Třiatřicetiletý Tomáš Bábek vybojoval zlato v disciplíně kilometr s pevným startem. V keirinu, v němž slavil evropský titul v roce 2016, skončil v Plovdivu až na 7. místě.
„Nemůžu říct, že bych titul měl raději v keirinu nebo na kilometru. Pravda je taková, že v keirinu jsem v Plovdivu vydal hodně sil, bolely mě nohy, a hlavou mi lítala myšlenka, jestli jsem se nevyčerpal až moc a v kilometru na to nedoplatím. Naštěstí jsem tuto myšlenku zpracoval a odstranil,“ usmíval se dráhař po návratu domů do Brna.
Radost mu nekazí ani neúčast několika zemí na šampionátu kvůli přetrvávající koronavirové krizi.
Prožíváte velké zadostiučinění, že jste na závěr složitého roku mistrem Evropy?
Rozhodně, a velké. Tento rok byl celý podivný a negativní. Tohle je ideální tečka a důležitý bod roku 2020.
Tomáš Bábek
Kam tohle zlato řadíte vzhledem k okolnostem, jaké šampionát provázely?
Stejně vysoko jako kteroukoliv jinou evropskou medaili. Jsou názory, že bylo mistrovství Evropy slabší, že někdo nejel, a tak dál. Všichni ale měli šanci se zúčastnit, někdo se zalekl nebo to předem vzdal. My jsme se rozhodli jet. A rád bych ukázal jednu pěknou fotku, která bude ilustrovat, jak moc si této medaile vážím. Mluví úplně za všechno. (Bábek ukazuje na mobilu obrázek, jak trénuje v chladném počasí na betonovém brněnském velodromu). Takhle vypadala naše příprava tři týdny před Plovdivem. Nemohli jsme trénovat na dřevě, jenom tady v mrazu. A to se na fotce podařilo zrovna zachytit jeden hezký slunečný den. (úsměv) Závod na dřevě jsem v Plovdivu jel po osmi měsících od mistrovství světa a celkově jsem na něm jel asi po měsíci od posledního tréninku ve Vídni.
Zkuste pro laika popsat rozdíl mezi jízdou na dřevě a na betonu.
Asi jako když si jdete zaplavat do bazénu za Lužánkami nebo na Kraví hoře a pak vlezete do přehrady. Asi tak velký.
Jaký pro vás byl vítězný závod na kilometru?
Trenér Petr Klimeš mi říkal, že bude dobrý, že to bude v poslední den šampionátu za odměnu. No jo, ale právě proto je tam startovní listina plná zajímavých jmen a velkých otazníků! Jak kilák vyřadili z olympijského programu, zvýšila se v něm konkurence. Zkouší to každý, protože si myslí, že má šanci. Kdyby byl kilák olympijskou disciplínou, soustředil by se na něj jen určitý počet lidí. Jenže na závěr šampionátu to každý bere tak, že nemá co ztratit, že to zkusí.
Tomáš Bábek a Sára Kaňkovská ukazují medaile, které vybojovali na uplynulém ME v Plovdivu.
Motivoval vás úspěch dráhařů do 23 let, kteří v říjnu na svém ME taky posbírali pěknou řádku medailí?
Popíchlo nás to všechny. Říkal jsem si, že je to super, že se u nás v Dukle Brno formuje nová generace úspěšných dráhařů, kteří nás za chvilku nahradí. To je běžný koloběh života. Říkám ale, že ještě není ten čas, aby nahrazovali mně. Pokusil jsem se to názorně ukázat.
Jste rozhodnutý, že i kdyby byla olympiáda příští rok pořád s otazníkem, že budete v kariéře pokračovat?
Vždyť jsme si to v Plovdivu už krásně vyzkoušeli! Je hodně zvláštní pocit zvedat ruce před prázdnou tribunou. Povzbuzoval mě jenom náš mechanik a ještě dva kluci od nás. Slyšet je bylo přes celý velodrom… (úsměv) Myslím si, že olympiáda bude právě v tomto duchu, tedy bez diváků.
Dá se ve vašem případě už teď mluvit o plánování příštího roku?
Máme potvrzené tři závody Nations Cupu, které budou zřejmě bez diváků. V únoru by mělo být mistrovství Evropy v Minsku, protože se do žádného jiného termínu už nevešlo. My budeme ale s trenérem zvažovat, jestli ho obsadit nebo ne, protože pak je až do olympiády spousta cestování a závodění.
Věříte, že olympiáda v Tokiu proběhne?
Martin Doktor (šéf české mise) nám často píše, je v kontaktu s organizátory. Opravdu nevím, co by se muselo stát, aby se olympiáda s hrozbou těch nejpřísnějších opatření neuskutečnila.
Takže vydržíte.
Pokračoval bych i tak. Dokud člověk cítí, že se pořád zlepšuje, tak je škoda přestat. Přestal jsem závodit v Japonsku, kde jsem si sice mohl krásně vydělat, ale nemohl bych se tolik věnovat přípravě. Olympiádě obětuji všechno. A baví mě to. Dokud mě dráha baví, tak ji budu dělat.
Kaňkovské pomohla i spolupráce s psycholožkou Jednu novinku do své přípravy na mistrovství Evropy v Plovdivu zařadila dráhařka Sára Kaňkovská. Absolvovala několik setkání s psycholožkou, která jí pomohla nalézt klid. Dříve často nezkrotná Kaňkovská se i díky tomu stala vicemistryní Evropy v keirinu. Bývalá juniorská mistryně Evropy a světa to považuje za největší úspěch své kariéry. „Nevěřila jsem ale, že by se mi to mohlo podařit už teď. Na „malé“ Evropě (do 23 let) se mi tolik nedařilo. Řekla jsem si, že toho musím hodně změnit, a to nejen na kole, ale i v přípravě po psychické stránce. Našla jsem si novou paní psycholožku, pomohl mi i přítel a rodina,“ přiznala Kaňkovská, jejíž strýc Alois se stal mistrem světa v omniu v roce 2007. Od psycholožky potřebovala především ujištění, že je schopna podat ideální výkon. Přesto Kaňkovská ještě na cestě do Plovdivu měla v sobě pochyby. „Změnilo se to až po prvním závodě v týmovém sprintu. Jela jsem na druhé pozici a cítila jsem se dobře. Potvrdila jsem si to na dvoustovce, kde jsem po dlouhé době zajela dobrý čas. Zjistila jsem, že v nohou to mám, že to chce přidat klid v hlavě. Ten je totiž pro mě nejdůležitější,“ řekla. |
