Otrokovický florbalista Marek Zapletal | foto: Luděk Ovesný, MAFRA

Obojživelník s hokejkou: puk chytá, děravým míčkem střílí

  • 0
Zatímco v hokeji se snaží své svěřence naučit co nejefektivněji střely zastavovat, ve florbalu sám prahne po tom nasázet za záda soupeřových brankářů co nejvíc gólů. Kroměřížský rodák Marek Zapletal je totiž sportovním obojživelníkem.

„Ještě když jsem chytal druhou ligu na Kobře (Praha), tak se mi několikrát stalo, že jsem rychle shodil hokejovou výstroj a mazal na florbal,“ usmívá se nový trenér brankářů havlíčkobrodského Bruslařského klubu, který navíc vystudoval fakultu tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci.

Ve florbalu jste se jako útočník dostal až do nejvyšší domácí soutěže, kdežto v hokeji jste coby gólman skončil ve druhé lize. Nabídka z vyšší soutěže nikdy nepřišla?
Za prvé nepřišla a za druhé bylo těžké skloubit oba sporty dohromady. Když jsem přišel na Kobru, rovnou jsem jim řekl, že momentálně preferuju hrát nejvyšší florbalovou ligu. A že s hokejem je to tak, že pojedu, když mě budou potřebovat. Já mám hokej moc rád, ale v té době jsem nijak netlačil na to dostat se někam výš. Byl jsem rád, že je to tak, jak to je.

A jak to máte s prioritami teď, v době, kdy se v hokeji věnujete trenérské činnosti?
Pokud mě bude Havlíčkův Brod potřebovat, dostane hokej přednost před florbalem.

Znamená to tedy, že plánujete dál pokračovat i v Otrokovicích?
Jednáme o tom. Uvidíme, jak budu stíhat. Loni to bylo jednodušší, protože Vsetín byl blíž, ale i tak si myslím, že to nakonec zase půjde nějak skloubit.

„Chytání mi opravdu chybí. Proto bych si i s klukama v Brodě občas rád zatrénoval. Brankářskou výstroj si s sebou rozhodně vezmu.“

Je pravda, že ve vašem případě by asi byla škoda s florbalem končit, protože loni jste měl skvělou sezonu. Nastřílel jste v ní bezmála třicet branek, což není na hokejového gólmana vůbec špatná vizitka...
(usmívá se) Je pravda, že když někde řeknu, že dělám u hokejových gólmanů a přitom ve florbalu hraju v útoku, každý na mě kouká zvláštně. Není to úplně normální. Loni mi to sedlo, měl jsem velkou chuť. Jen play off nám nevyšlo tak, jak bychom si představovali. (Otrokovice vypadly ve čtvrtfinále s Chodovem – pozn. red.) Každopádně to byla jak pro mě, tak podle místních i pro klub nejlepší sezona.

Florbal hrajete pravidelně, zatímco u hokeje už fungujete pouze v roli trenéra. Neláká vás někdy obléknout si výstroj a stoupnout si zase na chvilku do branky?
Pozoruju, že mi to opravdu chybí. Proto jsem si třeba loni ve Vsetíně jednou za týden výstroj oblékl a šel na led. Pár tréninků jsem si dal i s áčkem a cítil se velice dobře. Proto i letos bych si s klukama v Brodě občas rád zatrénoval. Výstroj si s sebou rozhodně vezmu.

Otrokovický florbalista Marek Zapletal

Takže v případě, že se Brodu zraní brankář Čenda Novák, nemusí klub hledat náhradu?
Tak jsem to nemyslel. Jsou tam další kluci. Ale občas bych do výstroje rád skočil, pokud bude čas. Chytat mě pořád baví.

Jak se vlastně stalo, že jste se ve florbalu nepostavil stejně jako v hokeji do branky?
Ale já do ní vlezl, když jsem s florbalem na základní škole začínal. Jenže jsem zjistil, že gólman nemá ani hokejku, ani žádné rukavice. Zkusil jsem si tedy s sebou donést na tělocvik lapačku a vyrážečku, ale kluci si stěžovali, že je těžší mi dát gól. Tak jsem řekl: Víte co, tak já jdu hrát!

