K autům mají oba blízko. Seznámili se při práci v pražské pobočce Renaultu. Tam zjistili, že je pojí nejen umění ladit motory silničních aut, ale i vášeň k formuli 1, která díky jejich práci přerostla v nadšení pro tým Renault.
"Alonso vyhraje, jinak bychom sem nejezdili," směje se Tomáš, od hlavy až k patě navlečený, stejně jako jeho kamarád, do modré a žluté, což jsou barvy stáje jejich srdce.
Ale když v sobotu odpoledne Alonso nezvládl kvalifikaci, náladu jim to moc nezkazilo. Nenaštvala je ani osmihodinová jízda autem, složité hledání parkoviště a více než hodinový pěší pochod na vybrané místo na okruhu. Byli na formuli 1.
Postavili se na krajní tribunu u ostré vracečky Spitzkehre, kde piloti zpomalují z 310 na 70 km/h, podřazují z rychlostního stupně číslo šest na jedničku a dupou na brzdy s takovou vervou, až se jim kouří od kol. Lepší místo si na Hockenheimringu nemohli vybrat.
Pro jiné by byl řev ždímaného motoru nesnesitelný, oni se rozplývají nadšením. "Tohle nám nikdo nebude věřit. V televizi to vypadá úplně jinak. Nikdy bych neřekl, že je to takový nářez. To snad není možné," vykřikoval ještě večer po návratu na parkoviště Roman.
Náladu jim nezkazí ani když se budou v neděli večer vracet s kruhy pod očima zpátky domů. V rozlehlých kempech kolem okruhu se slaví do časného rána, takže je i dvouhodinový spánek úspěchem.
"Ty Němci mají výdrž, ani slivovice je nepoložila," prozradil Tomáš čím obdarovali sousedy s mohutným karavanem vedle iejich nenápadného stanu.
Nejdokonalejší závodní stroje světa jim natolik učarovaly, že ještě letos chtějí navštívit další závod. "Do Monzy se také dá dojet autem. Už se hrozně těšíme, tam se dostanou přes 350 kilometrů za hodinu," plánují.
"A musíme si vzít kameru. Fotky se nám povedly zatím jen tři. V té rychlosti pokaždé ujedou ze záběru, takže máme vždycky jen asfalt. Ale stejně by z nich nebylo poznat, o čem formule 1 vlastně je. To se musí zažít."
