Na tváři únava, ale v očích spokojené plamínky. Tak vypadal v neděli odpoledne Richard Dostál, muž, který do Uničova přivedl mistrovství republiky. Největší české hvězdy cyklokrosu obdivovaly na trati lesoparku na Šibeníku tisíce diváků.
Ti ocenili výtečně připravenou a členitou trať i důmyslné přechody, které jim umožnily pohyb po celém areálu. "Dali jsme si dost práce s tím, aby byla trať opravdu dobře nachystaná," souhlasí Richard Dostál.
Může se někdy dočkat Uničov i Světového poháru? "Bohužel, pokud nedokážeme trať udělat na takové úrovni, na jaké by měla být, tak do toho jít nemůžeme," nechce si stavět vzdušné zámky.
Jak jste spokojený s premiérou mistrovství republiky v Uničově?
Jsem velice spokojený, protože už je to za mnou. Čekali jsme horší počasí, celý rok jsme připravovali sněhové frézy, pluhy, topení do stanů. Počasí bylo jiné, jen bylo trochu více bláta, takže jsme se museli připravit i na tuto variantu. Lidí přišlo spoustu, žádný problém nebyl, nikdo se nezranil, takže to dopadlo v pohodě.
Je to velký rozdíl, pořádat závod Toi Toi Cupu a mistrovství republiky?
Veliký rozdíl je v tom, že trať se musí udělat podstatně lépe. Musí se nachystat průchody pro diváky, musí být pořadatelé a trať musí být všude stoprocentně zabezpečená. Hlavně je velká zodpovědnost s přímým přenosem televize. Nemůžeme si dovolit jakoukoliv chybu, aby například někdo vběhl do trati nebo do ní něco spadlo. Je to tedy náročnější psychicky.
V jakých řádech se pohybují náklady na pořádání závodu?
Je to zhruba kolem půl milionu, ale záleží na tom, co vše se dokáže sehnat sponzorsky. Kdybych měl všechno zaplatit, tak půl milionu nestačí. Alemámdost spolupracujících firem, které mi obrovsky pomáhají, tak je to levnější. Hodně nám pomohlo i město a Technické služby.
Kolik fanoušků šampionát přilákal?
Moc si to netroufnu odhadnout. Když máme pohárový závod, tak přijde kolem dvou tisíc lidí a teď to byly násobky. Myslím, že kolem pěti šesti tisíc lidí to bylo. Ale jak říkám, je to jen odhad.
Donesly se k vám nějaké ohlasy od závodníků?
Nechci, aby to vypadalo jako chlubení, ale ohlasy jsou pozitivní a vypadá to, že závod se všem líbil. Dali jsme si dost práce s tím, aby byla trať opravdu dobře nachystaná, stoprocentně byly připravené přechody pro diváky. A také pořádně vyškoleni pořadatelé, aby lidé věděli, kam mají jít a kudy se tam dostanou, aby se nestalo, že by chodili po trati. Díky tomu jsme v tomhle neměli problém.
Republikový šampionát je úspěšně za vámi, jaké máte pořadatelské ambice do budoucna?
Mám jeden velký problém a to je pole pod Šibeníkem. Patří zemědělskému družstvu a nemůžeme se dohodnout, aby na něm byla taková plodina, na které bychom mohli existovat a přes kterou by mohli závodníci přejet. Bez pole se totiž neobejdeme, musíme se nějak dostat na cestu a do prostoru startu. Nad dalšími ambicemi tedy neuvažuju, jsem rád, že to dopadlo dobře. Musím trochu vydechnout a pak budeme uvažovat, co bude dál. Samozřejmě závody tu budou pokračovat, protože jsme do toho investovali spoustu energie i peněz. Je to desátý ročník, takže už takové závody opravdu umíme uspořádat.
Sen Světového poháru v Uničově tedy zůstane jen v hlavě?
Největším problémem je právě to pole. Pokud nebudeme mít dostatek místa na techniku, stany, tak bez toho závod neuděláme. Po zkušenostech s mistrovstvím republiky, bychom na závod Světového poháru dokázali sehnat i finance. Ale bohužel, pokud nedokážeme trať udělat na takové úrovni, na jaké by měla být, tak do toho jít nemůžeme.
