V zahajovací časovce Tirrena skončil dvanáctý se ztrátou 49 sekund na vítězného Filippa Gannu. V dalších dvou sprinterských etapách zapsal 67. a 26. místo.
Jeho šance by mohly přijít až v dalších dnech, kdy italský závod zamíří do kopců. Ale i kdyby náhodou ani tehdy nebojoval o vítězství, jemu to vadit nebude. Má jiné úkoly.
Cyklisté pozor! Získejte zdarma permanentky a VIP vstupy na Kolo pro život 2023 |
„Mým hlavním cílem je si znovu zazávodit a být zpátky v pelotonu. Když budu schopný jezdit s nejlepšími, tak super. Ale žádný tlak na sebe nevyvíjím,“ povídá třiatřicetiletý jezdec stáje Jumbo-Visma.
Vlastně už bylo velkým překvapením, že se na startu Tirrena vůbec objevil.
Podle původních plánů se měl totiž touto dobou ještě připravovat v kopcích Tenerife a první závod absolvovat až ke konci března na klání Kolem Katalánska.
Good to be back with a bib after half a year, huh?
First stage @tirreno_adriatico ✔️
#teamjumbovisma
#tirrenoadriatico #itt #timetrial #cervelo #cyclinglife #cycling #ciclismo #corsadeiduemari
„Jenže na soustředění jsem pocítil, že jsem už v takovém stadiu, že můžu soutěžit. Mám za sebou dobrý tréninkový blok a cítím se připravený,“ vysvětloval.
A tak po skoro šestiměsíční pauze zase závodí. Odhodlaný, motivovaný.
Ale zároveň i poučený?
Letošní sezona má být pro něj svým způsobem útěchou. Útěchou za všechny ty předešlé roky, kdy neustále padal, bojoval s bolestí i s nesplněným snem v podobě vítězství Tour de France.
Karamboly ho stály triumfy na Critériu du Dauphiné 2020, Paříž-Nice 2021 a také o šanci zabojovat o titul na posledních dvou Tour.
Jak cirkusová opice. Vingegaard o kocovině po triumfu na Tour |
Bývalo pravidlem, že si náladu vylepšoval na Vueltě, kterou třikrát po sobě vyhrál, jenže loni nedokončil ani ji.
A jak jinak než po pádu.
On i jeho trenéři sice soudí, že má obrovskou smůlu. Mnozí však v opakovaných nehodách vidí neobratnost.
„Chybí mu mládežnické kategorie. V nich jste takovým otloukánkem. Kolikrát spadnete na pusu, jenže přitom se naučíte, jak jezdit přes mokré koleje, jak se pohybovat v pelotonu a další,“ připomíná František Raboň Slovincovu skokanskou minulost.
„A já zase vidím problém v dnešním systému,“ podotýkal pro iDNES Premium Andy Schleck, někdejší vítěz Tour. „Jen se podívejte. Před klíčovými závody skoro jen trénuje. Ano, ve výšce sice posílíte svaly i srdce, jenže přicházíte o zkušenosti v pelotonu. Ty jinak než závoděním nezískáte.“
Takový už ale Roglič bude asi pořád.
Down....and back up♀️
@jumbovisma_road
#samenwinnen #teamjumbovisma #cycling #cyclinglife #ciclismo #trainingcamp #tenerife #teidevolcano
Místo závodění má raději pořádný trénink. Než aby čelil neustálému tlaku veřejnosti a dostával ty stejné otázky, raději odjede na Tenerife, kde hodiny a hodiny dře.
Podobný scénář měl opakovat i letos. Ještě zkraje sezony tvrdil, že jeho jediným závodem před vrcholem v podobě italského Gira bude Kolem Katalánska.
Dobře, teď se k němu přidal i Tirreno. Ale opravdu dva závody stačí?
„I pro nás je trochu tajemný,“ říkal Remco Evenepoel, s nímž by měl Slovinec svést souboj o krále italské Grand Tour „Ostatní jezdce máte celkem napozorované z předchozích závodů. O jeho formě zase tolik nevíte. Ale každému vyhovuje něco. Jisté je, že si na něj musíte dávat pozor. Jezdí beze strachu, útočí, riskuje a dokáže vyhrát skoro jakoukoliv etapu.“
Právě bojovnost se Rogličovi upřít nedá.
Po tolika zklamáních a bolestech se pokaždé vrátil. Nevzdává se lehce. Když upadne, snaží se zpátky nasednout na kolo a v roztrhaném dresu alespoň dokončit etapu. Přitom věří, že se jeho stav další den zlepší a bude moci pokračovat.
Vyčerpaný Primož Roglič v cíli páté etapy Tour de France
Už několikrát si i během závodu sám nahodil vykloubené rameno. Třeba po loňském pádu během páté kostkové etapy Tour si od diváka půjčil židli, přehodil přes ni ruku, zatáhl. A bylo zpět.
„Samozřejmě to ale nebylo ideální. S ramenem jsem už měl problémy delší dobu a dospělo to do stadia, kdy musím na operaci,“ rozhodl se loni.
Chirurgický zákrok podstoupil v říjnu a po něm měl dva měsíce klidu. Na kolo se vrátil v prosinci a od ledna už plnohodnotně trénuje.
„Naštěstí nejsem plavec,“ směje se. „Teď už je to ale v pořádku. Dokonce i na časovkářském kole, na němž jsem měl zprvu problém, můžu sedět normálně. Což se před Girem (na kterém se proti chronometru pojede hned třikrát) hodí.“
A proto se ani nyní nevzdává.
