"Každý rok si klademe otázku, proč tady závodíme, a každý rok se sem vracíme. Asi si myslíme, že jednou ročně si můžeme dovolit takhle riskovat," řekl Michael Schumacher na webové stránce Ferrari.
Bezpečnostními předpisy by monacký okruh už dávno neprošel, ale nezlomná tradice ho v mistrovství světa drží dál. Co může být kouzelnějšího, než když formule 1 vystoupá kolem honosných domů k náměstí s kasinem, sjede pak do tunelu, vyřítí se na nábřeží a z rychlosti 290 km/h zabrzdí, aby se prosmýkla kolem přístavu a těch nejdražších lodí světa? Na 3,367 km dlouhé trati se to opakuje 78krát.
"Závodit mezi svodidly ve vysoké rychlosti je únavné, ale díky úzké trati motivující. Do mnoha zatáček vletíte naslepo, netušíte, co vás čeká," dodává Schumacher.
Ve městě luxusu a daňových výhod bydlí (a kotví) většina jezdců i světových celebrit, pro které je účast na Velké ceně povinná podobně jako na festivalu v Cannes. "Bydlím 150 metrů od trati. Okruh používám vlastně pokaždé, když někam musím autem," konstatoval Juan Pablo Montoya. "A přeparkují všechna ta auta, než závod začne?" ptala se manželka Michaela Andrettiho, když se po ulicích Monte Carla projela před Velkou cenou roku 1993.
V případě závodníkovy chyby většinou následuje okamžitý konec. Ital Ascari v roce 1955 a o deset let později Australan Hawkins skončili s auty až v moři. Je tu minimum únikových zón a prostoru k předjíždění. Boxy zde nemají, mechanici pracují na ulici a garáže horších týmů jsou umístěny v několikapatrovém parkovišti. "Kdybyste tady ustájili zvířata, byli byste obviněni z týrání, jak málo je tu místa," poznamenal jeden člen týmu McLaren.
 Závodníci formule 1 míjejí kasino jen o pár metrů |
