Třetí etapa v Horsensu bude patřit Wouterovi, sdělili organizátoři. Kromě loňské události s ní byl někdejší závodník týmu Leopard-Trek spjat ještě víc. V roce 2010 to byla rovněž třetí etapa, kdy Weylandt ovládl dojezd v nizozemském Middelburgu.
"To je moment, na který chci vzpomínat mnohem raději," řekl pro server cyclingnews Američan Tyler Farrar, velký Weylandtův přítel, který po děsivé tragédii z loňského závodu odstoupil.
Jako připomínku rozhodlo vedení organizační společnosti RCS Sport, že v tomto ročníku etapové bitvy nepoužije startovní číslo 108, které loni patřilo právě Belgičanovi.
A taky rozhodlo, že loni toho bylo až příliš, a po třech letech ve funkci odvolalo Angela Zomegnana, ředitele s ocelovou pěstí. Ten totiž trať Gira 2011 vyhnal do extrémů a až protesty závodníků vedly k tomu, že byl na poslední chvíli vyřazen brutální a potenciálně nebezpečný sjezd z Crostisu.
Zomegnanova vize Gira pro gladiátory vedla k protestům i dřív. Před třemi lety, když do Itálie přijel ke svému prvnímu startu Lance Armstrong, vyjádřil svůj nesouhlas a vedl protest pelotonu proti chabé bezpečnosti, který pak ovlivnil etapu v Milánu.
"Auta uprostřed cesty, ostrůvky, tramvajové koleje. To není právě bezpečné," soptil tehdejší lídr Danilo Di Luca. Jenže Zomegnan kritiku tvrdě odmítl: "Ten okruh prostě vyžadoval explozivní cyklisty, museli zvednout zadek ze sedla. A těm, kteří už nejsou tak mladí, to vadí. Mají krátké nohy a dlouhý jazyk. Jestli myslím Armstronga? Nikdy nejmenuju."
Zomegnana letos v čele Gira nahradil Michele Acquarone, manažer s úplně opačným charakterem než předchozí šéf. A ihned stanovil klíčové oblasti, které závod posledních let tlačily až za hranice akceptovatelnosti: cílit na fanoušky a mezinárodní publikum, udělat závod pohodlnější a atraktivnější pro závodníky, zvlášť ty, kteří rovněž chtějí startovat na Tour de France.
A hlavně - klást důraz na bezpečnost!
"Loni jsme udělali chybu," přiznal 39letý Acquarone pro agenturu AP. "Zatímco jsme se snažili udělat závod atraktivní, vymklo se nám to z rukou." V Itálii tak postavili trať, která byla pro cyklisty nadměrně náročná, obsahovala příliš mnoho výškových metrů, až moc dlouhé etapy a náročné transfery.
"Bylo to jasné a každý nás na to upozorňoval. Teď už to víme i my," kál se Acquarone. "Giro je vždycky náročný závod, takže abychom přilákali zájem fanoušků, není nezbytné dělat ho supernáročným."
