Nyní je v Saint-Raphäel, půvabném turistickém městě na francouzském Azurovém pobřeží blízko legendárního Saint-Tropez, už "jen" dvacet stupňů, místní jezdí na kolech v bundě. Právě zde Juříček ukazuje cestu proti času - na hřišti jako by jej pohánělo dynamo.
V 37 letech bývá první v útoku i první zpátky v obraně. Ač pivot, tedy hráč s extrémním kontaktem se soupeřem, před čtyřicítkou říká: "Cítím se fyzicky velmi dobře." A to je dobrá zpráva pro národní tým! Juříček by měl patřit k tahounům na blížícím se Euru - před lednovým turnajem v Srbsku českou reprezentaci tento týden tamtéž čekají tři přípravné duely.
Házenkáři v generálceReprezentaci v čele s Filipem Jíchou čeká od čtvrtka do neděle Turnaj čtyř národů v Srbsku, kde se utkají postupně s Chorvaty, Srby a Maďary. Půjde o generálku na blížící se Euro (od 15. ledna), hrané právě v Srbsku. Na něm budou Češi mimo jiné bojovat i o teoretickou šanci na olympiádu v Londýně. |
"Když jsem minulé mistrovství Evropy v Rakousku sledoval u televize, nebylo mi nejlíp," připomíná Juříček povedený turnaj, na němž ale sám chyběl.
Důvod? Dokud ještě hrál za velkoklub z Montpellier, který si ze sbírání zlatých medailí udělal samozřejmost, jezdil hrát za národní tým jen kvalifikace. Turnaje vynechával kvůli velké fyzické zátěži. Teď je zpět a plný chuti: s rodinou se před sezonou přesunul do menšího klubu v Saint-Raphäel.
"S Montpellierem jsem hrál v Lize mistrů proti těm nejlepším na světě. Teď mě tahle konfrontace čeká za nároďák a moc se těším." Že je mu už 37 let? Nepoznali byste to. I ve tváři vypadá na pivota subtilní Juříček (185 centimetrů) mnohem mlaději. A především dře tak, že věku úspěšně vzdoruje.
"Ať vypadám, na kolik chci, stojí to i mimotréninkové síly. Jakousi životní hygienu," vypráví házenkář, který v Česku sbíral tituly za Karvinou a od roku 2004 vydělává ve Francii. "Je to celodenní přístup k životu. Změnil jsem stravu - nic si nezakazuju, ale tady se jí jinak a podle mě i kvalitněji."
Patří k tomu donutit se v létě po sezoně vyběhnout z domu už brzy ráno: "Máme sice jen pět týdnů prázdnin, ale nemůžu chodit jen na tenis a fotbálek. Jinak bych nevydržel obrovský zápřah v přípravě." Patří k tomu i makat s činkami navíc po tréninku: "Od přírody mám konzistenci, která ke hře na pivotu zrovna nevybízí. Vím, že nikdy nenaberu deset kilo svalů, ale potřebuju se cítit dobře, proto jsem na posilovnu zvyklý."
A taky mít chuť: "Celé to rozhoduje hlava. Dál mě baví hrát i trénovat, stárne se líp."
Juříčkovy házenkářské úspěchy jsou možná nedoceněné, vždyť šestkrát vyhrál francouzskou ligu - tedy soutěž mistrů světa, Evropy i olympijských vítězů. S Montpellierem byl i v semifinále Ligy mistrů. "To byl absolutní profesionalismus. To vám ani nedovolí mít nějaké excesy mimo hřiště. Hráči jsou sami k sobě tak přísní, že si nemůžeme dovolit chodit se někam opít. Každý má v hlavě, že je házená naše práce a tělo k ní potřebujeme," říká.
Jemu díky pečlivé přípravě slouží na 37 let a zátěž profesionálního házenkáře obdivuhodně. A psychiku zase Juříčkovi prozařuje prostředí francouzského letoviska. "Stoprocentně to pomáhá. Děti díky podnebí nebývají skoro vůbec nemocné a navíc se přece úplně jinak vstává do sluníčka než do šedi, ne?"
