Začínal závodit na motokárách, ale na okruzích vyzkoušel už všechno, od formulí po sportovní vozy. Třeba předloni při hledání optimálního uplatnění seděl ve formulích čtyř různých sérií a výkonů. "Přeskakování bylo náročné, ale nevadilo mi, protože jsem nasbíral spoustu zkušeností," tvrdí Janiš.
Ať usedl do čehokoli, byl od prvních kol rychlý. Respekt pocítil jen jednou - ze sportovního prototypu Panoz, s nímž jel jednou v Mostě. "Když jsem ho uviděl, zhrozil jsem se. To monstrum se málem ani nevešlo do boxů," vzpomíná.
K novému angažmá na rok 2003 - místu v týmu PSM - si Janiš pomohl také celkovou třetí příčkou v evropské sérii F3000. Dva závody, v britském Doningtonu a italském Cagliari, dokonce vyhrál. "Zpočátku to bylo tvrdé, já ani tým jsme neměli se sérií zkušenosti, ale zvykli jsme si," vzpomíná.
Ke všemu musel Janiš loni přivykat vojenské službě v Dukle Liberec, kam se vracel mezi závody. Po přijímači ho čekala běžná rutina. "Denní práce jako rajony nebo pomoc v kuchyni a také fyzický trénink, protože to byla vojna pro sportovce," vypočítává závodník, který také házel lopatou sníh, když Dukla pomáhala zajistit závody skokanů.
Školní maturitou Janišovo vzdělání neskončilo - od podzimu se učí německy. Už v patnácti odjel na půl roku do Spojených států kvůli angličtině. Pořádnou dovolenou zatím nepoznal. Když nezávodí, pomáhá mamince, které připadlo řízení rodinné firmy poté, co Jaroslav Janiš starší zahynul při autonehodě.
S mladším bratrem Erikem, rovněž úspěšným motokáristou, se Jaroslav často trumfuje při „závodech“ na počítačových simulátorech. Jezdí se samozřejmě formule 1, v níž už Jaroslav málem seděl, když mu tým Prost na podzim 2001 slíbil testování. Jenže po loňském krachu Prostu z toho sešlo. "Asi to tak mělo dopadnout. K formuli 1 bych přišel příliš brzy," rekapituluje Janiš, ale dodává: "Věřím, že se do ní jednou dostanu."
 Jaroslav Janiš se chystá na jízdu s prototypem Panoz v Mostě při European Le Mans roku 2001. |
