Stačí se projít historickou klánovickou zástavbou. Jedna vila vedle druhé dává vzpomenout na prvorepublikové doby, jež si s pomocí "pamětnických filmů" tak rádi idealizujeme.
názor |
Možná, že šarm Oldřicha Nového, Raoula Schránila a půvab všech těch jejich žen okouzluje i dost současných klánovických obyvatel, jejichž otcové a dědové v době pozdější, poválečné a posedlé lítým znárodňováním, vzali ztečí opuštěné vily a nechali si je pro sebe. Třeba zrovna tu, kterou opustila herecká a režisérská hvězda, úspěšný producent či prostě jejich známý.
A zase přišla nová doba
Proč vytahovat staré křivdy? A jak tohle báchoření souvisí se žhavou současností? Inu tehdy po Únoru 1948 bývalé služebnictvo, přes noc už nové "panstvo", hodiny, dny a týdny přehrabovalo krámy po zmizelých buržujích (a snad i kolaborantech). Nechali si, co se hodilo, spousta "harampádí" skončila na skládce.
Tak i většina golfových holí, ponechaných vyhnanými majiteli ve sklepích a kumbálech.
Plebejští novousedlíci v honosných vilách pohrdli kratochvílemi někdejší smetánky. Nechali zasypat bývalou lázeňskou budovu. Vyrabovanou, ale jinak tak jak stála. Nač by v době bezplatných kolektivních odborářských rekreací potřebovali něco tak štítivého jako drahou individuální péči, kterou si předtím nemohli dovolit?
Tak i odpaliště, fairwaje a greeny zarostly, Klánovický les tu pak byl po léta socialismu různých tváří spíš pro houbaře, pejskaře, divoké skládkaře. Nová garnitura obyvatel si místo přizpůsobila vlastní představě o způsobu, jak trávit volný čas.
Jenže zase přišla jiná doba. Tu někdo nový koupil starou klánovickou vilu a dostal nápad oživit ducha oné zidealizované masarykovské éry. Tam zase někdo odjinud koupil pozemek a vystavěl sobě dům moderní, sice na okraji "obce", ale obce tak malé, že závan jiného životního stylu musel na dávno uloupené dvorky a zahrádky dolehnout.
A pak někdo dostal nápad vrátit sem golf. To už bylo příliš. Kdo vydržel roky docházení do zdravotnického střediska prodchnutého atmosférou poválečného konfiskátu, kdo unesl tíhu vědomí dávných udání, měl dostat přímo pod nos připomínku pozapomenutých událostí. Na Klánovice padla efemérní hrozba, že víka Pandořiných skříněk, ukrytých ve zdech panských domů, začnou odlétávat a odhalí obsah i jiným očím.
Referendum přišlo odjinud
Možná nebylo všechno se stavbou golfové klubovny podle práva. Třeba skutečně hrozí od golfistů přírodě nějaká újma. A těch pár lidí, jejichž pozemky leží na příjezdové cestě, nebo sousedí s budoucími jamkami, nelze než chápat. Ti asi budou v referendu přirozeně proti.
Pochopitelné jsou i postoje odpůrců, protože příkladů devastace životního prostředí ve jménu zisku je dost, neméně je zkušeností s nesplněnými sliby politiků. I proto je silný hlas těch, co golf v Klánovicích nechtějí.
Velká část se jich sem ale sjíždí demonstrovat zdaleka. Znají současnost a krátkou historii, Byť by třebas byli v právu, nebo by měli dost rozumných argumentů proti, pomohli vyvolat drásavé referendum, jehož tíha dopadá jen na Klánovické.
Doprostřed městské části byla zaťata sekyra. Nikdo neví, kdo ji vezme do ruky příště. Třeba ten, jehož domov býval domovem kamarádů Nového a Schránila. On se teď dokáže v autobuse městské dopravy hrozivě vztyčit nad křehkou dívkou jen proto, že jí přes rameno visí bag s golfovými holemi.
Třeba ji napřáhne někdo na svého blízkého v hádce o větší křivdu. V Klánovicích žijí rodiny vzniklé ze sňatků z rozumu mezi odpadlickými dcerkami a gottwaldovskými funkcionáři.
Ano, i tehdy se rodily kompromisy a v jedné vile bylo místa dost i pro protichůdné světové názory. Najde se kompromis dnes, aby v rozlehlém Klánovickém lese bylo místa dost pro všechny? Nebo je referendum definitivně rozdělí?
