Ve stáji, která se v minulé sezoně mohla pochlubit zásluhou Romana Lehkého i českým titulem v kategorii do 23 let, se má Pavel Padrnos starat o české naděje s ambicemi na přechod do profesionálního pelotonu kategorie Elite.
Loni, kdy tento tým vznikl, jej ještě vedl další bývalý profesionál René Andrle. Ten však letos získal angažmá coby jeden ze sportovních ředitelů izraelské druhodivizní stáje Israel Cycling Academy, která má přislíbenou divokou kartu na Giro. Andrle tedy bude dělit své pracovní aktivity mezi izraelský tým a Topforex Lapierre. V české stáji zároveň přešla role hlavního sportovního ředitele právě na Padrnose.
Jakou motivaci pro vás taková funkce byla, Pavle? Dosud jste byl spíše konzultantem.
Líbí se mi myšlenka, kterou se Radim Kijevský (šéf a manažer týmu) snaží prosadit. Dobré juniory v Česku máme, ale nemáme zvládnutý přechod do kategorie do 23 let, tam je i vysoká „úmrtnost“ závodníků. Ti lidé se musí vychovávat. Chceme ty kluky naučit, jak se mají chovat, jak by měli závodit, jak spolupracovat v týmu. Aby i když jim to v dalších letech nevyjde, budou si moci říci: Pro svoji kariéru jsem udělal maximum.
Pokusíte se vnést do týmu vnést vlastní zkušenosti, jak by měl profesionální tým fungovat?
Já jsem zažil v cyklistice několik škol, italskou a potom i belgickou u Američanů. Vím, jak moc důležitý je v týmu fungující systém. Když je práce správně rozdělená, tým pak funguje jednodušeji.
Váš návrat do cyklistiky by tedy měl být mnohem intenzivnější než v posledních letech?
No na kole jezdit nebudu. (s úsměvem)
Tak řekněme, že vaše zapojení do práce v týmu bude větší?
Ono to bylo intenzivní i předtím (pracoval s Andrlem coby sportovní ředitel i na farmě Quick-Stepu). Jen se ta situace pro mě trochu mění. Velkou část administrativy v těch minulých letech a v jiném týmu dělal René Andrle, jenže ten nyní bude mít práci i jinde. Přesto věřím, že budeme pracovat v podobném režimu jako předtím. Na hledání talentů patří René v Česku k nejlepším. Ono není jednoduché ty kluky tady najít. Ale Reného úspěšnost byla v minulých letech až neuvěřitelná. (Na farmě Quick-Stepu měl například Vakoče či Hirta a další).
Syn se nepotatil„Táta jezdil Tour de France, ale poradí mi i s hokejem.“  |
Nejspíš vám nyní přibude i administrativní práce. Jak vám tato činnost jde?
Mám přítele na telefonu, když nebudu vědět, zeptám se. Přítel bude René.
Každopádně zodpovědnost bude větší...
Tak zodpovědnost je na Radimovi Kijovském, aby měl dobré partnery týmu, a na Reném, aby do něj dobře vybíral lidi. Co bude dál - při závodech, to bude třeba i na mně. Důležité je, abychom na ně přijeli dobře připraveni, aby kluci věděli, jak závodit na větru, abychom našli lídra týmu, který bude tým na trati organizovat. Na tom teď musíme zamakat. Jsou to mladí kluci, které teď teprve hodíme do systému. Budou potřebovat čas, výsledky asi nepřijdou hned, ale od půlky sezony by mohly.
Jaké závody jsou ve hře?
Naší filozofií je, že trénink je významný, ale závoďáky dělají závody. Snažíme se o co nejkvalitnější program. Už zítra kluci odlétají do tepla, v Calpe budou najíždět své první letošní tréninkové kilometry v teple, mohou tam být až 40 dnů, přičemž od 9. února tam pak uspořádáme i oficiální soustředění. Potom nás hned čekají první závody v Chorvatsku. Budeme určitě i na Českých pohárech, ale naší tendencí je závodit co nejvíc venku. Zatím máme domluvené závody do konce května a především v Itálii, což bude pro tyhle kluky obrovská zkušenost. Já sám jsem vyrostl na Itálii, ne vždy mi to tam chutnalo, ale zpětně hodnotím, že byla pro mě velkým přínosem.
Při zařizování startů v Itálii jste tedy využil vašich kontaktů z minulosti?
Ano, přece jen tam znám dost lidí, kteří se pořád kolem italských závodů motají a mám s nimi takové vztahy, že rádi pomohou a zařídí nám start. Já tomu modelu věřím. V minulosti se třeba i Kuba Novák za svého působení v Itálii během dvou let tak neskutečně transformoval, že potom jezdil na amatérském Giru i v růžovém. Výkonnost mu tam úžasně vystřelila.
Jak velký je skok mezi českými a italskými národními závody?
Je velký rozdíl, když u nás přijede na závody 60 kluků a všichni se znají, a potom jedete do Itálie a tam jich je v pelotonu 200. Mám v živé paměti, když Kuba Novák přijel na první závody do Itálie a říká: Ty jo, já nikdy tolik lidí pohromadě na kole neviděl. U nás závodí na Brno-Velká Bíteš 120 lidí a pak už to jde dolů a na Českém poháru jich jezdí tak 60. Navíc se tady všichni znají a vědí, co ten druhý udělá, co udělá hradecký Elkov, co udělají další. Zato v Itálii to pro naše kluky bude v uvozovkách boj o přežití, budou se muset naučit dobře si najet pod kopec i jiné věci. I když bude někdo z nich výborným vrchařem, tak když vyjede do kopce z půlky balíku, špice mu ujede. Takové závody jim mohou jen pomoci.
Kolik toho vy sám nyní najedete na kole?
Já? Hodně málo.
Co je hodně málo?
To nedokážu říct. Jezdím už jen tak zážitkově. Vyjel jsem si na kole na Etnu, kde jsem nikdy předtím nebyl. Nebo na Mallorce, kde jsem kromě jedné etapy na Vueltě taky nikdy nejel.
