A tak když letos na jaře získal ligový titul, k tomu dodělal školu, řekl si: „Obětoval jsem florbalu 18 let života, zkusím se posunout ještě na jiný level.“ A přestoupil do švédského Warbergu.
Teď Ondrušek vede docela „nudný“ život. Popisuje: „Ráno jdeme s přítelkyní běhat, večer do wellness centra. Projdeme se, ale osm devět hodin denně nemáme co dělat.“
Ondrušek i jeho přítelkyně by raději těch osm hodin strávili v práci. Jenže – jak sám řekne – ta je pro ně momentálně sci-fi. Nikdo je jako cizince nezaměstná. „Ve Švédsku jsou velké problémy s imigranty, kterých je tam hodně, takže jsou místní hodně opatrní, koho si do státu vezmou. Projevuje se to všude. Než jsem jako cizinec získal osobní číslo, které musí mít každý, kdo chce práci, čekal jsem osm devět týdnů. Bez něj jsem si nemohl ani doma zřídit internet. Nemohl jsem mít švédský telefon, bankovní účet.“
Hrát NHL zadarmo
Nepomohla ani intervence klubu, za který hraje. A tak teď Ondrušek spíš tráví čas v hotelu, čeká na večerní tréninky i zápasy a s partnerkou žijí z peněz, které od oddílu dostává na živobytí. Neživoří, nemusí sahat na své úspory z Česka, ale zároveň žádné zlaťáky neušetří. I proto reprezentačního útočníka už nejednou napadlo: „Proč tady jsem? Proč nejdu pryč?“ Pak si odpověděl: „Je to zkušenost.“
Ondruškův příběh vystihuje současné florbalové reálie. Každý touží hrát ve švédské superlize, nejlepší soutěži světa. A ač ji florbalisté považují za jakousi NHL, tak florbal ani tady – ve svém místě zrození – není ryze profesionální sport.
Fotogalerie |
Kluby sice finančně podporují hráče, ale ti si většinou navíc berou práci na pár hodin denně. Tím pádem mohou na konci měsíce skončit v plusu, zatímco Ondrušek je rád za nynější nulu. Oddíly se sice snaží hráčům z ciziny najít práci, jenže – a zvlášť teď v době uprchlické krize – i ony jsou často bezmocné.
Angažmá ve „florbalové NHL“ zkrátka není pro každého. Tomáš Kafka byl svého času nejlepší brankář světa, ve Švédsku však chytal jen půl roku. Už tehdy před šesti lety měl skvělou práci u poradenské společnosti Ernst&Young, takže si u šéfa vyprosil neplacené volno a kontrakt v Balrogu bral jako výtečnou položku ve svém sportovním životopisu. Ale nic ke zbohatnutí.
Útočník Milan Fridrich roky v Česku vyčníval, byl lídrem reprezentace, ale ani on se coby dobře placený zaměstnanec společnosti Seznam.cz a otec od rodiny do ciziny nehrnul. „Já jsem zrovna ukončil školu, takže pro mě byl odchod jednodušší, než kdybych měl rozjetou profesní kariéru,“ říká Ondrušek.
Florbalové MSČechy čeká střet s obrem (od 15:30) Od té doby, co Češi hrají florbal, porazili Švédsko jen jednou, a tak se vítězství z domácího turnaje z dubna 2014 přezdívá „zázrak z České Lípy“. Jinak to proti Švédsku byla jen jedna remíza a 38 porážek. I proto je jasné, kdo bude dnes v posledním zápase základní skupiny na mistrovství světa v Lotyšsku favoritem. Pokud by Češi přece jen v duelu, který startuje v 15.30 (ČT sport a on-line na sport.idnes.cz), zvítězili, postoupí do čtvrtfinále z prvního místa. Pravděpodobnější je ale i přes dvě víkendové výhry proti Norsku a Lotyšsku postup ze druhé příčky a následné čtvrtfinále, které by se odehrálo ve čtvrtek od 15.00. Semifinále a zápasy o medaile jsou v Rize na programu v sobotu a neděli. |
Švédsko bezesporu je pro florbalisty lákavým snem. A tak když je jim dvacet, pětadvacet neváhají. Zatímco Kafka byl zkraje roku 2011 teprve čtvrtým Čechem, který se ve zdejší elitní lize objevil, letos tu hraje hned devět krajanů. A třeba Tomáš Sladký, jeden z reprezentantů, je rád i za místo ve druhé lize.
