Prvorepublikoví propagátoři golfu (zleva): Prokop Sedlák st., Jaroslav Hibert, Adolf Hoffmeister zkoušejí golf o prázdninách v jihočeské Jemčině.

Prvorepublikoví propagátoři golfu (zleva): Prokop Sedlák st., Jaroslav Hibert, Adolf Hoffmeister zkoušejí golf o prázdninách v jihočeské Jemčině. | foto: pro iDNES.cz

Golf ve Varech býval dražší než v Mariánkách, pak se probudila Praha

  • 1
V době svého vzniku měla mladá Československá republika tři golfová hřiště, všechna na území Čech - v Karlových Varech, v Mariánských Lázních a soukromé hřiště rodiny Ringhofferů ve Volešovicích u Prahy. První světová válka způsobila útlum, ale spolu s poválečnou obnovou lázeňského života nastala i obnova života obou západočeských hřišť.

Jejich návštěvníky byli opět zahraniční lázeňští hosté, pro místní obyvatelstvo, převážně německy mluvící, tato zařízení měla význam spíše jako určitý zdroj obživy. Česká populace, až na malé výjimky, neměla v té době o golfu ani ponětí.

Zřejmě vytíženost karlovarského hřiště byla větší, protože si mohlo dovolit i vyšší hrací poplatky. Zatímco tam stálo denní fee 30 korun, v Mariánských Lázních to bylo jen 20.

Odkrývání historie je trvalý, nikdy nekončící proces. Za dobu 110 let proběhlo totiž tolik událostí, že je ani nelze vyčerpávajícím způsobem popsat. Seriálem, který touto statí otevíráme, se pokusíme k tomuto procesu přispět.

Když si chtěl hráč v Karlových Varech zaplatit celý měsíc, musel složit 300 Kč. Za tuto částku mohl v Mariánských Lázních hrát celou sezonu.

Výhodou Mariánských Lázní bylo restaurační zařízení přímo v klubovně.

Na obou hřištích působili profesionální učitelé golfu, Stefan Klement v Karlových Varech a Harry G. Brown v Mariánských Lázních.

Diplomaté vznášejí požadavek

Vznikem Československa se Praha stala hlavním městem nové republiky a začala přijímat k trvalému pobytu zahraniční diplomaty. Ti záhy vznesli požadavek na zřízení pražského golfového hřiště.

I když byl tento požadavek z roku 1920 podporován ministerským radou Svátkem a vedl k neúspěšnému pokusu o zřízení golfového hřiště na Císařském ostrově za Stromovkou, trvalo to až do roku 1926, než se Praha dočkala golfového hřiště i golfového klubu.

V roce 1923 došlo k významné události, která byla jedním z podnětů k rozšíření golfu i do české populace. Bylo to vydání brožury Golf a jeho pravidla. Autor Dr. Karel Rössler se netajil úmyslem zapůsobit na čtenáře v zájmu rozšíření golfu.

historická golfová hůl

V úvodu říká: "Předkládám tuto knížku naší sportovní veřejnosti s prosbou, aby ji nepodrobovala malicherné kritice, ale spíše aby s plným úsilím onen dosud malý počet hráčů a příznivců golfu v jeho snahách dle možnosti podporovala. Golf-links nalezneme v každém významnějším městě světa, proto jest zřízení jeho v Praze nejen sportovní nezbytností, nýbrž i naší povinností!"

Jak dalece tato výzva zapůsobila na veřejnost, můžeme se jen dohadovat. Pravdou je, že v roce vydání této knížky se začala golfově probouzet skupina mladíků soustředěná kolem Adolfa Hoffmeistera, který spolu s Jaroslavem Hilbertem a Jaroslavem O. Frantou přivezl z Anglie objemný bag plný starších golfových holí.

Tito tři spolu s dalšími přáteli, Prokopem a Vladimírem Sedlákovými a Jiřím Chvojkou, začali zkoušet golf na loukách u Stránčic nedaleko Prahy.

Téměř souběžně s tím byl v roce 1924 z iniciativy několika významných osobností ustaven přípravný výbor pro založení Golf Clubu Praha a byla zahájena jednání o nájmu pozemku bývalého vojenského cvičiště v pražském Motole pro zřízení pražského golfového hřiště.

Tyto iniciativy tvořily spolu s golfovými aktivitami rodiny Ringhofferů tři kořeny pozdějšího českého golfového stromu.