„Z výkonnostního ani výsledkového hlediska jsem letos neměl žádné velké výkyvy a udržoval se pořád v top stavu. Co se týká pořadatelského pohledu, opět mě potěšil závod JBC 4X Revelations v Jablonci nad Nisou, který se nám zase extrémně povedl,“ ohlíží se za sezonou jediný člen Budvar Racing Teamu, kterého místo motoru žene dopředu gravitace a vlastní svaly.
Na váš jablonecký závod chodí tisíce lidí. Jak jste toho dosáhli?
Když jsme v roce 2013 dělali první ročník, mysleli jsme si, že přijde 500 nebo 600 lidí. A přišlo jich šest tisíc. Nebyli jsme na to vůbec připravení a za pochodu řešili, jak si s tím poradit, protože jsme na takový počet lidí neměli ani dost sekuriťáků nebo výčepů. Samotné nás to fascinovalo. Dělali jsme to s partou zapálených kámošů s láskou ke sportu, na nic jsme si nehráli a zafungovalo to. Díky tomu vznikla jedna z nových jabloneckých dominant - fourcrossová trať v areálu na Dobré Vodě.
Neokoukalo se to už divákům za těch pět let?
Jednoduše řečeno, letos jsme znovu zlomili rekord v návštěvnosti. Jako každý rok jsme bojovali s počasím s tím rozdílem, že zatímco v předchozích letech strašně lilo a déšť nás přestal bičovat třeba až den před akcí, a spoustu věcí na trati jsme tak museli dělat znovu, letos jsme to měli úplně na knop a pršelo snad ještě hodinu před začátkem. Nakonec ale všechno dopadlo skvěle. Diváci se bavili, pro všechny bylo dost muziky, jídla i pití. Hlavním hřebem bylo létání českého akrobata Martina Šonky a na akci se objevil i Kazma, který dokonce sjel trať. Ve finále jsme napočítali kolem 10 až 11 tisíc diváků.
Jak je možné, že v Jablonci tahle disciplína funguje a ve světě to vypadá, jako kdyby se fourcross pořád nedokázal vrátit na špičku jako před rokem 2011?
Já konceptu 4X pořád věřím. Myslím, že dokáže být skvělou show pro lidi a že na to pomalu přicházejí i venku. Nejde o to, aby to byl striktní závod, který se odjede na čas, ale musí to lidi bavit. Musí u toho být muzika, koncerty, party... Když si jezdci nepřijdou jako závodníci, ale jako rockové hvězdy, je to na dobré cestě. Novinkou pro příští rok ve světové sérii je, že by se měl jeden závod vrátit do SzczawnoZdróje v Polsku, kde měl obrovskou fanouškovskou základnu, ale závod se tu několik let nekonal z politických důvodů.
V letošním sezoně jste taky naplno vlétl do městských sjezdů. Co vás k tomu přivedlo?
Ve fourcrossu jsem už získal skoro všechny tituly a městské downhilly se líbí jak divákům, tak sportovcům. Zatím jsem měl v téhle disciplíně nejúspěšnější rok, protože se mi podařilo vyhrát ve Valparaísu v Chile a pak v Puerto Vallarta v Mexiku. Teď mě čekají ještě závody ve Francii. Moc se těším a mám velkou motivaci.
V Jablonci se na konci září jelo MČR ve fourcrossu, ale vy jste se ho nezúčastnil. Už to máte s domácími soupeři až příliš snadné?
Mistrovství republiky nijak nepodceňuji. Ale mám za sebou 35 závodů a letos jsem se chtěl na mistrovství podívat z hlediska pořadatele a diváka. Díky tomu jsem měl možnost na chvíli si oddychnout a soustředit se na jiné akce.
V létě jste jel útočit na další titul mistra světa do Val di Sole, ale nepovedlo se. V čem byl problém?
Mistrovství světa je pro mě už tři roky po sobě zapikaný závod. Přijedu v nejlepší formě, cítím se skvěle, lítám po kopci a pak se něco stane. Tentokrát jsem v kvalifikaci ve třetí zatáčce najel předním kolem do hlubokého prachu, spadl a poničil kolo do té míry, že se na něm nedalo pokračovat. Plamínek naděje zhasl předčasně. Bylo to pro mě docela smutné, ale musel jsem se s tím vyrovnat.
Závodění na kole bývá spojené se zraněními. Jak se vám letos dařilo v tomhle ohledu?
Pořád mě zlobily nějaké drobnosti. Začalo to nataženými vazy v koleni a později mě trápila zlomená kůstka v zápěstí. Na druhou stranu jsem rád, že se mi vyhnula nějaká větší zranění.
Kromě kola je vaší vášní i rybaření. Na konci léta jste se zúčastnil jednoho velkého rybářského závodu. Jak jste dopadl?
Rybaření je skutečně moje největší záliba mimo kola a když nejsem s přítelkyní, trávím hodně času u vody. Letos jsme se s kamarádem, bývalým motokrosařem a bikerem Petrem Korbičkou a Michalem Savrukem vydali do Francie na světové mistrovství v rybaření a ze 116 přihlášených týmů jsme skončili na pátém místě. Bedna nám unikla jenom o pár kilogramů. Legendy, co dělají tenhle sport dvacet let, najednou začaly pokukovat po bikerech a musely vzít na vědomí, že mají konkurenci v podobě šílenců, co svou dravou náturu převedli do kapraření.
V červnu jste oslavil třicetiny a pomalu se blížíte do věku, kdy byste mohl být otcem. Měl jste během závodění čas přemýšlet i osobním životě?
Poslední měsíce se to na mě sype ze všech stran od všech lidí, kteří se mě na to ptají. Protože mám už devět let přítelkyni a doufám, že je jen otázkou času, kdy se objeví malý Slavík nebo Slavice. Beru jako svůj osobní úkol i to, že jsem se rozhodl postavit dům. Makám na tom, aby bylo případně zázemí pro rodinu.
Jaká největší změna vás čeká v roce 2018?
V příštím roce pro mě bude nejdůležitější misí mistrovství světa ve fourcrossu. Po třech letech bych chtěl konečně vybojovat zpátky titul mistra světa. Kromě toho se těším na sérii závodu Crankworx. Ladím nové triky, tak uvidíme, jak se zadaří.
