Zdeněk Štybar (vpravo) za cílem 17. etapy v oslavujícím hloučku jezdců stáje Deceuninck-Quick-Step. | foto: Tomáš Macek, MAFRA

Štybar o útoku na etapu: Doufal jsem, že se skupina v protivětru zastaví

  • 10
Guadalajara (Od našeho zpravodaje) - Patřil mezi aktéry šíleného kvapíku ve zvlněné 17. etapě Vuelty, mezi členy početného úniku. Dva kilometry před cílem, když stále vepředu zbývalo 19 jezdců, pak Zdeněk Štybar sólově zaútočil na etapu. Pět set metrů před metou byl dojet. Přesto v Guadalajaře společně s týmem Deceuninck-Quick-Step slavil etapové prvenství týmového kolegy Philippa Gilberta.

Bylo to ďábelské tempo, kterým se dnešní etapa jela. Očekávali jste, že může být natolik bláznivou, jakou se nakonec stala?
V jednu chvíli to dokonce vypadalo, že náš únik posune Quintanu z Movistaru až do červeného trikotu, ale potom peloton vzadu přece jen zrychlil. Ale i my jsme vepředu jeli pořád dál. Podle předpovědi jsme už včera věděli, že bude hodně foukat a že to bude dneska na terezíny (boční vítr). Nebáli jsme se toho. Neměli jsme v té etapě co ztratit a naopak jsme si říkali, že náš James Knox může z povedeného úniku vytěžit nějaký dobrý posun v celkovém pořadí, což se nám i povedlo, poskočil z 11. místa do Top 10.

Ovšem zároveň jste dokázali etapu i vyhrát.
Jo, to jsme samozřejmě chtěli, abychom zakončili takovou velkou týmovou práci vítězstvím. Byl s námi v úniku i Fabio Jakobsen, ale ten nám po 100 kilometrech řekl, že nemá úplně dobré nohy. Potom odpadl, takže to bylo na mě a na Philippovi (Gilbertovi).

Vy jste v Guadalajaře zaútočil jako první, podobně jako při vašem útoku v 8. etapě zhruba dva kilometry před cílem. A na mírném stoupání do cíle jste zpočátku ostatním ujížděl.
Chtěl jsem si ještě před úsekem, kde jsme měli jet proti větru, udělat náskok. Doufal jsem, že se to za mnou zastaví, protože mi přišlo, že v té naší skupině už nebude mít kdo tahat.

Kdy vám došlo, že vás přesto dojedou?
Nějakých 600 metrů do cíle. Vydržel jsem vepředu déle než napoprvé. (zasměje se) Pak už jsem jen čekal, že když si pojede pro etapu Bennett z Bory, tak ho Philippe ještě dokáže přespurtovat. Vyšlo to až neuvěřitelně.

Z Quick-Stepu vás bylo v klíčovém úniku zpočátku dokonce sedm. Asi jste ještě nikdy nezažil, aby vás sedm z týmu jelo v úniku, že?
Ne, to tedy ne. Akorát Richeze tam od nás chyběl.

Podivili jste se s kolegy, že hrajete v úniku až takovou přesilovku?
To je prostě náš cíl nebát se agresivního závodění a jít do toho. Na nultém kilometru nám hned z týmu do rádia hlásili: „Bacha, po šesti kilometrech je tam otevřená krajina, bude foukat.“ Všechno jsme věděli, byli jsme připravení a šli do toho.

S Philippem Gilbertem jste pak za cílem jeho vítězství také nadšeně oslavoval, ale v koutku duše...
...samozřejmě, že jsem chtěl vyhrát já, jinak bych nenastupoval. Ale vyhráli jsme jako tým, a to je důležité.

Zkusíte vyhrát vy osobně i v pátek, při další zvlněné etapě do Toleda?
Určitě.