Nikdy – až do neděle. Z vítězství na Masters v Augustě se totiž radoval jiný Američan, Zach Johnson.
Byla neděle. Osmého dubna. Na hřišti Magnolia Lane v americké Augustě se schylovalo k závěrečnému dni slavného turnaje.
Krátce po poledni se Woods ujal vedení. Byla to teprve druhá Američanova nedělní jamka z osmnácti.
Woods ji zvládl na pouhé čtyři rány, o jednu méně, než byl par (norma úderů na jamku). Osamostatnil se v čele a zdálo se jasné, že vpodvečer oblékne zelené sako pro vítěze.
Avšak jakýmsi "zázrakem" nejlepší golfista světa selhal a na konci dne zůstal až druhý. K překvapení všech. Včetně vítězného Johnsona.
"Nevěřil jsem, dokud Woods nezahrál druhou ránu na osmnácté jamce," tvrdil vítěz. Světová jednička Woods měl výhodu – hrál v poslední dvojici turnaje.
Věděl, že Johnson zahrál na posledních šesti jamkách tři rány pod par. Že musí dohánět náskok. A tak Woods riskoval.
Bojoval o pátý titul v Augustě. Na třinácté jamce zahrál "eagle" – dvě rány pod normu jamky. A vypadalo to na jeho další brilantní finiš.
Ten však nepřišel. Při dalším risku na 15. jamce už mimořádné kouzlo golfového mága nepřišlo a Woodsův míček skončil ve vodě. I tak zachránil par. Ale stále mu na Johnsona chyběly dvě rány.
"Měl jsem šanci, ale potřeboval jsem zázračnou ránu," řekl Woods. Nedočkal se.
"Prostě jsem udělal několik chyb," řekl Woods. "Hřiště bylo velmi těžké." Měl pravdu. Woods za čtyři dny uhrál jen deset jamek pod par, ani jedno kolo nezvládl pod normu hřiště.
Ukázalo se, že i pro "nedotknutelného" Woodse v golfu platí: Nikdy neříkej nikdy.
