Celou loňskou sezonu se s bolestmi, velkým sebezapřením a zesláblou pravou nohou vracel.
Ale ve středu stál na pódiu coby vítěz jedenácté etapy Vuelty!
Triumfoval v dresu z Česka, od táborské firmy Kalas, která jeho tým obléká.
A především: Mikel Iturria vyhrál doma, v Baskicku, v zemi cyklistice zaslíbené, před zraky své rodiny a nedaleko od města Urnieta, kde bydlí.
Středně kopcovitá etapa do Urdaxu patřila ve středu podle očekávání uprchlíkům a on z nich měl nejvíce odvahy i vůle. Nebál se zaútočit už 25 kilometrů před cílem.
Ostatní nepovažovali jeho útok za významný, nechali mu až minutu k dobru. Když prozřeli, dokázali se 1 500 metrů před cílem přiblížit k Baskovi na 10 sekund. Přesto jej Damien Howson z Mitcheltonu, Lawson Craddock z Education First i další stíhali marně.
Na posledním kilometru uhájil Iturria náskok šesti sekund a při průjezdu cílem nevěřícně kroutil hlavou.
Já to dokázal!
Přesně tam, kde jsem chtěl.
„To je jako sen. Mé první profesionální vítězství, po tolika letech čekání. Hned na Vueltě. A skoro doma,“ jásal. Jeho rodina v cíli oslavovala s ním. „Já jsem v týmu mnohem víc pomocník, pracant, ne typ vítěze. Ale vždycky jsem snil o něčem takovém.“
Když se ho při prezentaci týmu Euskadi Murias před Vueltou zeptali, ve které etapě by chtěl uspět, nehovořil o Andoře nebo o Los Machucos. Odpověděl bez váhání: „Chtěl bych vyhrát v Urdaxu.“
FOTO DEL DÍA | PIC OF THE DAY
Powered by @fenieenergia
#LaVuelta19 - Sarah Meyssonnier https://t.co/tMHIHDLvzh
Před Vueltou si dokonce projížděl posledních 80 kilometrů trasy 11. etapy, aby si vtiskl do paměti její záludnosti.
Probil se do čtrnáctičlenného úniku, ale na prémii 2. kategorie ho 60 kilometrů před cílem odpárali. Konec nadějí? Kdepak. Když se mnohem později dokázal vrátit zpět, vydal se záhy do útoku na vlastní pěst.
„Jsem diesel, proto jsem to udělal,“ líčil. „Ředitel našeho týmu Odriozola mi poradil, ať předtím ve skupině předstírám, že jsem už úplně mrtvý, aby ostatní můj útok podcenili. Potom jsem do toho dal všechno.“
Sám sobě v duchu přikázal: Nesmíš se ohlížet, jen koukej dopředu a šlapej.
„Teprve dva kilometry před cílem jsem se ohlédl a viděl, že jsou za mnou blízko. Byl jsem jako auto, co jede na poslední výpary z nádrže. Ale vyšlo to.“
#LaVuelta2019 #GureTaldea
Una victoria soñada para Mikel Iturria y Euskadi-Murias
"Un sueño hecho realidad"
@PhotoGomezSport https://t.co/KmeIFiKoYs
Celou profesionální kariéru strávil v barvách týmu Euskadi Murias. V létě 2017 si při závodě Tour du Limousin zlomil stehenní kost natolik zle, že jej lékaři zcela seriózně připravovali na možné ukončení kariéry. Při operaci zafixovali kost železnými implantáty.
„Pořád mám to železo v sobě,“ prozradil. „Zvažovali jsme, že ho před letošní sezonou odstraníme, ale znamenalo by to novou operaci, a tu jsme nakonec zavrhli, abychom se nedočkali nepříjemných překvapení.“
Navzdory obavám lékařů se v průběhu roku 2018 vrátil do závodů. Comeback byl plný bolesti. V pravé noze mu naměřili jen 43 procent síly v porovnání se stavem před zraněním. Obával se, že nadměrným zatěžováním levé nohy si způsobí zranění i na ní. A přece koncem minulé sezony objel Vueltu.
