mediální skok. Hráči jsou v současné době mnohem větší atleti než dřív, fyzická síla a kondice hrají velkou roli.
