Po krásně posekané travičce v telčském areálu si na mistrovství republiky na jamky vezl svůj bag s golfovými holemi a u toho si povídal se svým soupeřem o tom, jak zrovna zahrál odpal.
Někdy mu právě odpal, přihrávka na green či puttování nevyšlo. Pak v sobě bývalý atlet Roman Šebrle nemísil emoce a vypustil je ven. „To mi zůstalo z atletiky. Já neumím nedat ať už pozitivní, či negativní emoce najevo. V golfu to asi nebude jiné, to je v člověku a nic se s tím nedá dělat.“
V atletice měl co prožívat. Zažil úchvatnou kariéru. Vyhrál jako desetibojař olympijské hry v Aténách 2004, mistrovství světa 2007 v Ósace, mistrovství Evropy dokonce dvakrát - v Mnichově 2002 a v Göteborgu 2006 a zlatý byl několikrát i jako sedmibojař na halovém mistrovství světa nebo Evropy.
Ale měl problémy s patou, a tak skoro na den před rokem na Zlaté tretře definitivně ukončil profesionální atletickou kariéru.
Není vám smutno po atletice?
Překvapivě není. Protože tím, jak trénuji golf a do toho mám další aktivity, tak nemám čas přemýšlet nad tím, jestli mi atletika chybí... Nebo tedy vlastně jednou, kdy mi trochu došlo, že mi to chybí, bylo, když mě pozvali do Götzisu. Tam to byl vždycky fantastický závod, pětkrát jsem ho vyhrál, a tam vzpomínky trochu přišly.
Roman Šebrle na domácím šampionátu v golfu, který se konal v Telči.
Byl jste od ukončení kariéry někdy na tartanu?
Asi ano. Ale spíš s dětmi, že závodily - třeba malá. Sám ne.
Už dceru vedete na atletiku?
Ne, to ne. Necháváme ji, ať si sportuje cokoliv. Ale manželka vede takový atletický oddíl pro malé děti. To jsou ale tréninky spíš o tom, že si hrají a nezlobí.
A váš syn?
Ten s nimi taky občas běhá. Ale on hraje fotbal, trénuje tedy třikrát týdně na hřišti a čtvrtý hraje zápas.
Co vy a fotbal?
Dřív jsem hrával, teď na to vůbec, ale vůbec není čas. Jen jsem si teď asi třikrát zahrál za Amforu.
Když tedy nemáte čas, znamená to, že ho věnujete především golfovým tréninkům?
No, když jsem před deseti měsíci začal, tak to bylo hodně intenzivní. Třeba v Americe nebo v Dubaji šest a klidně i osm hodin denně. To bylo dlouhé. Poslední měsíc a půl je toho mnohem méně, protože jsou do toho turnaje.
Porovnejte dřinu jako atlet a jako golfista.
Jsou to totálně rozdílné sporty. Atletika je hrozně fyzicky náročná. Stokrát a klidně i dvě stě krát náročnější než golf. Po fyzické stránce je golf procházka růžovým sadem - jak trénink, tak turnaje. Ale zas u golfu je to o něco náročnější na hlavu. V turnaji mi to tak nevadí, tam je to spíš kvůli tomu, že dělám sám hodně chyb - že vezmu špatnou hůl, že zvolím špatný úder či dopadovou plochu. Ale je to hodně o té hlavě při tréninku. Protože když přijdete ráno a vidíte každý den, že na té rohožce strávíte třeba pět hodin, tak to je mnohem těžší než při atletice, která byla v tomhle směru různorodá.
Říkal jste, že trénujete intenzivně deset měsíců. Už někdy došlo na to, že byste s tím chtěl praštit?
U mě je to taková sinusoida. Jednou jsem nahoře, kdy cítím obrovské zlepšení, pak najednou dole, kdy je to takové utlumené, pak zase najednou nahoru... Naštěstí ta sinusoida pořád stoupá. Vždycky, když jsem na dně, tak si říkám, jestli to má cenu. Ale naštěstí mi to pak vždycky vylétne.
HLEDÁ MÍČEK V TRÁVĚ. Golfistovi Romanu Šebrlemu se podařilo na telčském golfovém hřišti přestřelit hřiště, proto pak musel hledat míček ve vysoké trávě.
Máte trenéra?
Trénuji s Davidem Carterem v golfovém areálu Albatross (kousek od Prahy). Jsou tam neskutečné podmínky a nádherné tréninkové plochy. Ale teď jsem byl na Albatrossu spíš sám, protože tam byly turnaje a ještě mám jednu aktivitu, tak jsme se za poslední měsíc a půl s Davidem moc nepotkali. Asi jen dvakrát nebo třikrát.
Jaké jste si vytyčil golfové cíle?
Letos bych se chtěl dostat na nulu. Jsem někde na HCP 1,1. Potřebuji tedy zahrát nějaké turnaje a stlačit to pod nulu. To je pro mě hlavní cíl pro letošek. Pokud to splním, budu si moct říct, že to byl pro mě hodně úspěšný rok. Dál se uvidí. Chtěl bych nejlépe do příštího roku přestoupit k profesionálům. A co pak? Určitě se chci zlepšit, čili nechtěl bych myslet na cut, ale být třeba do top deset nebo patnáct.
To znamená, že na tréninkovém hřišti budete hodiny co hodiny nadále. Co na to manželka?
Ta je v pohodě. Protože trénuji dopoledne. Ráno odvezu děti, pak jedu na driving range a odpoledne jsem zpátky. Je tedy v klidu. Ještě mám ale jednu aktivitu, s kterou vyjdu ven tento týden, ta mě bude zaměstnávat ještě víc...
O co se jedná?
To ještě neřeknu. Každopádně s tím to bude složitější.
Má to souvislost s dětmi?
Ne, vůbec ne. Ale já vám to teď vážně neřeknu (v pondělí vyšlo najevo, že se Roman Šebrle stane moderátorem hlavní zpravodajské relace na televizi Prima - více čtěte ZDE - pozn. red.).
Pojďme tedy zpět ke golfu. Co olympijské hry, lákaly by vás jednou jako golfistu?
Do Ria de Janeira 2016 určitě ne, to už je strašně blízko. A já ani nějak na olympijské hry nemyslím. Ale když jsem se na golf dal, tak tomu chci dát hodně, dostat se co možná nejdál to půjde. Pokud to půjde na olympiádu, tak to bude jen dobře. Ale to je daleko. Zlepšování není v měsících, nýbrž v letech. To je jako v každém jiném sportu. Chce to trpělivost a sbírat zkušenosti.
A když už mluvíme o olympijských hrách. Vracíte se nějak k atletickým úspěchům?
Ne, na to vážně nebyl čas, abych se k tomu vracel. Občas mi to někdo připomene, to je příjemné.
Do kolika chcete hrát golf?
Na nějaké slušné úrovni aspoň do šedesáti a jinak do konce života.