„Občas jsem sice na ní tehdy končil úplně na chvostu, mezi posledními třemi, ale nevzdal jsem,“ vzpomínal. „Naučil jsem se, že práh bolesti mám mnohem dál, než jsem si myslel.“
Ještě loni v říjnu si nicméně nebyl jistý, zda mu tělo povolí v kariéře pokračovat. Naštěstí signály, které k němu vysílalo během zimní přípravy, byly dobré. Bolest ustupovala, pravá noha sílila. „Jen občas jsem cítil trochu nepohodlí.“
Letos dosáhl na 7. místo při jednorázovém španělském podniku Klasika Primavera de Amorebiata, náležícího do seriálu Europe Tour. Také dojel šestnáctý v kvalitně obsazeném závodě Kolem Alp.
Což byly doposud největší úspěchy jeho kariéry.
A najednou je vše jinak. Iturria je hrdinou Basků.
Vuelta a España - Mikel Iturria: I found strength I didn't know I had https://t.co/V0jsw1SVpv
#LaVuelta19
©Photogomez Sport https://t.co/k7xpZYswNG
„Fanatičtí baskičtí fanoušci jsou k vidění snad na každém větším závodě po Evropě. A společně s Vlámy patří k těm nejlepším,“ povídá bývalý profesionál František Raboň, jenž nyní zastupuje českou firmu Kalas, vyrábějící pro tým Euskadi Murias dresy.
Cyklistika je v Baskicku vedle fotbalu národním sportem. První ročník závodu Kolem Baskicka se konal už roku 1924. O dva roky později se o tomto klání zmínil rovněž Ernest Hemingway v románu Fiesta, kde kromě jiného psal: „Druhý den v pět ráno měl závod pokračovat poslední etapou San Sebastián-Bilbao. Závodníci pili spousty vína a byli spálení a zhnědlí sluncem.“
Od 80. let minulého století Baskicko produkovalo velké šampiony pelotonu. Od Miguela Induraina přes skvělé vrchaře Maya, Olana, Belokiho až k dnešním hvězdám Mikelu Landovi či Ionovi Izagirrovi.
Ovšem pro Vueltu se území této autonomní oblasti stalo „válečnou zónou“. Baskická separatistická organizace ETA na závod opakovaně útočila, jelikož Vuelta byla prezentována jako symbol španělské jednoty.
Před pelotonem vybuchovaly bomby, rostly barikády.
Proto organizátoři Vuelty od roku 1979 Baskicko na dlouhých 33 let vyřadili z itineráře závodu.
Teprve v sezoně 2011, po ukončení ozbrojených akcí ETA, se sem španělská Grand Tour vrátila. Od té doby platí, že právě baskické etapy, obklopené desetitisíci bouřlivě povzbuzujících fanoušků, mají úžasnou atmosféru.
„Mít svého vítěze etapy na Vueltě a navíc přímo v Baskicku, je pro Basky totéž, jako když Francouzi oslavují svého jezdce ve žlutém trikotu na Tour,“ porovnává Raboň.
Dříve se Baskové pyšnili i svým prvodivizním týmem Euskaltel Euskadi, partou kvalitních vrchařů v zářivých oranžových dresech. Zánik této stáje v roce 2013 těžce dopadl na cyklistiku v oblasti.
Teprve loni se jiný malý baskický tým Euskadi Murias posunul ze třetí do druhé divize, načež dostal v roce 2018 hned i divokou kartu na Vueltu. Na ní potom Oscar Rodríguez rozjásal Basky etapovým prvenstvím na Camperoně.
Teď je Iturria rozradostnil opět.
¡El abrazo del ganador! @Itturri46 del @MuriasTeam con su jefe Jon Odriozola.
The winner’s hug with his boss!
#LaVuelta19 https://t.co/TpqJN7RDWf
Přesto týmu před letošní Vueltou hrozil zánik. Šéfovi stáje Jonu Odriozolovi se nedařilo sehnat finance na rozpočet pro příští sezonu.
Nadále je situace kritická.
Dokonce už i těm svým jezdcům, kteří měli v Euskadi Murias podepsanou smlouvu také na rok 2020, vedení týmu povolilo hledat si nového zaměstnavatele.
„Stále však věřím, že do konce září bychom mohli oznámit dobrou zprávu o záchraně našeho týmu,“ prohlásil Odriozola nyní v Urdaxu.
Iturriovo vítězství může být i při jednání s potenciálními sponzory mocným argumentem.
