Zdeněk Štybar
Sedmatřicetiletý Štybar je jedním z nejúspěšnějších českých cyklistů historie. Dokázal se prosadit v cyklokrosu i na silnici, dohromady posbíral čtyřicet šest vítězství v terénu a osmnáct v silničních závodech.
V roce 2006 se stal cyklokrosovým mistrem světa do 23 let a od té doby patřil v terénu mezi elitu. Vyhrál celkové hodnocení Světového poháru, na domácím mistrovství světa v Táboře v roce 2010 vybojoval duhový dres, který o rok později obhájil. Třetí titul mistra světa získal v roce 2014, když už byla jeho kariéra plně zaměřená na silnici.
Štybar zářil i v pelotonu, vyhrál etapu na Vueltě a Tour de France, dvakrát skončil druhý na Paříž-Roubaix, ovládl jednorázovky Strade Bianche, Omloop Het Nieuwsblad a E3 Classic.
Poslední roky jeho kariéry mu komplikovaly zdravotní problémy. V roce 2021 musel skvěle rozjetou sezonu přerušit kvůli akutní operaci srdeční arytmie, posléze ho doma držely stále se vracející covid a postcovidový syndrom, letos v květnu zase podstoupil operaci kyčelní tepny na obou nohách.
Vítěz. Dříč. Pomocník. Jak Štybar opouští cyklistický profipeloton |
Greg van Avermaet
Belgičan se v pelotonu prosadil jako expert na jednorázové závody, celkem má na kontě čtyřicet dva prvních míst. Už v roce 2007 získal jako dvaadvacetiletý čtyři profesionální vítězství, o rok později triumfoval v etapě na Vueltě.
Jenže pak se jeho vítězná série přerušila. Přestože byl mnohokrát blízko, nevyhrál v letech 2009 a 2010 ani jeden závod. V následující sezoně se zdálo, že neúspěšné období prolomil, ale jen na okamžik. Začalo se mu přezdívat věčně druhý. Jen považte, v roce 2014 vyhrál pouze tři závody, devětkrát ale stál na pódiu a čtyřiadvacetkrát byl v nejlepší desítce.
Zdeněk Štybar (vlevo), vítězný Greg van Avermaet a třetí Sebastian Langeveld - nejlepší ze závodu Paříž-Roubaix.
Musel tak počkat až na oslavu třicátých narozenin, aby ukázal svůj pravý potenciál. V letech 2015 až 2017 se dvakrát radoval v etapě na Tour de France, ovládl Paříž-Roubaix, E3 Classic i Omloop Het Nieuwsblad. Na Tour vezl jedenáct dní žlutý dres.
A 6. srpna 2016 přišel v brazilském Riu největší okamžik jeho kariéry. V olympijském závodě, kdy třídilo peloton vyčerpávající vedro, náročný profil a nebezpečné sjezdy, se van Avermaet dostal na čelo kilometr a půl před cílem s jediným soupeřem, kterého v závěrečném spurtu snadno porazil. Stal se prvním belgickým olympijským šampionem po 64 letech.
Závod plný zvratů. Vinokurova střídá na olympijském trůnu Van Avermaet |
Tony Gallopin
Pětatřicetiletý Francouz byl stálicí silničního pelotonu jedenáct sezon. Za tu dobu posbíral dvanáct vítězství a objel šestnáct závodů Grand Tour.
Vyžíval se v únicích v kopcovitých a horských etapách, když ale přijel do cíle s více soupeři, dokázal úspěšně zaspurtovat. Ovládl také dvě individuální časovky.
Gallopin se nesmazatelně zapsal do povědomí cyklistických fanoušků na Tour de France 2014. Nejprve se dostal v deváté etapě do početného úniku, který si dokázal na peloton ve vogézských kopcích vytvořit několikaminutový náskok.
Protože se Gallopinovi úvod ročníku vydařil, pohyboval se ze všech uprchlíků nejvýše v průběžném pořadí, a během dne se pak dostal do virtuálního žlutého dresu. Ten se stal v cíli etapy skutečností, když se Gallopinovi podařilo udržet rozhodující výhodu na peloton až do konce.
Záběry, jak ho v cíli vítá polibkem jeho tehdejší přítelkyně Marion Rousseová, následně obletěly svět. Gallopin sice žlutý dres hned v následující etapě na Planinu krásných dívek ztratil, o dva dny později ale překvapil peloton, a završil snovou Grand Tour etapovým úspěchem.
Žlutá pro Francii. Gallopin s předstihem dobyl Bastillu a dostal pusu |
Luis León Sánchez
Španělský veterán zaznamenal největší úspěchy ještě v nultých letech nebo na jejich přelomu. Byl dobrý v časovkách, stal se expertem na vítězství z úniku. Útočil i ve zdánlivě ztracených situacích. Takhle si dojel pro čtyři etapy na Tour de France. Předpoklady pro umístění vysoko v celkových klasifikacích ale nenaplnil. Nejlépe se mu vydařil rok 2010, kdy skončil desátý na Tour a devátý na Vueltě.
