Zdeněk Štybar má za sebou první dvě etapy na Tour de France. A zatím je ze čtyř českých závodníků v průběžném pořadí nejvýš.

Zdeněk Štybar má za sebou první dvě etapy na Tour de France. A zatím je ze čtyř českých závodníků v průběžném pořadí nejvýš. | foto: Filip Grim, MAFRA

Štybar v cíli vypadal jako po cyklokrosu. Stresující etapa, oddechoval

  • 19
Zélande (Od našeho zpravodaje) - Na Tour de France je poprvé a času na rozkoukání zatím moc nedostal. Hned ve druhé etapě měl Zdeněk Štybar plno práce: často byl na čele pelotonu, který doháněl skupinku uprchlíků, v hektickém závěru rozjížděl spurt pro Marka Cavendishe. Nakonec však pro jeho Etixx skončil druhý den závodu trochu hořce.

„Myslím, že tohle byla etapa pro nás. Zkusili jsme z toho udělat maximum, částečně se nám to povedlo. Škoda, že Cavendish nevyhrál,“ říkal Štybar hned poté, co dojel do cíle. 

V tu chvíli ještě netušil, že Cavendish nebyl ani druhý, dokonce ani třetí. Překvapivě se před něj natlačil i Švýcar Cancellara, což pro Etixx znamenalo dvojí smůlu: kromě ztráty pódia zhasla také šance na žlutý trikot, který ukořistil právě Cancellara. Přitom stačilo, aby Cavendish skončil třetí, a do žlutého by se oblékal Tony Martin. 

Nováček Štybar svou práci odvedl dobře, však také v průběžném pořadí vystoupal až na dvanáctou pozici a je z Čechů zatím nejlepší. Ale nadřel se dost. Tahle etapa totiž byla... „Dost stresující, těžká. Jak se rozfoukalo, všichni se začali tlačit dopředu,“ líčil.

Ve druhé polovině 166 kilometrů dlouhé štreky se mu mohly vybavit vzpomínky na léta v terénu. Proměnlivé počasí udělalo své a v cíli se najednou zdálo, jako by se ze silničářů stali cyklokrosaři. „Jo, vypadá to tak,“ usmál se Štybar. „Jak jsme jeli posledních padesát podél moře, bylo tam hodně písku. Takže teď vypadáme takhle.“

Bárta útočil, červené číslo mu ale uteklo

Jako obrovský bojovník se znovu ukázal Jan Bárta. V sobotu v sobě dusil vztek, oblíbená časovka mu kvůli technickým problémům vůbec nevyšla. O den později ventiloval naštvání nejlepším možným způsobem. Hned na startu vypálil vpřed, jako by chtěl vzkázat: já vám ukážu!

„Prostě jsem zkusil odjet, byl jsem tam,“ těšilo ho v cíli, kam přijel promočený na kost. Ale promrzlý nebyl. „Spíš propršený,“ usmál se. „Balík nás se skupinou dojel těsně předtím, než začalo pršet, pak už začalo přímo lít. My jsme jeli poměrně rychle, takže zima mi nebyla vůbec.“

Na větrný ostrůvek Neeltje Jans sice nakonec dojel spolu s Leopoldem Königem schovaný ve druhé skupině, ale během etapy si hodně nahlas říkal o cenu pro nejaktivnějšího jezdce dne.

Porota nakonec červené číslo udělila polskému mistrovi světa Kwiatkowskému, Bárta by si ho však možná zasloužil víc. Spolu se třemi jezdci byl od prvních metrů v úniku, staral se o tempo. Když už se zdálo, že skupinku uprchlíků spolkne balík, on šlápl do pedálů a prodloužil si „život“ v čele závodu. 

Dokonce si dojel i pro sprinterskou prémii a až do cíle se virtuálně dělil o zelený dres s vítězem časovky, Australanem Dennisem. Bude takhle aktivní i dál? „Nevím, to teprve uvidíme,“ nechtěl předvídat.

Každopádně byl vidět. A to se na Tour vždy cení.