Culil se na všechny strany, podepisoval se, fotil s fanoušky.
Na Vakočovu tvář se vrátil široký úsměv, z odjetého kola na republikovém mistrovství měl až klukovskou radost. „Když jsem se vrátil v březnu z nemocnice, nedokázal jsem si představit, že tady budu.“
Rehabilitace ale probíhá tuze svižně, a tak závodník Quick-Step Floors dokonce uvažoval, že by se naplno zapojil do závodu o titul českého mistra.
Prý jste přemýšlel, že byste se zúčastnil celého závodu.
Zvažoval jsem, že bych vyloženě závodil, i když by to z hlediska výsledků nemělo příliš cenu. Spíš jsem chtěl zažít místní atmosféru, měl jsem republikové mistrovství jako takovou motivaci, abych se vrátil co nejdříve. Pak mi došlo, že by to zbytečně velký risk. Kdybych v této chvíli spadl, tak by to bylo hodně nebezpečné.
Jak Vakoč uniká z noční můry. Na procházky smí jen s korzetem |
Nakonec zvítězila varianta s odjetím jednoho kola. Jak se nápad zrodil?
Dohodli jsme se s organizátory Míšou (Kreuzigerovou) a Sašou Klimentem, že vystartuji o něco dříve, odjedu jeden okruh a na vlastní kůži poznám, co kluky čeká. Bylo to podle mě to nejlepší, co jsme mohli vymyslet, mám z toho super pocit. Užil jsem si místní atmosféru.
Co tedy se závodníky trať v okolí Plzně čeká?
Okruh je zejména hodně větrný. Je to dost otevřené, hodně fouká a jak jsem koukal na předpověď, tak se ještě hodně rozfouká. Vítr bude hrát velkou roli. Pak je trať také hodně nahoru dolů, takže to bude stát síly. Není to okruh vyloženě pro vrchaře, ale spíš takový klasikářský.
Bude tedy vyhovovat vašemu týmovému parťákovi Zdeňku Štybarovi?
Přesně tak. Zdeňkovi to bude sedět, protože jde o podobnou trať jako na belgických závodech, kde se mu daří. Zároveň bude závod vyhovovat silným týmům, jako třeba Elkov Author. Ti mají spoustu skvělých závodníků a na tomto okruhu podle mě bude velkou výhodou týmová převaha.
Zažil jste nástrahy tratě na vlastní kůži. Jaké místo je ideální pro útok?
Myslím si, že na útok bude nejlepší závěrečné stoupání těsně před cílem. Ze začátku je hodně prudké, silnice je úzká, musí se tam najet v dobré pozici. Tím, jak je tam silnice úzká, tak se lépe dělají rozdíly a získává náskok. Nahoře navíc úplně nefouká, tam se dá dobře jet.
Užil jste si roli „předskokana“?
Je to super, jelo se mi dobře. Takhle před startem je to podobné jako na startech velkých závodů, kdy člověk rozdá pár úsměvů a podpisů, cítí tu podporu. Strašně mi to chybělo. Když už jsem nezažil závodní atmosféru vyloženě z pozice závodníka, tak alespoň tu předstartovní.
Opojné chvíle euforie. Petr Vakoč věří, že podobné momenty zase brzy prožije.
Věřil jste, že se vrátíte tak rychle a na republikovém mistrovství se svezete na kole?
Ještě než jsem znal prognózy lékařů, tak jsem si myslel, že zranění nebude tak vážné. Když jsem se pak konečně dostal z nemocnice domů, tak jsem si nedokázal představit, že se za pár měsíců budu prohánět na kole a že si projedu okruh před startem na republice.
Máte za za sebou náročné měsíce. Jaké chvíle pro vás byly nejhorší?
Když přišly operace a také dny těsně po nich. Náročné byly i chvíle, kdy jsem nosil krunýř, sundali mi ho teprve před měsícem a půl. Od té doby se teprve rozhýbávám, před nějakými třemi čtyřmi týdny jsem se poprvé posadil na kolo. Návrat k cyklistice mi jde docela rychle a jsem strašně rád, že se vracím do plného zdraví.
Exhibiční návrat máte za sebou. Kdy přijde ten závodnický?
V tuto chvíli nevím. Ale za týden pojedu s týmem na soustředění do Itálie. Počítám, že s kluky ještě nebudu moct objet všechny tréninky, ale už jen na to, že budu společně s týmem trávit čas, se strašně těším. Pokud se vrátím ještě letos, tak spíš ke konci sezony, někdy v září, v říjnu.