O dva roky později se chystal zaútočit v Londýně na velký výsledek v olympijské časovce, jenže hned na startu se mu přetrhl řetěz. A tím jako by se přetrhla do té doby perfektně ubíhající kariéra.
V následující sezoně narostlo podezření na údajné spojení Sáncheze s doktorem Eufemianem Fuentesem, souzeným za podávání dopingu sportovcům. I když Sánchez žádný oficiální trest nedostal, jeho tehdejší tým Belkin ho na celé jaro odstavil a na konci roku mu vypověděl smlouvu.
Až v roce 2019, v pětatřiceti letech, dokázal zopakovat předešlá velká vítězství: na Kolem Švýcarska dotáhl do cíle jedenáctikilometrový únik, o rok později si po šestnácti letech profesionální kariéry dojel pro premiérový dres španělského šampiona.
Kariéru obsahující čtyřicet sedm vítězství uzavřel v týmu Astana. Letos objel všechny tři Grand Tour, i když z Tour musel už po páté etapě kvůli zlomenině klíční kosti odstoupit.
Imanol Erviti
Držák týmu Movistar, za celou svou kariéru nezkusil devětatřicetiletý Španěl žádný jiný tým. Během třinácti let sice posbíral pouze tři vítězství, dvě z toho jsou ale z etap na Vueltě. Tu absolvoval celkem patnáctkrát, mezi lety 2007 a 2023 vynechal jen dva ročníky. Na Tour byl pravidelným účastníkem od roku 2010 do roku 2022, zato Giro si zkusil pouze jednou v roce 2006.
Año nuevo, día de estreno.
Nuevos colores para @movistar_team de la mano de @gobik_wear .
¿Que os parece la nueva equipación?
¡¡Feliz 2023 a todos!!
Que sea un gran año.
Byl nedocenitelným pomocníkem, jako domestik jistil triumf Alejandra Valverdeho na Vueltě 2009 i Naira Quintany na stejné Grand Tour o sedm let později. Poslední roky byl k ruce především Enricu Masovi. Když už dostal volnou ruku, pouštěl se do úniků v těch nejtěžších etapách a málokdy strávil před pelotonem méně než sto kilometrů.
Zároveň se dokázal vyvarovat pádům a zraněním, ze svých devětadvaceti startů na Grand Tours jen dvakrát nedokončil a dochované záznamy uvádí pouze zlomeninu ruky po pádu na Paříž-Roubaix v roce 2021.
Rohan Dennis
Třiatřicetiletý Australan pochází ze stejné generace jako Thibaut Pinot nebo Peter Sagan a stejně jako oni se po velkých triumfech několik posledních let spíše trápil.
Dvojnásobný mistr světa v časovce nebyl vždy vyhlášeným tempařem, tím se stal až teprve poté, co senzačně ovládl úvodní etapu Tour de France 2015 a na jeden den se oblékl do žlutého dresu.
Od té doby vyhrával jednu časovku za druhou, na vrcholných akcích ho ale provázela smůla, a tak své impozantní výkony potvrdil až na mistrovství světa v roce 2018. Duhový dres pak o rok později obhájil.
Nějaký čas se snažil přeměnit v jezdce na celkové pořadí, jeho tělo i psychika ale řekli ne.
Dennis se proto vrátil k roli špičkového domestika, zásadním způsobem přispěl k vítězství Taa Geoghegana Harta na Giru 2020, v Itálii byl také u letošního triumfu Primože Rogliče. Toho s Dennisem spojuje také olympijská časovka v Tokiu 2021, na které Australan slavil vedle slovinského šampiona bronz.
Majitel dvaatřiceti profesionálních vítězství se rozloučil sedmým místem v časovce na srpnovém mistrovství světa.
Už těm mladým nestačím, řekl mistr světa Dennis a potichu opustil peloton |
Nacer Bouhanni
Třiatřicetiletý Francouz je zřejmě jediným profesionálním cyklistou, o kterém se ví, že si zimní přípravu zpříjemňuje bojovými sporty. Ne nadarmo získal přezdívku Boxer.
Už před pěti lety hlásil, že chce kolem dvaatřicátých narozenin s cyklistikou skončit a začít s profesionálním boxem. Jeho vášeň pro boj a výbušná povaha ho ale dostaly do nejednoho problému a možná i kvůli tomu nenaplnil potenciál, který v něm mnozí na začátku kariéry viděli.
Když v roce 2014 odjížděl na Giro, měl na kontě už dvacet čtyři vítězství vesměs z menších francouzských závodů. V Itálii ale ohromil peloton, když ovládl tři hromadné dojezdy a získal dres pro nejlepšího sprintera.
O pár měsíců později si na Vueltě podmanil dvě etapy. Francouzi doufali, že podobně dominantní bude i na Tour, ale domácí Grand Tour byla pro Bouhanniho zakletá. Pouze jednou ji dokázal dokončit a nikdy se mu nepodařilo zvítězit.
Nejvíc se o něm mluvilo nejspíš během Tour 2016, přestože na ni vůbec nestartoval. Pár týdnů před jejím začátkem se totiž popral na hotelu s hosty, kvůli kterým údajně nemohl spát. Z rvačky odešel se zraněním, a s Tour se musel rozloučit.