Loni jste působil jako trenér hokejových brankářů ve Vsetíně, o další spolupráci s ním už jste nestál?
Domluva zněla původně tak, že tam budeme dva trenéři brankářů, ale pak to nějak ztroskotalo na financích. Klub nevěděl, jak by to vycházelo, tak jsem si řekl, že tomu nechám volný průběh. A do toho se ozval Havlíčkův Brod.

Byla to jediná nabídka?
Ne, dostal jsem jich víc, ale postupně to vykrystalizovalo tak, že ve hře zůstaly už jenom dvě. A já se nakonec rozhodl pro Brod.

Co při vašem rozhodování sehrálo hlavní roli?
Třeba i vzdálenost od domova. Po osmi letech jsem se přestěhoval z Prahy, bydlím teď v Přerově. Jasně, dojezd je trochu delší, ale z toho druhého klubu bych to měl ještě dál.

Marek Zapletal

Narodil se 18. července 1983 v Kroměříži. Bývalý hokejový gólman chytal nejvýše druhou ligu za Kobru Praha, ovšem ve florbalu se dostal až do superligy. Ještě předloni byl i aktivním hokejistou, ale potom se rozhodl pokračovat už pouze jako trenér. A hned ho oslovil prvoligový Vsetín, kde loni pracoval s gólmany napříč všemi věkovými kategoriemi. Stejnou pozici má zastávat i nyní v Havlíčkově Brodě. Kromě toho se zároveň chystá také na novou florbalovou sezonu. Znovu by měl nastupovat jako útočník v nejvyšší soutěži v barvách otrokovických panterů.

Mrzelo vás hodně, že jste se nakonec nedomluvil na další spolupráci se Vsetínem, který hraje první ligu?
Takový už je hokej, takhle to v něm chodí. Člověk někdy neví, kde bude příští rok. Jenom mě mrzí, že jsem tam měl nějakou rozdělanou práci, kterou jsem nedokončil. Nerad odcházím od nedodělané práce.

Pokud se nepletu, jednu nabídku z Vysočiny už jste v minulosti dostal...
To je pravda, nabídka z Pelhřimova byla loni spojená jak s hráčskou, tak i s trenérskou rolí. Jenže pak přišlo to stěhování z Prahy a ozval se Vsetín, kterému jsem dal kvůli vzdálenosti přednost. Vysočina tak vyšla až na druhý pokus. (usmívá se)

Jaké jsou vaše první pocity z fungování v Brodě?
Abych pravdu řekl, zase tolikrát jsem tady nebyl. Zatím hlavně na suchou přípravu. Vždycky jsem přijel, udělal všechny kategorie v jeden den a zase odjel. Ale podmínky jsou velmi dobré a já věřím, že nám to bude všechno fungovat.

Vy kromě toho, že bydlíte v Přerově, trénujete v Havlíčkově Brodě a plánujete hrát další florbalovou sezonu v Otrokovicích, ještě také cestujete do Říčan na hokejové kempy bývalého extraligového gólmana Martina Altrichtera. To už je skoro na cestovní plášť či létající kufr od Arabely, ne?
Dá se v tom udělat určitá pravidelnost. Třeba do Říčan jezdím tak jednou za tři týdny a v Otrokovicích jsou tréninky až pozdě večer, takže by to mělo jít. Jsem zvědavý, jak bude fungovat dálnice D1. Ale já taky občas jezdím vlakem. Vyhovuje mi, protože si do uší pustím hudbu, něco si přečtu, relaxuju. Jsem na chvilku mimo dění.

U trenéra je to podobné jako u lékaře, pořád se musí vzdělávat a hledat nové metody. To souhlasí?
Určitě, o to se pořád snažím. Všechny věci, které trénuji, si taky nejprve vyzkouším na sobě, případně je konzultujeme s Martinem.

Prozraďte, jak by podle vás měla ideálně vypadat nadcházející sezona? Brod v ní postoupí do první ligy a Otrokovice si zahrají minimálně finále superligy?
(usmívá se) Jo, to by bylo dobrý. Už loňská sezona byla hodně zajímavá na obou pólech. Druhou ligu samozřejmě sleduju, vím, že Brodu postup jednou ukradl Vsetín a letos Poruba. A taky věřím, že ačkoliv se zase objeví týmy, které budou zbrojit na postup, že to do třetice vyjde. A co se týká Otrokovic, bylo by super dostat se aspoň o krok dál v play off.