„Dali jsme si skleničku vína, hamburgera a šli spát. Čekají nás další dvě klasiky,“ vyprávěl 31letý jezdec týmu Mitchelton-Scott po nedělním úspěchu v rozhovoru pro iDNES.cz.
Bylo v plánu zaútočit před závěrečným výšlapem na ikonický Cauberg?
Chtěli jsme závodit aktivně. S tím, že já a Daryl Impey jsme byli chráněnými jezdci. Kdyby to došlo do sprintu malé skupinky, jeli bychom na Impeyho. Já měl za úkol pohybovat se aktivně a skákat do úniků, což se povedlo. To, že zaútočíme mezi padesátým a pětadvacátým kilometrem, bylo tak nějak v plánu. Nakonec to ale vyplynulo ze situace.
ZPRAVODAJSTVÍKreuziger se do posledních metrů rval o vítězství. |
Okamžitě se k vám přidal Ital Gasparotto v barvách Bahrajnu.
Skvěle jsme spolupracovali, a to i přes silný protivítr. Věděli jsme, že pokud nás dojede menší skupina, pravděpodobně se dojede do cíle pohromadě.
Později na čele opravdu vznikla osmičlenná skupina s celou řadou favoritů. Pouze cyklisté Astany v ní šlapali ve dvou. K vám se snažil dotáhnout právě Impey.
Kdyby se dostal zpátky na čelo, určitě by se jelo na něj. Šance na pódium by ve sprintu byla větší než se mnou. Početná převaha byla výhodná, což nakonec potvrdili právě Fuglsang a Valgren.
Po závodě jste říkal, že jste při rozhodujícím nástupu Valgrena lehce zaváhal. Soustředil jste se spíše na jeho parťáka Fuglsanga?
Myslím, že dělat rozhodnutí po 260 kilometrech není vůbec jednoduché. Když Valgren nastoupil, tak jsem chvilku čekal, vyhodnocoval situaci. Ostatní po sobě koukali, tak jsem za ním vyrazil. Možná jsem se rozhodl o dvě tři vteřiny později, než bych měl. Naštěstí se mi povedlo ho dotáhnout. Určitě jsem ale nikoho speciálně nehlídal.
Zleva: Roman Kreuziger (druhé místo), Michael Valgren (vítěz) a Enrico Gasparotto (třetí místo) po závodu Amstel Gold Race..
S 26letým Valgrenem se znáte z předchozího působení v Tinkoffu. Strávili jste spolu v jednom týmu tři roky. Často jste spolu bydleli na pokoji, učil se od vás. V neděli vám překazil zisk druhého vítězství na Amstelu.
Michael je velký talent, vždycky se to říkalo a teď to potvrzuje. Je to dobrý kluk. Řekl bych, že je dobře, že vyhrál. Já i Gasparotto už jsme Amstel vyhráli, takže můžeme být spokojeni. (Gasparotto dojel na třetím místě).
Nechyběly vám na dlouhé cílové rovince ve Valkenburgu síly?
Někdo řekne, proč už jsem tahal tak brzo. Když se ale podívám na záznam, jak se k nám Gasparotto blížil a vím, že je rychlý, protože ho taky znám, tak by hrozilo, že bych byl třetí. Tehdy už jsem preferoval jet pro druhé místo, protože jsme věděl, že Valgren mě nejspíš předjede. Týmovým cílem bylo účast na pódiu.
Po nedělním výkonu už máte definitivní jistotu, že na Lutychu budete lídrem?
Nevím, co všichni mají s tím lídrováním (smích). Myslím, že na klasikách je vždy dobré mít víc lidí ve hře. Aby to bylo rozprostřené a ostatní týmy nevěděly, na koho se jede. Nyní mohu být klidnější. Vím, že kondice je a můžu se v klidu na nedělní Lutych koncentrovat.
Ještě ve středu je na programu Valonský šíp. Ten vám z ardenského triptychu sedí nejméně, že?
Závod je trošku kratší (204,5 km), což mi nesedí. Je technický v posledních 60 kilometrech. Pak se třikrát škrábeme na kopec Mur de Huy (1 300 metrů dlouhý s průměrným sklonem 9,6 procenta a maximem až 23 procent). Když tam přijedu dobře, vpředu, předpokládám skupinu 30 lidí. Může být cíl do pátého místa. Budeme se ale bavit s týmem, jestli má význam jet naplno, nebo šetřit síly na neděli.
Pět týdnů jste nezávodil. Může být tělo náchylnější na regeneraci? Přeci jenom ujedete během týdne tři závody a každý má přes 200 kilometrů.
Určitě ne. Měl jsem velmi silný tréninkový blok na Kanárských ostrovech, kde jsem trénoval tři dny a následně byl den volna. Tělo je zvyklé na pořádnou dávku intenzity i kilometrů.
