Proč to trvalo tak dlouho?
Věděli jsme, že mi smlouva končí, ale ta sezona byla důležitá, vše jsme soustředili na olympiádu. Po ní nastalo neskutečné mediální peklo a nějaké rozhodování o další smlouvě jsme nechávali až po mistrovství světa. Od té doby se to táhlo, a když už jsme mysleli, že je vše jasné, ozvala se nám i druhá strana.
Ze silničního profipelotonu?
Ano a začalo dvojí jednání, což nikdy není jednoduché. Proto jsme chytli časovou ztrátu. Ale nakonec jsme to dotáhli do konce a s podmínkami, které jsme získali, jsme spokojený.
Co vám táhlo hlavou, když jste nevěděl, za jaký tým budete v příští sezoně jezdit?
Bohužel se to jednání se silničním týmem příliš táhlo. Já pořád nevěděl, co bude. I v Alpách, kde jsem byl nedávno na lyžích, jsem jezdil z kopce poloviční rychlostí, protože jsem říkal, že nemám nic podepsaného, a když si tu rozlámu nohy, budu příští rok dělat možná tak pošťáka. Říkal jsem si, že biky budou správná cesta než být v silničním týmu na kolech Specialized, kde už mají své lídry. Já bych tam byl nějaký desátý a dva roky se učil.
A to není cesta, kterou byste chtěl jít?
Na bikách vyhrávám největší závody, ten sport se u nás někam posunul, takže by byla škoda z horských kol někam odcházet a nechat to tu ladem.
Přesto jste několikrát hovořil o tom, že váš dětský sen byl jet Tour de France. Je to tak?
Ten vycházel z toho, že silniční cyklistika je nejvyšší patro cyklistiky. Vždycky jsem měl sen si takový závod zkusit. Nesnil jsem o tom, že vyhraji Tour, přece jen mám nějaké fyzické dispozice. A nechtěl jsem si pak v padesáti říkat, že jsem celý život jezdil biky a nezkusil to. Věřím, že do budoucna to otevřené je.
Nejdříve za čtyři roky?
Můj cíl je jasný, vyhrát Rio - a pak i kdybych měl jít zadarmo do nějakého druhodivizního týmu s tím, že budu moci jet Tour, tak to udělám. Tedy pokud budu vědět, že na to mám. A ne že po pěti dnech slezu z kola. Já se silnici budu v tréninku věnovat a budu se snažit najít odpověď na tu svoji otázku, jak bych se tam mohl prosadit. A věřím, že po Riu ještě nebudu starý, abych se tam mohl ukázat - i když na nějaké velké prosazení to asi ještě nebude. Trochu mě také odradilo to, co se letos na silnici stalo ohledně Armstronga.
Co konkrétně?
Celý ten cirkus kolem jeho kauzy. Měl jsem takovou nejistotu, že jsem nevěděl, do čeho bych vstupoval. Pro silniční týmy by bylo zajímavé, že tam jde někdo bez poskvrny jako já. Silniční cyklistika bude vždy nejvýš, ale mám pocit, že lidé teď na silniční cyklisty koukají tak trochu mezi prsty, a to by mi nebylo příjemné. Na bikách vím, že tam vyhrávají čistí lidé.
