Jak se těšíte z vítězství?
Uplynula už hodně dlouhá doba. Beru to jen jako zadostiučinění, radost chybí. Pocit vítězství byl ukradený. Navíc kolegou z mančaftu.
Získáte přece aspoň vyšší prémie a body do světového žebříčku.
Peníze dáváme na hromadu a dělíme mezi šest jezdců a obsluhu. Není to žádná závratná suma. Já byl i pro to, aby Przydzial nic nedostal.
Při Závodě míru jste měl být ve vašem týmu CCC Polsat lídrem vy. Poláci přesto prosadili Przydziala, s nimž jste nevycházel. Jste o to spokojenější?
To ani ne, do špatného světla se dostal celý tým. Dokonce i hlavní sponzor uvažoval o odchodu. Przydzial byl ze Závodu míru okamžitě stažen a podle smlouvy propuštěn.
Víte, co bude dělat?
Chce jet za bratrem do Ameriky a pracovat u benzinky. Ale myslím, že jestli dostane půlroční trest, příští rok se může v CCC Polsat objevit.
Takové tresty pro dopingové hříšníky jsou však jen povrchní, ne?
Všichni dobře vědí, o co jde. Przydzial zariskoval sám na sebe. Něco vzal bez vědomí doktora. Udělal chybu a doplatil na ni. Takových případů je spousta.
Máte zkušenosti. Také vy sám jste byl už dvakrát potrestán za doping...
To se srovnávat nedá. Efedrin, který u mě našli před třemi lety při domácím dráhovém šampionátu, beru pořád jako podraz a útok na svoji osobu. Loni jsme měli v týmu virózu a zvýšená hladina hematokritu byla spíš chybou doktora. Proti řečem lidí okolo jsem imunní, většinou nevědí, o čem mluví.
Doma vás někteří nazývají „bobulářem“, dokonce i bývalý slavný závodník Jozef Regec. Proto jste požádal o polské občanství, že?
A také kvůli poměrům na svazu. Jenže ty se zlepšily a taky s Jožkou Regecem jsme si plno věcí vyříkali. Proto chci zase startovat za Česko. Už jsem si vyjel v časovce nominaci na mistrovství světa.
Jak všechny ty události ovlivní vaši pozici v týmu CCC Polsat?
Právě se o ní chystáme diskutovat. Smlouvu podepisuji vždy na rok. Snad budu jedničkou, ale tou jsem měl být už teď. Jedná se také o sloučení s jednou silnou italskou stájí.
Patříte do elitní stovky světového žebříčku UCI a lákají vás vrcholné podniky jako Giro nebo Tour.
Dozrávám do ideálního věku. Tři čtyři roky chci dát kolu maximum a jezdit velké závody. Nějaké nabídky z prvodivizních týmů už mám.
Tady se zvyšují nároky, ale i nebezpečí dopingových skandálů.
Bohužel doping ke sportu patří, je to balancování na hraně. Cyklistika je nejsledovanějším odvětvím. Nemá tak bohatou federaci jako třeba fotbal, aby se mohla nějak bránit. Myslím kratšími tresty nebo zamlčováním dalších případů. Musíte být opatrný.
Obyčejný fanoušek se však od neférové cyklistiky odvrací. Co s tím?
Vidím to. Odcházejí sponzoři, ruší se závody, píše se o nás s despektem. Jednou z cest je zkrátit závody. Už letos se jede nejkratší Tour de France v historii. Je potřeba přidat další kontroly. Už teď se procentuální poměr přistižených k testovaným lepší. Krize ale ještě dva tři roky potrvá a naše generace ji odnese.