„Je cítit, že už pro Švédy nejsme jen nějací hráči navíc, ale že s námi počítají, že se jim vyrovnáme,“ tvrdí útočník Milan Tomašík, který už ve Švédsku působí pět let. Přijde-li ale řeč na sociální pohled, i on popravdě odpoví: „Švédský hráč je zvyklý na nějaký standard a větší příjmy než my. Pro něj je jednodušší sehnat práci. My se na tu společenskou úroveň nedostaneme snad nikdy.“
Poznal – podobně jako Ondrušek – že skvělý „integrační“ prvek je švédština. Ačkoliv tu každý ovládá angličtinu a třeba zmíněný Ondrušek studoval ekonomii v angličtině, teprve švédština otevírá dveře. „Když člověk sedí doma, nenaučí se švédsky, nevydělá peníze, nemá kamarády, kamarádky,“ říká.
To Tomašík mluví plynně, a tak teď v Linköpingu, kde působí i s krajany Matějem Jendrišákem a brankářem Janem Binderem, učí florbal na škole. Má sedmáky až deváťáky, což je někdy záhul, ale přizná: „Program ve švédské lize je stále náročnější, hraje se většinou dvakrát týdně, a tak se i kluby snaží najít práci, se kterou to půjde skloubit. Je to takový kompromis – zatím mě to baví, ale není to práce, kterou bych chtěl dělat dlouhodobě.“
Není to jediný florbalový „profesor“ v reprezentaci. Tomáš Sladký učí ve Švédsku na třetinový úvazek na prestižním florbalovém gymnáziu osmnáctileté juniory. I jemu pomohla znalost švédštiny.
Stejně je na tom Matěj Jendrišák. Ač je nejlepším českým hráčem posledních let a elitním centrem Linköpingu, který dva roky po sobě hraje o superfinále, pracovat musí. Je účetním oddílu, který má celkem 1 200 hráčů. „Měl jsem zpočátku pracovat jinde. Byl jsem domluvený, ale týden před nástupem to padlo, takže jsem první rok ve Švédsku nepracoval a chodil na kurzy švédštiny.“ Když se pak v klubu uvolnilo místo účetního, dostal ho právě Jendrišák, studovaný účetní.
Český florbalista Matěj Jendrišák slaví gól v utkání proti Lotyšsku.
V Česku tuhle práci nikdy nedělal, trošku se bál „bot“, pak si ale řekl: „Přece tu práci, přístup ke všem účtům nedají klukovi, který na to nemá. Bral jsem to tak, že se něco naučím, a je to pro mě vklad do budoucna. Mohu to využít, až se vrátím.“ Pár chyb sice udělal, ale po dvou měsících už šlo vše hladce.
Volá do bank, dodavatelům i sponzorům. Vše ve švédštině. „Jen když se řeší složitější věci a já si nejsem jistý, tak se zeptám, jestli mohu mluvit anglicky. A všichni zatím odpověděli, že jo.“
Na jihu je florbalistům hůř
Uprchlická krize ho minula, což bere jako štěstí. „Ta největší vlna, která se hodně objevovala v médiích, přišla, už když jsem v Linköpingu byl. Takže jsem problém neměl. Záležitosti jako identifikační číslo či finanční úřad jsem měl do dvou měsíců. Tom Ondrušek to má těžší,“ vypráví. „Jednak přišel později. A navíc je na jihu, kde je těch imigrantů víc a vše tak trvá déle.“
Nicméně je jasné, že angažmá ve švédské lize posouvá české florbalisty dál. I Ondrušek je za čtyři měsíce herně vyspělejší, což teď dokazuje na světovém šampionátu v Rize.
A vzhledem k tomu, že někteří elitní švédští hráči pro změnu odcházejí do Švýcarska, kde se dočkají královského zacházení, budou severské kluby lovit Čechy dál. Mnohé z nich znovu čeká Ondruškův osud plný čekání na práci i „nudy“.
Ale půjdou do toho, protože pro florbal není lepšího místa. „Když se věci, o kterých mluvím, dostanou na určitou rozumnou míru, chci tu nějakou dobu zůstat,“ ví Ondrušek.
Zkrátka – pro florbal se občas musí trpět.