Pověst potížisty si ale vysloužil kvůli svému chování i v pelotonu. Ostatní sprinteři a jejich rozjížděči si na Francouze opakovaně stěžovali. Je agresivní, chová se nezodpovědně, měl by dostat penalizaci, padalo na jeho účet.
Možná i kvůli tomu svou poslední Grand Tour absolvoval už před dvěma roky. Tehdy byl nejblíž k vítězství na Tour, ve čtvrté etapě skončil za Markem Cavendishem druhý. Loni si v dubnovém závodě zlomil obratel, a musel ukončit sezonu. Letos absolvoval většinou jen menší závody a žádné další vítězství ke svým rovným sedmdesáti už nepřidal.
Nejsem zlý muž, tvrdí cyklistický boxer Bouhanni. Ale těch průšvihů... |
Thibaut Pinot
Francouzský miláček Pinot pojal letošní sezonu jako rozlučkové turné po závodech, které pro něj něco znamenaly, a tak se v uplynulých měsících mnohokrát opakovaly záběry davů fanoušků, kteří se přišli s třiatřicetiletým jezdcem rozloučit.
Pinot dal o sobě vědět na Tour 2012, když po odvážném sólu vyhrál jako nejmladší účastník ročníku osmou etapu. Asi nikdo z cyklistického světa nevymaže z hlavy obrázek, jak tehdy Pinota bouřlivě hnal do cíle jeho sportovní ředitel Marc Madiot. U stáje FDJ zůstal Pinot celou svou profesionální kariéru.
Když v roce 2014 skončil na Tour na třetím místě, začali si do něj Francouzi projektovat dalšího vítěze domácí Grand Tour. Jenže tím se Pinot nikdy nestal, přestože tak moc chtěl. Vyhrál horské etapy na Giru, Tour i Vueltě, na pódium celkového pořadí se už ale nevrátil. Nejblíže k němu byl v roce 2017 na Giru, když skončil čtvrtý.
Na Giru také vybojoval svůj poslední velký úspěch, díky aktivnímu stylu závodění dokázal v letošním ročníku získat dres pro nejlepšího vrchaře. S Tour se chtěl rozloučit vítěznou etapou, a tak byl letos v létě téměř každou horskou etapu v úniku, lepší než šesté místo ale nezískal.
Trochu v rozpacích, tak se Pinot loučil s kolem. A teď bude farmařit |
Nathan Van Hooydonck
Osmadvacetiletý Belgičan je jediným ze seznamu, který svůj odchod do cyklistického důchodu neplánoval, přesto by se na něj nemělo zapomínat.
Van Hooydonck vyděsil své týmové kolegy z Jumbo-Visma i fanoušky, když měl 12. září autonehodu poté, co zkolaboval za volantem. Vyšetření v nemocnici pak odhalila srdeční anomálii, kvůli které musel začít používat kardiostimulátor. A to znamenalo okamžitou stopku vrcholové cyklistiky.
Přitom van Hooydonck nedostal šanci naplno projevit svůj potenciál, za šest let profesionální kariéry nezískal ani jedno vítězství, i když byl mnohdy blízko. Nejpíš by se ani nikdy nestal jezdcem, který sbírá několik triumfů za sezonu, rostl z něj ale kvalitní klasikář.
Na letošním Kuurne-Brusel-Kuurne dojel druhý a na Kolem Flander skončil jedenáctý, přestože musel většinu závodu pracovat pro svého lídra Wouta van Aerta. Jako domestik byl u vítězství Primože Rogliče na Vueltě 2021 i triumfu Jonase Vingegaarda na loňské Tour.
Jumbo přichází o pomocníka hvězd. Van Hooydonck končí po nehodě kariéru |
Peter Sagan
Slovenský fenomén je možná největší postavou světové cyklistiky desátých let. V počtu vítězství (121) ho ze současného pelotonu překoná snad jen Mark Cavendish (162).
Sagan přešel k silniční cyklistice z horských kol v roce 2010, o rok později vyhrál na Vueltě tři etapy. V roce 2012 si zajistil celosvětovou pozornost, když ve dvaadvaceti letech ovládl tři etapy na Tour de France a svůj průjezd cílem pokaždé doplnil o zábavnou pantomimu. Celkem ovládl ve Francii dvanáct etap.
Stal se rekordmanem Tour v počtu získaných zelených dresů, mezi lety 2012 a 2019 jich vyhrál sedm – a o ten v roce 2017 ho nejspíš připravila kontroverzní diskvalifikace. Čtyři dny také vezl žlutý dres.
Zapsal se i do historie mistrovství světa. Jeho tři duhové dresy ve třech letech po sobě jsou naprostý unikát.
Kromě etap vyhrával také klasiky, k triumfu na ikonických Flandrech a Paříž-Roubaix přidal tři vítězství na Gent-Wevelgem.
Samorost i showman, co vytáhl cyklistiku z nudy. Sagan: Jsem i rád, že už to končí |
