V kariéře vyhrál etapu na Giru, jel slavnou Tour de France či španělskou Vueltu. Loni pověsil silniční kolo na hřebík a od té doby se věnuje převážně bikům. Přesto neodolal a na letošním mistrovství republiky znovu zkusil jet proti chronometru.
Že by návrat ke starým časům?
Tak návrat určitě ne. Spíš to byla moje poslední časovka v kariéře.
Užíval jste si ten závod?
Tak samotný závod bolí, ale člověk si ho užívá jinak, než když mu někdo řve do vysílačky. Jede si sám, jak chce, není nijak tlačený. Já ať vyhraju nebo ne, nikdo mi za to nic nedá. Možná tak manželka pusu. A děti budou rády, malej bude mít další medaili na hraní. Větší motivace není.
Jaká tedy byla motivace?
Snad jen to, že tím jak celý rok jezdím biky, tak jsem trošku ztratil o silnici pojem. Tak jsem se chtěl porovnat. Jsou lepší, nejsou horší? Jen mě mrzí, že tu nebyl božský Kreuziger (úsměv). Protože ten mě překvapil a myslím, že pokud se něco nestane nebo si to sám nepokazí, tak budemem mít pěknou cyklistickou hvězdu. Kdyby tu byl, tak bychom měli měřítko s absolutní světovou špičkou.
Co to znamená pro českou špičku, když biker závodí na silnici?
Ono je to dvousečný. Já v těch bikách si dávám o něco víc než ti správní bikeři, protože za každou zatáčkou mám tři čtyři vteřiny hendikep. A na mokru je to ještě víc. Včera jsem jel Pražské schody. Tam jsem viděl, jak by se asi mělo jezdit. Když jsem do kopce pracně předjel čtyři, tak z kopce mě jenom na těch pár schodech ti samí ladně dojeli. Tam se trošku výkonnost zkresluje. Myslím, že tady se dnes sešlo možná pět lidí, co budou mít nějakou úroveň. A ten zbytek bude asi zaostávat. To je obrázek české cyklisitky. Máme jeden dobrý profi tým, který jezdí ven. Jezdí Belgii, Dánsko, tedy země, kde v životě nezávodili a kde se jezdí úplně jiným stylem. Určitě jim to nezávidím.
Jak jste se na trati cítil?
Napálil jsem první půlku. Jsem z těch biků zdegenerovaný, tak jsem si říkal že to nakopnu a uvidím. Druhou polovinu jsem trošku zpomalil, ale nebyl to záměr. Prostě to nešlo.
Prožil jste si krizi?
Možná při projetí cílem do druhého okruhu. To člověku trošku umlátí nohy - než se dostane do dalšího tempa. Ale potkal jsem se s Andym (René Andrlem). On startoval, já projížděl. Takový historický okamžik.
Na časovku jste se připravoval, nebo to v těch nohách pořád je?
Přiznám se, připravoval jsem se. Ale ne nijak zásadně, protože o den dřív jsem jel Pražské schody. Kdybych se měl připravit stoprocentně, v Praze bych nejel. Ale především chci poděkovat všem lidem, kteří mi pomohli. Protože pro časovku jsem měl všechno půjčená, krom rámu. Neměl jsem ani ideální převodník. Se dvaapadesátkou jsem byl asi jediný kromě juniorů.
Kdy jste jel naposledy časovku?
(Dlouho přemýšlí.) To je hodně dávno. Fakt nevím. Jsem asi už starej, už zapomínám. Myslím, že je to tak třičtvrtě roku.
Co nedělní hromadný závod, pojedete?
Kdepak, protože v sobotu se jede v Olomouci další půlmaraton Českého poháru a rodičům jsem slíbil, že si konečně po několika letech zazávodím skoro u nich doma. Dělám to pro radost. Paradoxně přeskakuji z jednoho závodu na druhý. O víkendu jsem jel Adrenalin Cup, včera Pražské schody, teď časovku a pozítří už zase na bikách. Ještě mi chybí kolová a krasojízda a mám to komplet (smích).
KREUZIGER A TOUR? BUDE TO HLAVNĚ O HLAVĚ
Mluvil jste o Romanovi Kreuzigerovi. Jak by tady dopadl?
Já vím, jak to bývá po těžkých etapákách. Naprosto ho chápu, že tady nejel. To není zbabělost. To není, že by pohrdával mistrákama. Ale když člověk potom tři dny leží a z toho má jet hodinu šrot a pak má zase ležet, tak to tělo neví, co se děje. Možná bude bojovat na Tour o vítězství v etapě. Podle mě by jel tady hůř, než na co má. Tak bych to řekl. Ale kdyby měl možnost po tom Švýcarsku sem jet, tak nás tu všechny rozseká. Já tomu pevně věřím.
Za týden startuje Tour de France. Co pro něj bude důležité?
Tour je nevyzpytatelná, tam se může stát spousta věcí. Aniž bych mu to přál, tak na Tour se jede s tím, že se tam stoprocentně lehne. Jde jen o to kolikrát. To je první věc, která by mu mohla trošku ublížit. Navíc je to přeci jen závod třítýdenní, dlouhý a velice těžký. Záleží, jak se to bude vyvíjet. V každém případě když ne letos na Tour tak v dalších letech by do toho měl jít s čistou hlavou. Sám vím, že když jsem šel do profíků a nevěděl, co mě čeká, tak jsem jezdil líp. Do doby, než jsem přijel pod kopec a přesně jsem věděl, jak ten kopec vypadá. Tam pak začne pracovat psychika, protože cyklistika je z padesáti procent o psychice. Kolikrát mi hlava uřezala nohy.
Věříte mu?
Ano a každopádně před ním smekám, protože to co dokázal...(odmlčí se). Nechci mu lézt někam, protože se nějak extra neznáme. Ale co předvedl, tak to je obrovský. Je jen škoda, že to v Čechách asi nikdo nedocení. A když docení, tak nevyužije tak, aby se cyklistika zmedializovala ještě víc.
