"Existují plány startovat ve Watkins Glen, nebo v Sears Point, tak jak to provozuje i NASCAR. Stane se tak ale nejdříve v sezóně 2003. V nynějším stádiu růstu obsahuje náš šampionát 15 podniků a tak to má i zůstat. Nové okruhy budou
tedy přijaty pouze v případě, že jiné odpadnou." řekl Ungar.
Tento statement znamená velký zvrat v dosavadní filozofii IRL. Jedním z pilířů jejich seriálu byl totiž fakt, že se závody konaly pouze na amerických oválech. Vedení IRL tak chtělo podpořit postup amerických jezdců přicházejících z klasické scény "dirt-track", tak jak to vlastně bylo zvykem až do nástupu evropské invaze do světa Indycars začátkem devadesátých let. Cílem bylo zvýšit počet amerických jezdců v seriálu a tím opět zesílit mizící identifikaci amerického publika se závody i mimo Indianapolisu.
Pohlédne-li však zakladatel IRL Tony George na vývoj ve startovním poli své série, musí připustit, že i zde velký počet cizinců neodpovídá zcela jeho představám.
I ze strany CART došlo před nedávnem k (donucenému) zvratu, který k sobě série přibližuje z hlediska techniky. Jak známo, adoptovala CART, rokem 2003 počínaje, pro své mistrovství motory dle předpisů IRL.
Naděje na možné brzké udobření obou konkurentů davá i situace v představenstvu CART. Majoritní akcionáři jsou hluboce znepokojeni klesajícím zájmem o CART jak ze strany amerického publika, tak ze strany týmů, televize a tím i sponsorů.
Lidé, zodpovědní za dosavadní politiku CART v čele s Joe Hetzlerem, budou co nevidět nahrazeni novými managery, jejichž hlavním cílem by mohlo být i přiblížení s IRL.
Naděje na Indy 500 s opravdu kvalitním polem, ale i závody na okruzích jako Long Beach, či Road America obsahující skutečně jen špičku amerického formulového sportu nabírají hmatatelné dimenze.
S ohledem na to, že se Američané teď snaží zachránit především svou vlastní kůži, se ale může lehce stát, že budou teprve tento rok zavedené evropské závody v Lausitzu a Rockinghamu v dohledné době obětovány...
