Byla to poučná konfrontace generací, když Singh vyrazil do závěrečného kola Tour Championship ve dvojici s Charlesem Howellem III, o šestnáct let mladším. Howell je pátý nejdál drajvující golfista na americké PGA Tour, ale Singh se mu v délce odpalů vyrovnal. K tomu přidal tradičně výbornou hru železy - na nedělních osmnácti jamkách nezasáhl pouze dva greeny v regulaci - a dočkal se jedenáctého vítězství v kariéře na americké túře.
„Kdosi mi jednou řekl, že od pětatřiceti let si golfista už nevylepší švih a jediné, na čem může zapracovat, je kondice,“ poznamenal Singh, sám mistr elegantního švihu. „Cvičím každé ráno a čtyřikrát týdně i večer. Technicky jsem už neměl kam jít, ale cvičení mi přispělo k prodloužení ran.“
Syn leteckého mechanika, který se učil golf podle filmových záznamů na hřišti, k němuž musel přebíhat přes polní letiště, je znám svým workoholismem. Když začátkem osmdesátých let dělal profesionálního trenéra na Borneu, dával v průměru šest lekcí denně a sám trénoval v době největšího vedra, kdy klienti odmítali hrát. Dodnes jeho sousedé z hotelů tvrdí, že slyší Singha dlouho do noci, jak v pokoji trénuje puttování.
Borneo poskytlo Singhovi dvouletý azyl poté, co golfista údajně upravil na jednom turnaji skórkartu o jeden úder ve svůj prospěch a byl vyloučen z asijské profitúry. Fidžan to dodnes popírá a tvrdí, že šlo o nedorozumění. Na Borneu každopádně rostlo Singhovo hráčské srdce. Jednou se tam s bohatým spoluhráčem vsadil o sedm set dolarů na jednu jamku, ačkoli měsíčně bral dvě stě a v kapse měl jen desetidolarovku. Ke všemu Singh poslal první ránu do autu. Sázku však vyhrál.
Reprezentant Fidži, soustroví v jižním Pacifiku, které má jen dvacet golfových hřišť a zhruba i tolik profesionálů, vyhrál turnaje po celém světě. Od Malajsie přes Nigérii a Pobřeží slonoviny po Německo a Anglii. Pak si troufl i na Spojené státy, kde získal své dva největší úspěchy - vítězství na PGA Championship 1998 a Masters 2000.
Od roku 1998 končí Singh pravidelně v první pětce americké PGA Tour podle výdělků - jen letos si přišel na 3 756 653 dolarů. Se ženou a synem žije v Ponte Vedra Beach na Floridě. Zvláštní vztah má k Atlantě, kde vyhrál Tour Championship. Miluje tamní thajskou restauraci, během letošního turnaje v ní každý den večeřel a když měl jako vítěz Masters 2000 zajistit menu pro Večeři šampionů na příští ročník, objednal si thajské kuchaře právě z Atlanty.
Muž, jehož křestní jméno znamená v hindštině "vítězství“, zůstal loni v USA bez turnajového titulu, ale letos se opět rozjel: kromě Tour Championship vyhrál Houston Open a celkem jedenáctkát dohrál v první turnajové desítce. V pořadí podle ran na jedno kolo je Singh letos druhý s průměrem 69,47. Lepší byl jen Tiger Woods s průměrem 68,56.
„Chci hrát profesionální turnaje určitě do nějakých pětačtyřiceti let,“ tvrdí Singh, který za zásluhy dostal doživotní právo startu na evropské PGA Tour, vedle Australana Grega Normana a Jihoafričana Ernieho Else.
„Kdosi mi jednou řekl, že od pětatřiceti let si golfista už nevylepší švih a jediné, na čem může zapracovat, je kondice,“ poznamenal Singh, sám mistr elegantního švihu. „Cvičím každé ráno a čtyřikrát týdně i večer. Technicky jsem už neměl kam jít, ale cvičení mi přispělo k prodloužení ran.“
Syn leteckého mechanika, který se učil golf podle filmových záznamů na hřišti, k němuž musel přebíhat přes polní letiště, je znám svým workoholismem. Když začátkem osmdesátých let dělal profesionálního trenéra na Borneu, dával v průměru šest lekcí denně a sám trénoval v době největšího vedra, kdy klienti odmítali hrát. Dodnes jeho sousedé z hotelů tvrdí, že slyší Singha dlouho do noci, jak v pokoji trénuje puttování.
Borneo poskytlo Singhovi dvouletý azyl poté, co golfista údajně upravil na jednom turnaji skórkartu o jeden úder ve svůj prospěch a byl vyloučen z asijské profitúry. Fidžan to dodnes popírá a tvrdí, že šlo o nedorozumění. Na Borneu každopádně rostlo Singhovo hráčské srdce. Jednou se tam s bohatým spoluhráčem vsadil o sedm set dolarů na jednu jamku, ačkoli měsíčně bral dvě stě a v kapse měl jen desetidolarovku. Ke všemu Singh poslal první ránu do autu. Sázku však vyhrál.
Reprezentant Fidži, soustroví v jižním Pacifiku, které má jen dvacet golfových hřišť a zhruba i tolik profesionálů, vyhrál turnaje po celém světě. Od Malajsie přes Nigérii a Pobřeží slonoviny po Německo a Anglii. Pak si troufl i na Spojené státy, kde získal své dva největší úspěchy - vítězství na PGA Championship 1998 a Masters 2000.
Od roku 1998 končí Singh pravidelně v první pětce americké PGA Tour podle výdělků - jen letos si přišel na 3 756 653 dolarů. Se ženou a synem žije v Ponte Vedra Beach na Floridě. Zvláštní vztah má k Atlantě, kde vyhrál Tour Championship. Miluje tamní thajskou restauraci, během letošního turnaje v ní každý den večeřel a když měl jako vítěz Masters 2000 zajistit menu pro Večeři šampionů na příští ročník, objednal si thajské kuchaře právě z Atlanty.
Muž, jehož křestní jméno znamená v hindštině "vítězství“, zůstal loni v USA bez turnajového titulu, ale letos se opět rozjel: kromě Tour Championship vyhrál Houston Open a celkem jedenáctkát dohrál v první turnajové desítce. V pořadí podle ran na jedno kolo je Singh letos druhý s průměrem 69,47. Lepší byl jen Tiger Woods s průměrem 68,56.
„Chci hrát profesionální turnaje určitě do nějakých pětačtyřiceti let,“ tvrdí Singh, který za zásluhy dostal doživotní právo startu na evropské PGA Tour, vedle Australana Grega Normana a Jihoafričana Ernieho Else.
