Maria-Teresa de Filippisová

Maria-Teresa de Filippisová - ZA VOLANTEM. Maria-Teresa de Filippisová byla první ženou ve formuli 1. V 50. letech závodila jako tovární jezdkyně Maserati. | foto: ČTK

Když dáma prohání formuli 1

  • 3
Řím, Praha - Na svých osmdesát, které dnes slaví, zdaleka nevypadá. Vlasy ji sice prošedivěly, ale stále zůstáva elegantní a čiperná jako kdysi. Klidně si i teď, ve věku usedlé penzistky, sedne za volant historické formule a ve stovce s úsměvem na tváři ostře řeže zatáčky. I taková je Maria-Teresa de Filippisová.

První žena, která závodila ve formuli 1 – dodnes střeženém království hrdých mužů. "Jsem hrdá na to, že jsem ženám ukázala cestu. Byl to bláznivý sen, který se mi podařilo splnit," říkala.

Přesto se mužům nikdy nevyrovnala. Kvalifikovala se pouze do tří Velkých cen, dvě z nich nedokončila. Jen v Belgii skončila desátá, s odstupem dvou kol za vítězem.

Podobně dopadly i další čtyři dámy, které ji v "efjedničkách" následovaly. Bodovat dokázala jen jedna z nich – Italka Lella Lombardiová dojela v roce 1975 ve Španělsku šestá. "Ženy nejsou dostatečně agresivní," tvrdil známý komentátor britské televize Murray Walker.

De Filippisová souhlasí. "Ano, potřebná fyzická síla a jistá neurvalost nutná k úspěchu za volantem ženám chybí. Ale věřte, že ženy s muži mohou bojovat," tvrdí. Sama to na konci 50. let zkusila.

Přitom k motorismu se dostala náhodou, jen díky sporu s vlastními bratry. "Ty a volant? Nikdy za ním nebudeš dost rychlá," vysmívali se jí. Myslela si opak, a tak se vsadila.

"Dokážu, že jezdit umím," umanula si. S Fiatem 500 vyhrála hned svůj první závod Salerno – Cava dei Tirreni, později skončila druhá v italském šampionátu cestovních vozů.

V roce 1954 ji pak tým Maserati angažoval jako tovární jezdkyni a za další čtyři roky dal první šanci v F1. Byť v Monte Carlu tehdy neprošla kvalifikací, tvrdila: "Byl to fantastický pocit, na nějaké pořadí jsem vůbec nemyslela."

Její matka však doma trnula strachy, o dceru se bála. Proto když odjížděla na závody, vždycky slyšela: "Vítěz, ale jezdi opatrně." Dokonce i pětinásobný mistr světa Argentinec Fangio o ní tvrdil: "Příliš riskuje."

Možná i proto se Italce ve formuli 1 nikdy příliš nevedlo. Se závoděním skončila v roce 1959, poté co se v autě zabil její týmový šéf Jean Behra. Zřejmě i ona dostala strach. "Končím. Příliš mnoho přátel zemřelo," říkala.

Začala s novým životem. Vdala se, porodila dceru a rodina byla pro ni vším. Až v roce 1979 se k motorismu vrátila. Vstoupila do klubu bývalých jezdců F1, posledních deset let je tato stále elegantní žena dokonce jeho místopředsedkyní. Šéfuje klubu Maserati a ve volném čase klidně prožene závodní vůz.

Naposledy letos v srpnu v rakouském Gröbmingu usedla do Maserati 250 F. A nebyla to žádná vyjížďka, spíš naopak. Ve vysoké rychlosti a v otevřeném kokpitu její prošedivělé vlasy "rusalkovitě" vlály.

A ona se usmívala. Měla důvod. Vždyť i tohle byl důkaz, že někdejší sázku z mládí vyhrála. Za volantem je rychlá. Hodně rychlá.

Ženy, které vtrhly do hrdých království mužů

Italka Maria Teresa de Filippisová byla první ženou, která vtrhla do ryze mužského "světa" formule 1. Které další dámy dokázaly v jiných sportovních odvětvích něco podobného?

První boxerka. Elizabeth Wilkinsonová vyhrála první doložený boxerský zápas žen. V roce 1722 porazila Marthu Jonesovou.

Rychlá žokejka. Britka Alicia Meynellová jako první žena v historii porazila v roce 1805 v dostihu mužské žokeje.

První žena baseballu. V roce 1898 Lizzie Arlingtonová jako první žena podepsala profesionální baseballovou smlouvu. Zájem o ní měl tým Philadelphia Reserves.

Zaplavala mužský rekord. Sybil Bauerová na olympiádě v Paříži (1924) překonala na kraulařské stovce platný mužský světový rekord.

Pokořila La Manche. V roce 1926 držitelka zlaté olympijské medaile Gertrude Ederleová překonala slavný kanál La Manche. Před ní to dokázalo pouze pět mužů.

Vítězka Velké pardubické. Když v roce 1937 Lata Brandisová s klisnou Normou zvítězila, stala se národní hrdinkou. Zdolala totiž tehdy neporazitelné Němce. Přezdívali jí "Naše slečna." O 15 let později byl Brandisové zabaven veškerý majetek a ona bydlela ve skromném příbytku. Teď se její osud možná stane předlohou pro film.

Poprvé na Everestu. 16. května 1975 Japonka Junko Tabeiová jako první žena vystoupila na nejvyšší horu světa Mount Everest. Bylo jí 36 let a doma měla tříletou dceru. Jen 152 centimetrů vysoká horolezkyně, která na univerzitě vystudovala anglickou literaturu, nevypadala jako žádná supermanka. "Jsem obyčejnou ženou v domácnosti," tvrdila. Později zdolala nejvyšší vrcholy všech kontinentů.

Jediné ženské body v F1. Lella Lombardiová jako jediná žena bodovala ve formuli 1. Jezdila v týmu March, kde jí místo koupil jeden multimilionář a nastoupila celkem do 12 závodů. Hned v tom druhém (Barcelona 1975) "Tygřice z Turína" získala půlbod za šesté místo. Závod však byl tehdy předčasně ukončen pro dramatickou nehodu Rolfa Stommelena. V roce 1992 ve 48 letech zemřela na rakovinu.

Brankářka v týmu z NHL. Kanadská brankářka Manon Rheaumeová byla v roce 1992 první ženou, která chytala za hokejové mužstvo z NHL. V přípravném zápase proti St. Louis Blues nastoupila na jednu třetinu za tým Tampa Bay Lighting. Do NHL to však nikdy nedotáhla.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž