Znamená to, že Zdeněk Štybar je zpět?
Těžko říct, ale každopádně je to pro mě příjemný pocit, že po tak dlouhé době, kdy jsem čtyři měsíce nezávodil, jsem se zase ukázal. Už Polsko se mi celkem vydařilo, ale vyhrát etapu, a ještě tak neočekávaně, hrozně potěší. Je to potvrzení, že jsem neležel ty poslední čtyři měsíce na gauči.
Přitom v etapě byl cíl dovézt k vítězství Petacchiho.
Tak to mělo být, myslel jsem, že to Alessandrovi rozjedeme. Ale André Greipel tam nechal díru, já jsem si ještě čelo doskočil a jeli jsme pryč. Já jsem čekal na posledních 150 metrů, protože jsem věděl, že to bude hodně těžký sprint proti větru. Už kolo předtím jsem zkusil získat vteřiny na pásce, takže jsem tam jednou spurtoval a věděl jsem, že je to doopravdy těžký konec a že se nedá jet 200 nebo 300 metrů.
Co na to vítězství říkal Lars Boom, váš velký soupeř z cyklokrosů?
Tak to nevím, ale čtvrtá etapa vede z Essenu, kde bydlím, když jsem v Belgii, a jede se do Vlijmenu, kde zase bydlí Lars. To je hodně symbolické.
Začal jste už přemýšlet o celkovém prvenství v závodě?
Určitě bych to rád zkusil. Čeká nás časovka na 13 kilometrů, i když časovky nejsou mou úplně nejsilnější disciplínou, ale pracoval jsem na ní a udělal jsem kroky ke zlepšení. A potom dvě víkendové etapy jsou těžké, ale měly by mi sedět. Trénoval jsem strašně dlouho jak v Čechách, tak v Itálii a v kopcích mám něco naježděno. Nedělní etapa by se dala nazvat jako malé Flandry a to by mi mělo taky vyhovovat.
Co koleno? Když zase vítězíte, už je v pohodě?
Pořád to stejné, jeden den v pohodě, druhý zase bolí. A zrovna taková etapa, jako byla dnes, není pro to koleno úplně ideální. Byly tam samé zatáčky, levá, pravá, nastupování, abych uhájil svoji pozici, ještě se peloton několikrát roztrhal na větru, opravdu nervózní, těžká etapa. Opravdu náročné až do cíle.
