Projel cílem a z plných plic se rozkřičel.
„Vydal jsem ze sebe všechnu energii, která se ve mně nahromadila,“ vysvětloval později.
Na stupních vítězů ukazoval na nebe. Při rozhovoru před televizními kamerami si zase poklepal na hashtag #rideforGino na dresu a povídal: „I proto je tohle vítězství výjimečné.“
Už skoro měsíc uplynul od chvíle, co na závodě Kolem Švýcarska tragicky zahynul Gino Mäder, jeho týmový kolega ze stáje Bahrain-Victorious. A právě jemu Bilbao prvenství věnoval.
„Připravit se na Tour bylo nesmírně těžké, pořád jsme na něj mysleli,“ říkal třiatřicetiletý Španěl. „Dost mi s tím pomohla rodina. Když jsem pak začal jezdit na kole, začal jsem se cítit lépe. Řekl jsem si, že tuhle pozitivní energii musím přenést i na Tour.“
Což se mu podařilo.
Vzpomínky na Gina
Celá letošní francouzská Grand Tour se v podání stáje Bahrain-Victorious výrazně nese i v duchu vzpomínání.
Když na jejím startu v Baskicku cyklisté nastupovali na pódium, při minutě ticha za nimi byla na obrazovce obrovská Mäderova fotografie.
Španělský etapový půst na Tour končí. Drama v Centrálním masivu ovládl Bilbao |
Startovní čísla jejích závodníků začínají až šedesát dvojkou, jednička totiž patří Mäderovi.
A také jednotně vyhlásili: „Pojedeme pro něj. Chceme pro Gina získat etapové vítězství.“
Bilbao měl na tom všem dost možná ještě větší zájem než jeho kolegové. S Mäderem si totiž byli hodně blízcí, bydleli spolu na pokojích a potkávali se i mimo sezonu. V úvodních etapách také Španěl vzpomínal, že Mäder měl psa pojmenovaného po něm a že je spojovala i záliba o přírodu a snaha jí pomoci.
Třeba tím, že na Tour pořádá sbírku pro organizaci Basoak SOS, jež v Baskicku skupuje odlesněnou půdu a vysazuje na ní stromy.
„Chci pokračovat v práci, kterou Gino započal. Byl velká osobnost, zajímal se i o věci mimo náš sport,“ líčil Bilbao. „Vítězství je v porovnání s tím vším to nejmenší, co mu můžu dát.“
Chtěl na něj zaútočit už při úvodních klasikářských etapách, které se navíc jely na jeho domácí půdě. Ve druhém dějství nastoupil, jenže pokus mu nevyšel a dojel pátý.
Gino, to je pro tebe. Bilbao pořádá na Tour sbírku na počest zesnulého kamaráda |
Pochopitelně skončil zklamaný, ale nevzdával se. „Věděl jsem, že další šance přijde. Musel jsem na ni jen počkat,“ líčil.
A jeho slova se naplnila.
Věřil jsem si
Desátou etapu si Bahrain vybral jako jednu z největších příležitostí udeřit. „Začali jsme ji opravdu koncentrovaní. V pondělí jsme si byli projet prvních čtyřicet kilometrů a načetli jsme si je. Věděli jsme totiž, že se na nich bude odehrávat velký boj,“ líčil Bilbao.
I v tomto případě měl pravdu.
Byl to den jako stvořený pro úspěšný únik, trať neustále nahoru a dolů. Pustit se před peloton chtělo snad celé startovní pole. Dokonce i první dva muži celkové klasifikace Jonas Vingegaard a Tadej Pogačar se v jeden moment ocitli vepředu s mírným náskokem.
„My jsme jeli fakt dobře,“ pochvaloval si španělský závodník Bahrainu. „V důležité momenty jsem se ohlédl a viděl pět našich jezdců na prvních dvaceti pozicích. Fred Wright, Mikel Landa, všichni jsme útočili a jeli na plný plyn. Bylo jasné, že Jumbo-Visma musí nějakou skupinu pustit. A já měl štěstí, že jsem byl zrovna v ní.“
Že by tím však bylo rozhodnuto? Že by peloton dovolil úniku několikaminutový náskok a vyhlásil: Jen si jeďte, my etapu dojedeme v poklidu?
Ani omylem.
Tour de France 2023vše o závodě |
Vepředu totiž chyběli favorité jako Wout van Aert či Mathieu van der Poel. Bilbao navíc v celkové klasifikaci před etapou ztrácel na lídra Jonase Vingegaarda jen 7:37 minuty. A Jumbo žlutý dres darovat nechtělo.
„Doufali jsme, že budeme mít k dobru třeba osm nebo devět minut. Nechali nám ale maximálně jen tři a dál už to nešlo. Museli jsme jet na sto procent,“ věděl Španěl.
I díky tomu uprchlíci náskok udrželi. Dokonce za zády nechali i útočící van der Poel s van Aertem, kteří zabrali po posledním stoupání dne.
Kilometry před páskou tak bylo jasné, že si to o triumf rozdá vedoucí skupinka. Dlouhou dobu jel na čele osamocený Krists Neilands, jenž se od ostatních odpoutal více než 32 kilometrů před cílem a dlouho si náskok udržoval.
„Ale celkem jsem věřil, že ho dojedeme“ povídal Bilbao. „Neilands jel neskutečně, byl fakt silný. Jenže sám na větru vypotřeboval spoustu sil. My jsme navíc dobře spolupracovali.“
Tři kilometry před finišem skupina Neilandse dojela. A nastala Bilbaova chvíle.
„Věděl jsem, že jsem z naší skupiny nejrychlejší, kontroloval jsem si to,“ věřil si. „S chladnou hlavou jsem nechal George Zimmermanna zaútočit jako prvního a pak jsem do toho dal vše já...“
A slavil.
Nejen vítězství a posun na páté místo celkové klasifikace. Ale i to, že památku Mädera uctil tím nejhezčím možným způsobem.