Po občas až šíleném kvapíku prvního týdne byl pondělní volný den více než zapotřebí, že?
Ten přijde vždycky vhod. První týden byl hodně náročný už tím, že z celkových 43 tisíc výškových metrů tohoto Gira máme za úvodních devět dnů 20 000 metrů za sebou. Přitom je před námi stále dvanáct etap, které vůbec nebudou lehké.
Navíc váš tým Tinkoff-Saxo většinu z těchto úvodních dnů odjel na úplné špici pelotonu.
Někdo může říci, že těch kilometrů vepředu bylo až moc. Já si přesto myslím, že jsme takhle závodili proto, abychom se ocitli na pozicích, kde nyní jsme, a abychom zároveň jeli bezpečně - což stojí i nějakou energii. Naštěstí lidi, které tady v týmu máme, jsou zvyklí pracovat vepředu a na větru (např. Tossato, Rovnyj, Juul-Jensen). Ano, možná pak budou v posledním týdnu unavenější, ale stejně jsou to lidé spíš na roviny, takže do kopců by pak měli být k dispozici jiní. Pokud někdo chce bojovat o vítězství na Grand Tour, tak musí počítat i s rizikem úvodních etap. To jsme se snažili co nejvíc minimalizovat.
Nakolik změnilo vaši strategii zranění Alberta Contadora?
Byla to pro něj nepříjemná situace, ale nejhorší dny přečkal bez ztráty, což je nejdůležitější. Dnes máme volno, zítra je rovinatá etapa, ve středu pak poměrně náročná, ale taková, která se dá přečkat ve skupině. Ve čtvrtek čeká obtížný závěr ve Vicenze a v pátek přijde zase rovina. Na papíře je tenhle týden jednodušší. Alberto by se měl před sobotní časovkou dát naprosto do pořádku.
O jeho rameni přicházely rozdílné informace. Podle některých bylo při 6. etapě dvakrát vykloubené, podle jiných šlo spíše o jeho nestabilitu. Víte nějaká upřesnění?
Nevím. Tyhle informace si Alberto hodně drží pro sebe. Ale určitě se už cítí lépe než před dvěma dny. Každou etapou se to zlepšovalo. Myslím, že teď už ho zranění nijak nelimituje.
Lídr cyklistického Gira Alberto Contador (v růžovém) pod dohledem svého strážce Romana Kreuzigera.
Co říkáte výkonům jeho největších soupeřů? Tedu Arua, Porta a Urána.
Aru a Astana mají velmi kvalitní tým, s nimi očekávám velký souboj. Určitě nezatracuji ani Richieho Porta, který má také k ruce silný tým a umí časovku. Urán je odstupem vzdálenější, ale poslední dva roky skončil na Giru druhý. Takže bych ani jeho do poslední chvíle nepodceňoval. Giro je zatím o vteřinách, ale od konce tohoto týdne bude o minutách. Vše je pořád otevřené.
Překvapuje vás, že na samém čele pelotonu šlape především váš tým a občas Astana, zatímco Sky se sem zatím příliš nehrne?
Asi mají jinak nastavenou strategii. Richie nejspíš počítá s tím, že všem nadělí velkou porci času v dlouhé časovce. Ale ta nebude po tolika dnech na Giru jednoduchá. Bude záležet, jak se na ni kdo vyspí.
Navíc nepůjde jen o časovku, ale i o jakýsi víkendový dvojboj, protože hned po ní následuje přetěžká dolomitská etapa.
Právě. Jde o to, jak kdo druhý den po časovce v horách zregeneruje. Přechod z časovkářské pozice do té klasické je pro někoho nepříjemný. Každopádně si ale myslím, že Sky se na tomhle Giru ještě předvede. Ale co mě zatím opravdu hodně překvapuje, je Astana. Protože oni mají šest lidí, kteří jsou schopní být mezi posledními dvaceti v kopci, když tam tahají tempo. To mě zaskočilo. Nepočítal jsem, že mohou být v až takové formě.
Ona jim ale po celé tři týdny nemusí vydržet.
V to také celý peloton doufá.
V minulosti jste zatím na Grand Tour hájil dres lídra jen v závěru Vuelty 2010, kde se do něj oblékl váš tehdejší týmový kolega Nibali. Tak dlouhá obrana růžového dresu je tedy i pro vás novou zkušeností?
Ano, je to dlouhé. Ale pro nás hrají zkušenosti, které máme. Spoustu rozhodnutí děláme dohromady s Mickem Rogersem a sportovními řediteli. Náš tým tu není úplně mladý, díky tomu je však hodně vyrovnaný. Nevyvolává v kritických situacích paniku a dokáže zachovat klid. To je strašně důležité.
Jak jste na tom s výkonností vy osobně? Zatím jste celkově šestý a v úvodních dnech Gira jste při pohledu zvenčí překypoval energií.
Jo, to jsem překypoval. Pak jsem se při tom dlouhém úniku docela vyšťavil, takže jsem měl pár dnů těžších. Je to teď se mnou takové, že jeden den se mi jede dobře, druhý den hůř. Včera když nastoupili Alberto, Aru a Porte, neměl jsem na to, abych tam jel s nimi, i když jsem byl od nich kousek. Ale celkově se cítím docela dobře. Věřím, že pokud udržím výkonnost, kterou mám, měl bych nadále zůstávat v popředí a snad se i zlepším, abych byl v kopcích víc k ruce Albertovi.
V týmovém autě Tinkoff-Saxo tentokrát sedí na Giru i váš majitel Oleg Tiňkov. Jaké to s ním je?
Nakonec jel v našem autě asi jen dvě etapy. Jeho baví sledovat závody a když si část etapy objede i na kole, je vždycky spokojený. Teď už tu s námi není, tak uvidíme, kdy se zase vrátí.
Měli jste čas sledovat také tažení vašeho týmového kolegy Petra Sagana v Kalifornii? Co říkáte tomu, že se z něj na jeden den stal i vrchař?
V sobotu jsme kalifornskou vrchařskou etapu neviděli, šli jsme radši spát. Ale včera, když jsme měli po etapě dlouhý transfer, jsme cestou v autobuse sledovali dojezd poslední etapy Kalifornie na iPadu a zažili pár minut nervů, jestli byl Peter ve spurtu opravdu třetí a jestli získal celkové prvenství. Bylo to o kousek, ale povedlo se. Pro něj je důležité, že ukázal, jak mu jdou časovky a že umí dobře přejet i horskou etapu. Ukazuje to, že jeho kondice stoupá správným směrem.
